Archiv 2012

 Český bratr 12/2012

Úvodník

V zajetí rituálů

Proč máme rádi věci tak, jak je známe z dětství? Proč se někde na Štědrý den smaží ryba a jinde řízky? Proč někteří vyrazí na půlnoční, i když přes rok je jít do kostela ani nenapadne? Moderní člověk je hrdý na svou flexibilnost, mnohdy má dojem, že nějaké zvyky či rituály k ničemu nepotřebuje. Jenže – pak přijdou vánoce. A mladí manželé, kteří jinak nemají problém se na lecčem domluvit, protěžují najednou každý ten způsob slavení vánoc, jako byl „u nás doma“. Pokud jsou obě strany schopny udělat rozumné ústupky, vzniká pak nový rituál, na který v budoucnu nedají dopustit zase jejich děti.

V rituálech je zakotveno cosi základního, co chápe malé dítě, vyžaduje autista a rozumí tomu i člověk nad hrobem. A co je milé, důvěrně známé, co voní dávno zašlým časem a obohacuje život. V tomto čísle se tématem rituálů zevrubně zabývá kobyliský farář Ondřej Kolář a zdaleka nezatracuje ony půlnočníky (novoročáky či velkopátečníky), kteří se v kostelích objevují jednou za rok. Poctivou a zevrubnou studii o slavení vánoc napsal pro toto číslo profesor teologie Pavel Filipi a o adventní a vánoční muzice se dočtete v příspěvku z pera celocírkevního kantora Ladislava Moravetze.

Církev dlouhodobě zneklidňuje dění na olomoucké konzervatoři. V tomto čísle dáváme prostor k vyjádření synodní radě a doufáme, že turbulence jsou za námi a pod vedením nového ředitele nastává klid na studium a práci.

Mnoho připravených příspěvků se do prosincového čísla nevešlo. Časopis není nafukovací. Limit 44 stran jsme stejně v tomto ročníku pětkrát překročili, to měl časopis pokaždé 48 stran. O příspěvky však milí čtenáři nepřijdete, pokud jejich aktuálnost nepovadne, připravíme je do dalšího čísla. V tomto čísle jsme dali přednost sváteční pohodě a zklidnění v podobě vánoční povídky.

Inspirativní čtení a pokojné vánoce přeje všem čtenářům Daniela Ženatá

Obsah čísla:

TÉMA

O vánočním světle i tísni. Jsou vánoce rituál? – O. Kolář
O adventní a vánoční muzice. Ale je hudba – zpívejme ji v pravý čas – L. Moravetz
O slavení vánoc. Vánoce v průběhu staletí – P. Filipi
Otázka na tělo: Nosí u vás dárky ježíšek?

CÍRKEV ŽIJE

Rozhovor o kurzech Alfa s brněnským farářem Jiřím Gruberem – R. Mazur

EKUMENA ŽIJE

Společenství evangelických církví v Evropě – 7. Valné shromáždění – J. Hofmanová

CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

Laické služby: Kronikář – A. Balcar
Anatome průšvihu: Roztržený život po smrti dítěte – K. Šimr

DIAKONIE

Diakonie v Mostě chystá kampaň proti zadlužování – B. Číčel/ph

HUDBA

Sbory s původní luterskou liturgií. Srovnání lokálních praxí (2) – E. Baťová

SLOVO

Katechismus pro rodiče: Trávit společně čas s dětmi a s Bohem – M. Sedláčková

RECENZE

M. a M. Gajdovi: Rodiče v akci – K. Frühbauerová

 

Český bratr 11/2012

Úvodník

Řekni mi, co čteš…

… a já ti řeknu, kdo jsi. Staré mudrosloví, které kupodivu platí i v době elektronických čteček. Téměř každodenně cestuji mezi Pardubicemi a Prahou. Scházíme se u ranního vlaku stále titíž cestující, už se od vidění známe. Baví mě si při tom dělat takovou malou sociologickou sondáž. Nastoupí vymydlený fešák středních let, typ manažer banky. Vytáhne ve vlaku The Economist, nebo Blesk či Aha? A víte o něm, co je lidsky důležité.

Podobně můžeme toto mudrosloví použít i v případě dnes tak rozšířené a potřebné e-mailové korespondence. Vyřizujeme věci rychle, ve spěchu. A číst po sobě zprávu? Na to není čas! A tak přicházejí e-maily plné překlepů a zmatených formulací, které by autor jistě přepsal, kdyby si je po sobě přečetl. Mám dojem, že pozvednout úroveň elektronické komunikace obecně, by vůbec neškodilo. Je to naše vizitka. O pracovních, sborových a oficiálních zprávách ani nemluvě. Dnes platí: Ukaž mi e-maily, které odesíláš, a já ti řeknu, co jsi zač.

V tomto čísle, věnovaném kultuře, se čtení i psaní dotkneme. V rubrice Téma představujeme čtyři evangelická nakladatelství, která na knižní pulty dodávají kvalitní literaturu. V záhlaví titulku je vždy adresa jejich webových stránek. V čase přemýšlení o vánočních dárcích pro své blízké se právě tam můžete inspirovat jejich knižní nabídkou.

Z dalších kulturních oblastí okusíme biblickou úvahu téměř ve formě filmového scénáře. Tak ji pojala studentka teologie, kterou jsme oslovili. Výtvarné umění zastupuje rozhovor s Petrem a Janou Tureckých. Oba vystudovaní teologové se výtvarnému umění věnují z různých stran. A do ztrát v kulturní sféře bychom mohli zařadit i smutnou zprávu o úmrtí farářky a muzikantky Ireny Škeříkové, která podlehla boji s rakovinou ve dnech, kdy jsme toto číslo dokončovali.

Nadějné a inspirativní čtení vám, milí čtenáři, přeje Daniela Ženatá

Obsah čísla:

TÉMA

Evangelická nakladatelství – D. Ženatá
Nakladatelství Mlýn – Jan Keřkovský
Nakladatelství EMAN – Tomáš Trusina
Kalich, nakladatelství a knihkupectví – Michal Plzák
Rozhovor se Zdeňkem Susou, nakladatelem na cestě – J. Kirschner

CÍRKEV ŽIJE

Rozhovor s Janou a Petrem Tureckých. Obraz dává hloubku slovu – D. Ženatá

EKUMENA ŽIJE

Kunvald: 555. výročí od založení Jednoty bratrské – E. Zadražilová Čeští bratři v Americe. Plaveme v tom společně – P. Sláma

CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

Naše sborové knihovny – L. Ridzoňová

DIAKONIE

Rozhovor s Olgou Mutlovou: Diakonie má novou veřejnou sbírku – P. Hanych
Existuje v České republice obchod s lidmi? – P. Hanych

HUDBA

Sbory s původní luterskou liturgií. Srovnání lokálních praxí (1) – E. Baťová

SLOVO

Katechismus pro rodiče: Konfirmace – M. Slámová

RECENZE

D. Balcar, P. Gallus: Pracovní listy pro konfirmandy – L. Ridzoňová F. Assländer, A. Grün: Práce jako duchovní úkol – K. Frühbauerová


Český bratr 10/2012

Úvodník

Chudí a přitom bohatí

Na nedostatek financí si asi občas posteskneme mnozí. Ach, to a to by se mi líbilo mít, tam bych rád jel! Zároveň nás evangelická střízlivost drží při zemi: dluhy ne!

Chudobu – hlavně tu materiální – nahlížíme v tomto čísle z více stran. A jak v článku věnovaném chudobě seniorů optimisticky rozebírá socioložka Jiřina Šiklová, starší lidé nějak dramaticky neživoří, jen si možná častěji postesknou. Hůře na tom podle ní jsou rodiny s více dětmi, kde peníze domů přináší jen jeden z rodičů. A takových rodin je v našich sborech hodně, včetně farářských. Naštěstí fungují putující pytle dětského oblečení a velká solidarita v širších rodinách, mezi přáteli i ve sborech. Sama vděčně vzpomínám na to, jak když nám v době dennodenního praní čtvrtých plenek dosloužila pračka, jedna starší osamělá sestra ze sboru se decentně optala, kolik že taková pračka stojí, protože sama automatickou neměla, a koupila nám novou.

Chudoba bezdomovců či sociálně slabých – to už je nouze, někdy i bída, jak píší zkušené sociální pracovnice. Často bludný kruh, nebo dokonce spirála vedoucí k sociálnímu vyloučení. A stejně je to chudoba stále relativní. Vždyť v našem bohatém a sociálně zabezpečeném srdci Evropy hlady nikdo neumírá.

S chudobou souvisí nebezpečí dluhů a následných exekucí. V tomto čísle si můžete přečíst rozhovor s prezidentem Exekutorské komory Jiřím Proškem, po jehož přečtení se možná na mnohé záležitosti budete dívat jinak.

Materiální nedostatek není dlouhodobě nic příjemného, ale bohatství můžeme měřit i jinak. Bohatstvím vztahů, pomoci a lásky. K odhodlání a skutkům v této oblasti nepotřebujeme ani korunu. A kdo by o tom měl vysílat signály do svého okolí, když ne my, křesťané.

Inspirativní čtení přeje všem čtenářům Daniela Ženatá

Obsah čísla:

TÉMA

Kdyby moje matka žila ve stáří sama, neměla by na byt, elektřinu ani telefon – J. Šiklová Bez peněz a bez domova – T. Prasličková Chudoba v sociálním státě – J. Trusinová Otázka na tělo: Co považujete za chudobu?

CÍRKEV ŽIJE

Hudba jako Boží dar – J. Mostecká

Když císařpán ráčil vydat toleranční patent – Š. Grauová

CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

Laické služby: Křesťanská služba – T. Pavelka

Anatomie průšvihu: Rozhovor o exekucích. Český dlužník volí pštrosí taktiku – J. Mamula

DIAKONIE

Odsouváme seniory na vedlejší kolej. Neochuzujeme se o něco? – P. Hanych

Invalidní vozíky z USA pomohou potřebným – ph

HUDBA

Sbory s původní luterskou liturgií. Zpívané části, umístění a původ (4) – E. Baťová

SLOVO

Katechismus pro rodiče: Církev, presbyter, farář – M.Bárta

RECENZE

Filip Komberec: Petr Pazdera Payne. Literární studie – J. Šulc

Pavel Kosorin: Sláva vítězům, čest poraženým aneb Ameriku objevili bezdomovci – T. Plachý

Český bratr 9/2012

Úvodník

Má to cenu?

Ono se řekne otevřeno. Ale máme v našich sborech otevřeno? Proto ten otazník. Věc není zdaleka tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Otevřu – a je tu průvan. Rozbije okno, způsobí housera v zádech. Je z toho víc škody než užitku. Zavřu – prostor zatuchne a časem zplesniví. Je to jinak, ale výsledek je týž: víc škody než užitku.

Jak tak pozoruji sbory naší církve, zjišťuji, že důležitá je souhra faráře a staršovstva, potažmo sboru. Ideální situace je tam, kde farář tahoun nešetří energií a má velkou podporu a odezvu ve sboru. Tam pak práce kvete, daří se, sbor se otevírá společnosti a všechny to obohacuje a těší. O mnohých aktivitách v takových sborech se dočtete v tomto čísle.

Pak jsou sbory, kde farář přichází s nápady a energií, ale sbor se na ně dívá s podezřením, nejsou peníze a vůbec. Otráví to atmosféru a zchladí nadšení. Mnohdy okolní společnost nechápavě vrtí hlavou: proč nechcete takového faráře? Ach, kdyby to byl náš starosta, to by bylo terno!

Jinde jsou zase ambiciózní staršovstva a unavený farář. Něco se prosadí, s něčím se počká na novou vlnu v podobě nového faráře, na kterého se všichni těší. Při poslední variantě máte pocit, že na dveřích kostela je cedulka „Přijdu hned“, zažloutlá a opršená. Příště nepřijdete ani vy.

Křesťanství je z principu misijní. Konáme otevřenou misii? Prý svědčíme už svým životem. Evangelík žije rád, skromně a neokázale. Pracuje poctivě, nepodvádí. Okolím je většinou ctěn a uznáván, ale – ruku na srdce – souseda to do kostela nepřitáhne. Naděje je v otevřenosti mládeže: tam není problém pozvat druhé, ať už k večeru nad Biblí nebo na hudební festival. Mít otevřeno v našich sborech ale cenu určitě má. I za cenu občasného housera nebo rozbitého okna.

Inspirativní čtení přeje všem čtenářům Daniela Ženatá

Obsah čísla:

TÉMA

Máme otevřeno: PROČ? – B. Baštecká

Otevřeno: Filmový klub – J. Hudec

Otevřeno: Mateřské centrum – J. Satke

Otevřeno: Snoubencům – M. Kadlecová

Otevřeno: Komunitní centrum pro všechny – K. Šimr

Otevřeno: Česká křesťanská akademie – F. Čapek

Otevřeno: Bohoslužby v domově pro seniory – F. Plecháček

Otázka na tělo: Co děláte pro to, aby do vašeho sboru přicházeli noví lidé?

CÍRKEV ŽIJE

Vysvobození z homofobie je možné – J. Šrob

Gay, lesba a věřící? Jde to. Díky Bohu! – T. Adámek

Misijní inspirace: Předkřestní příprava – R. Mazur

Může se farář vyjádřit jinak než slovem? – L. Ridzoňová

Slunečnice ve staré škole – D. Ženatá

CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

Anatomie průšvihu: Špatný start. Rozhovor s Ludvíkem Ballonem – D. Ženatá

Laické služby: Nedělní škola. Mezi zázrakem a lodním šroubem – K. Schneiderová

ZPÍVANÁ LITURGIE

Sbory s původní luterskou liturgií. Zpívané části, jejich umístění a původ (3) – E. Baťová

SLOVO

Katechismus pro rodiče: Pohřeb. Láska, která trvá – K. Šimr

RECENZE

Bratr John z Taizé: Setkání u studny (Knihy pro Teofila) – Š. Grauová

Pavla Smetanová: Pod cypřišem se sklenkou ouza a jiné příběhy – G. Fraňková Malinová

Český bratr 8/2012

Úvodník

Podřezaná větev začíná praskat

Ach ty pojmy! Slova jako ekologie nebo ochrana životního prostředí již několik desetiletí prostupují náš život, ale někdy spíš plují kolem nás. O podstatě ekologie, která spočívá v druhové rozmanitosti a fungování ekosystémů, jsem se skutečně fundovaně dozvěděla až z rozhovoru se socioložkou Hanou Librovou. O její skepsi i vyhlídkách pro lidstvo se můžete dočíst v rubrice Téma.

Pojem humanitní enviromentalistika dá také člověku zabrat. Co to je? Zabývá se společenskovědními otázkami vztahu člověka a přírody. A co je Česká křesťanská environmentální síť? Je to občanské sdružení, které spojuje všechny organizace a sdružení, jež se zabývají ochranou životního prostředí na křesťanském základě. To mi objasnil ekologický aktivista Marek Drápal. O jeho důrazech se dočtete v rubrice Ekumena žije. Brzy se dočkáme vydání praktické příručky pro sbory, kde bude rozebráno a navrženo, jak se moudře chovat, chránit a opatrovat svěřené statky s ohledem na přírodu a prostředí kolem nás. Název „Environmentální certifikace církevních zařízení“ zní poněkud složitě, ale obsah je ryze praktický a srozumitelný. V čísle se dočtete i o jasnějších termínech jako je trvale udržitelný rozvoj, ekologický luxus či dobrovolná skromnost.

Při přípravě tohoto čísla jsem se také dozvěděla, že ochránci přírody a křesťané mají více společného, než jsou ochotní si připustit. Že chránit slabého je navýsost křesťanské, a příroda se dnes v pozici slabého ocitá. Mám však neodbytný pocit, že ať se cítíme Božím stvořením, lidstvem, křesťanstvem, evangelíky, občany, ekology, či prostě obyvateli planety Země, sedíme na vlastnoručně podřezané větvi, která začíná slyšitelně praskat.

Nadějné vyhlídky přeje všem čtenářům Daniela Ženatá

Obsah čísla:

TÉMA

Křesťanská poloha je ekologicky příznivá. Rozhovor s Hanou Librovou – D. Ženatá

Pozoruj tu zemi. Noe a biodiverzita – V. Cílek, I. Mužátková

Není jiné cesty. Vyznání křesťana ekologa – J. Nečas

Otázka na tělo: Dáváte věci opravit, nebo kupujete nové?

CÍRKEV ŽIJE

Den Země v Sázavě – I. Mužátková

Oslavy 100 let kostela v Hradci Králové – D. Urbanová

EKUMENA ŽIJE

Jsme sůl země. Rozhovor s Markem Drápalem – D. Ženatá

Dozvuky strmilovského kempu – DaZ

CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

Laické služby: Vedoucí tábora – D. Bosák, V. Jelínková

Anatomie průšvihu: Jak vypadá smog shora. Rozhovor s Ewou Jelinek – D. Ženatá

DIAKONIE

Předváděcí akce pro seniory v kostce – M. Hejduk

ZPÍVANÁ LITURGIE

Sbory s původní luterskou liturgií. Zpívané části, jejich umístění a původ (2) – E. Baťová

SLOVO

Katechismus pro rodiče: Svatba – M. Trgalová

RECENZE

Aleš Březina: Řetěz bláznů – J. Šulc

Jaro Křivohlavý: Hořet, ale nevyhořet – L. Ridzoňová

Český bratr 7/2012

Úvodník

Bída a naděje černého kontinentu

 

Afrikou byli fascinováni mnozí cestovatelé – Emilem Holubem na přelomu 19. a 20. století počínaje, přes Hanzelku a Zikmunda, kteří projeli v šedesátých letech Afriku v Tatraplánu, až po nadšence ze současnosti, kteří se rozhodli procestovat černý kontinent od severu k jihu Trabantem.

Kolik zde žije národů a jazyků, tolik různých zážitků si odtud můžete přivézt. Samozřejmě také spoustu nemocí či příhod, při nichž jde mnohdy o život. Co však mají Súdán, Etiopie, Rwanda, Angola, Kongo či Keňa společného? Že všude žijí křesťané, jimž kdysi přinesli víru misionáři. A že jejich víra je často živá, emotivní a praktická. Kostely jsou hojně navštěvované, i když život je často tvrdý a poměry chudé.

Církev zajištuje v mnohých zemích v podstatě všechny funkce, které obvykle připadají státu – vzdělání, zdravotnictví, školství, komunitní život, řešení konfliktů, a dokonce i ochranu přírody. Slovo církve má velkou váhu, zasazuje se o budování kostelů, škol i zdravotnických zařízení. O tom všem se dočtete v tomto čísle, věnovaném Africe. Také o pomoci a rozvojové spolupráci v zemích tohoto kontinentu. A co prý potřebují nejnaléhavěji? Na prvním místě teologii, jak se dozvíte od súdánského biskupa. A teology – učitele, kteří by ve své zemi vyučili první akademickou generaci.

Když jsem nedávno zaslechla odpovědi dvou cestujících v televizním Taxíku, kteří po dlouhém přemýšlení usoudili, že synové Adama a Evy byli svatý Petr a nevěřící Tomáš, pomyslela jsem si: ó blahobytná Evropo, hrdá na svou vzdělanost a pokrok! S odpovědí na tuto otázku by tě strčil do kapsy každý černošský kluk nebo holka, kteří chodí do školy, jen když na to rodiče mají peníze a učí se na hliněné podlaze pod doškovou střechou!

Inspirativní čtení v letním čase přeje všem čtenářům Daniela Ženatá

Obsah čísla:

TÉMA

Ora et labora. Jižní Súdán v roce jedna – T. Pavelka

Kdo navštíví jednou Afriku, musí se tam pořád vracet. Rozhovor s M. Lengálovou – D. Ženatá

O hrdých dětech krále Šalomouna. Rozhovor s M. Hrubešem – J.Kirschner

Otázka na tělo: Co vás láká na Africe?

CÍRKEV ŽIJE

O synodu, malých sborech i samofinancování církve – G. Fraňková Malinová

Vinohradský salon naděje – Š. Grauová

CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

Anatomie průšvihu: O životě v české společnosti. Rozhovor s L. Tecou – DaZ

Laické služby: Koncert pro školu v Kongu – DaZ

EKUMENA ŽIJE

Muži nemají duchovní vlohy. O spolku keňských žen – B. H. Ogola

Otevřené chrámy i srdce. Noc kostelů 2012 – DaZ

DIAKONIE

Skutečná pomoc posouvá lidi dál. Rozhovor s J. Škubalovou – P. Hanych

Africké příběhy (3) – P. Hanych

SLOVO

Katechismus pro rodiče: Vyznání vin a odpuštění. – T. Pavelka

RECENZE

Immaculée Ilibizaga: Odpustila jsem – Š. Grauová

Nura Abdi: Slzy v písku – L. Ridzoňová

Český bratr 6/2012

Úvodník

Je náš Bůh ten pravý?

Člověk je bytost duchovní a náboženská. Tím se ostatně odlišuje od zvířat. My jako křesťané máme asi nejblíže k Židům. Máme stejného Boha Hospodina a Starý zákon, s úctou hledíme k jejich tradicím a moudrosti. Cítíme se zkrátka jako jejich mladší bratři s trochu jiným názorem na některé věci. Horší je přijmout za bratry muslimy. Je ten jejich Alláh stejný Bůh jako náš Hospodin a jenom mu jinak říkají? Proč si tedy jdou vyznavači těchto dvou monoteistických náboženství už celá staletí po krku? Proč jsou místa na světě, a není jich málo, kde i dnes teče krev? O tom, že se na poli mezináboženského dialogu mnohé mění, se dočtete v rubrice Téma, zejména v rozhovoru s Kateřinou Děkanovskou. Dávno se také mluví o „náboženské samoobsluze“, která člověku dovoluje v praxi se cítit křesťanem, pěstovat buddhistické meditace, navštěvovat věštírnu a experimentovat s duchovními technikami. Žádné náboženství, křesťanství nevyjímaje, se nevyvíjelo v izolaci od vnějších vlivů. Fenoménem je jistě také v postkomunistických zemích silně převažující ateismus, dnes spíše „něcoismus“. Možná jednou budeme moci 21. století označit za století tolerance a respektu k jiným náboženským skupinám. K tématu náboženského tržiště se vztahují i další dva rozhovory v jiných rubrikách. Jsou hledači jako Emílie Kramolišová, která prošla v životě mnoha společenstvími, jež ji jistě ovlivnila, a nakonec zakotvila u evangelíků. A o zkušenost se životem v sektě, z níž vyšel do společenství Českobratrské církve evangelické, se podělil Karel Tulc. Potvrzuje se zde, co tušíme a na co můžeme být se vší pokorou hrdí, že naše církev tvoří tolerantní, otevřené a evangelium zvěstující společenství.

Milé čtenářky a milí čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Daniela Ženatá

Obsah čísla: TÉMA

Na-tržené křesťanství - J. Hoblík
Rozhovor s Kateřinou Děkanovskou. Mezináboženský dialog – D. Ženatá
Máme se bát nekřesťanů? – D. Bartoň
Otázka na tělo: Co dělat, když dítě či kamarád odejde do sekty?

CÍRKEV ŽIJE

Gregoriánský chorál – B. Šimečková
CantateDomino – D. Ženatá
Rozhovor s Emílií Kramolišovou. Každé společenství mě obohatilo – D. Ženatá
Co se také může stát – P. Hejzlar

EKUMENA ŽIJE

Po stopách předků – Pb+

CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

Laické služby: Jak vzniká časopis – DaZ
Anatomie průšvihu: Dvanáct let svědkem Jehovovým. Rozhovor s Karlem TulcemR. Špačková

DIAKONIE

Litoměřická Diakonie oslavila dvacetiny – V. Tomášová

ZPÍVANÁ LITURGIE

Sbory s původní luterskou liturgií. Zpívané části (1) – E. Baťová

SLOVO

Katechismus pro rodiče: Bible a kázání – P. Sláma

RECENZE

Jiří J. Otter: Nejmladší apoštolský list – Druhý list Petrův – M. Feigl
Nico ter Linden: Král na oslu – L. Ridzoňová

Český bratr 5/2012

Úvodník

Co se v mládí naučíš…

Nikdo snad nepochybuje o tom, že vzdělání je důležitá věc. Už od základní školy slýcháme: uč se, ať z tebe něco je, ať v životě něco dokážeš! Nezáleží ani tak na stupni vzdělání, ale aby školy opouštěli spokojení a sebevědomí tesaři, prodavačky, učitelé i faráři.

K farářskému povolání v naší církvi vede poměrně náročná cesta přes studia na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy a po jejím zdárném absolvování přes roční vikariát a farářskou zkoušku. O tom, jak studium a vikariát vypadají se dočtete v rozhovorech se studentem pátého ročníku Michaelem Pfannem a mladým farářem Janem Zámečníkem. Profesor Jan Štefan poskytl rozhovor o komunitním životě studentů z pohledu vysokoškolského učitele a zároveň studentského faráře. V církvi pracuje i několik farářů, kteří původně měli úplně jiné zaměstnání. O své životní cestě nám něco prozradil senior Jan Krupa. Celým letošním ročníkem Českého bratra nás provázejí biblické úvahy studentů bohosloví. Na nich můžeme pozorovat, že zpracování biblického textu je různorodé a přitom fundované. Z pozice šéfredaktorky musím přidat, že přístup k termínům uzávěrky je u studentů velice zodpovědný. O kvalitu přípravy na farářské povolání, a o farářský dorost vůbec, mít strach rozhodně nemusíme.

Pokud budeme o vzdělávání uvažovat v obecnějším kontextu, určitě zavzpomínáme na svá školní léta a na učitele, kteří nás něco naučili. Říká se, že učitel musí sám hořet, aby zapálil pro svou věc i žáky. Na hodné paní učitelky, které po nás nic nechtěly, se moc nevzpomíná. Na kantory, kteří byli třebas přísní, ale dokázali předat něco z toho, čím byli sami nadšeni, vzpomínáme celý život. Že tohle stále platí, vysvítá i z rozhovorů v tomto čísle.

Kdo nic neví, musí všemu věřit. Ale co jsme se naučili, to nám nikdo vzít nemůže. Kdo má motivaci, ten zdolá překážky, ať už bojuje s mentálním postižením či zvládnutím zkoušky z hebrejštiny.

Milé čtenářky a milí čtenáři, inspirativní čtení vám přeje Daniela Ženatá

Obsah čísla:

TÉMA

Teologie jako sůl – J. Kirschner

Rozhovor se studentským farářem Janem Štefanem – P. Stephens

Stát se farářem. Rozhovor se studentem Michaelem Pfannem – D. Ženatá

Fakulta v konfliktu loajalit – P. Sláma

Na práci faráře je skvělá pestrost. Rozhovor s Janem Zámečníkem – D. Ženatá

Dnes káže, kdysi fáral. Rozhovor s Janem Krupou - D. Ženatá

Otázka na tělo: Jak využíváte své teologické vzdělání?

CÍRKEV ŽIJE

Setkání církevního ústředí s představiteli seniorátních výborů v Sola Fide - V. Zikmund

Bohoslužby mládeže v Husovicích – J. Ženatý

Práce na novém zpěvníku – M. Esterle

Misijní inspirace. Témata misijních aktivit - R. Mazur

Gustav Adolf Říčan. K stému výročí narození - podle M. Říčana

EKUMENA ŽIJE

Jarní cesta do Chorvatska -Pb+

U Lužických Srbů v Budyšíně – gfr/DaZ

CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

Laické služby: Předčitatelé bohoslužeb. Rozhovor s Vladimírem Zikmundem – R. Špačková

Anatomie průšvihu: Radosti a strasti lidí s mentálním postižením – K. Šimr

DIAKONIE

Quo vadis, diakonáte ČCE? - P. Hanych

Africké příběhy (2) – ph

ZPÍVANÁ LITURGIE

Sbory s původní luterskou liturgií. Osobitý fenomén a jeho problémy - E. Baťová

SLOVO

Katechismus pro rodiče: O večeři Páně – D. Sedláček

RECENZE

Jiří Mrázek: Evangelium podle Matouše – P. Filipi

Český bratr 4/2012

Úvodník

Jsme slabí, nebo silní?

To je dosti intimní a také subjektivní otázka. Navíc to není jednou daný, neměnný stav, ale záležitost značně proměnlivá.

Církev je jednoznačně vnímána jako morálně silná instituce, která má pomáhat slabým. A také to dělá. V rozhovoru s Jindřiškou Krpálkovou se dočtete o projektu Magdala, který pomáhá zpět do života vykořisťovaným a zotročeným. Dalším místem, kde se daří stavět slabé na nohy, jsou školy Evangelické akademie. Žákům se tam dostává podpory i mnohdy chybějícího rodinného zázemí. Více v příspěvku Jana Vybírala o brněnské Vyšší odborné škole sociálně právní. A což teprve, když domyslíme do důsledků práci oceněné zdravotní sestry Heleny Noskové, která ošetřuje a doprovází ty slabé z nejslabších, kteří už překračují pomyslný práh do Nového domova. K tomu je třeba vnitřní síly!

Celá práce Diakonie je založena na pomoci slabým a potřebným. V každém čísle Českého bratra čteme na vyhrazených stránkách, kde všude se Diakonie angažuje a stará. Tentokrát o pomoci etiopským vdovám, jejichž manželé zemřeli na AIDS, i o zvyšování finanční gramotnosti severočeských rodin bojujících s neúměrnými dluhy.

Zároveň se mnohdy cítíme slabí. Nezvládáme své povinnosti, honíme za touhami a sny s chabým výsledkem. Vždycky znovu si připadáme slabí, když je to, s čím jsme spojovali svůj život a své naděje, v troskách. Ať už kvůli neúspěchu, krizi či nemoci svých blízkých, nebo vlastní. Kazatel může cítit určitou slabost, když píše kázání, stojí za stolem Páně, křtí či žehná. Jenže to je vlastně spíš pocit, že není hoden. A víra je pak právě ten prostor, kde každý může nacházet sílu.

Silný prý není ten, kdo má sílu, ale kdo víc vydrží. Křesťan má naštěstí oporu v Kristu, takže se okolí může zdát, že vydrží víc. Každý křesťan však ví, že bez onoho ukřižovaného a vzkříšeného by byl jako vánek, jako pára nad hrncem. A je-li okolím vnímán jako silný, je to tím, že má odkud čerpat.

Inspirativní čtení přeje všem Daniela Ženatá

Obsah čísla:

TÉMA

Hodní a slabí – T. Pavelka

Právě když jsem sláb, jsem silný – J. Roskovec

Evangelická mlčenlivost - L. Ridzoňová

Otázka na tělo: Kdy jste se cítili slabí ve víře?

CÍRKEV ŽIJE

Úsměv nestojí ani korunu. Rozhovor s Martinou Sklenářovou – D. Ženatá

Vzpomínka na vzácnou ženu Hermínu Duškovou – P. Hanych

Medaile vděčnosti pro Evu Melmukovou – M. Soukup

Setkání na Travné. Jubilea manželů Petrových – A. Plachý

Šachový memoriál Amose Pokorného – O. Macek

CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

Laické služby: Pastorační pracovnice. Služba lidem z konkrétního sboru – gma/DaZ

Anatomie průšvihu: Projekt Magdala. Pomoc těm, kdo byli zotročeni – D. Ženatá

DIAKONIE

Nechceme jen hasit požáry – B. Číčel/P. Hanych

ZPÍVANÁ LITURGIE

Sbory s původní luterskou liturgií. Současnost a minulost (2) – E. Baťová

SLOVO

Katechismus pro rodiče. O křtu – D. Sedláček

RECENZE

Věra Brožová: Karafiátovi broučci v české kultuře – S. Bolom-Kotari

Martin Jindra: Z milosti trpět pro Krista – P. Hlaváč

 

Český bratr číslo 3/2012

Úvodník

Romové a my

Jsou mezi námi, pokud máme na mysli občanskou společnost. Jako sousedé, spolužáci našich dětí, potkáváme je na ulici, v obchodě i na koupališti. Jsou však mezi námi ve sborech? Až na pár případů velice málo. Přitom čteme v příspěvku vězeňského kaplana Pavla Kočnara, že romská víra je živá, opravdová a vřelá. Kde je tedy zádrhel? Čím to, že naše kostely a sbory romské spoluobčany příliš nepřitahují? Část odpovědi je možná v příspěvku Ivy Pellarové, která má bohaté zkušenosti ze sociálně vyloučených lokalit v Ostravě: Říká bez obalu, že Romům může bránit v zapojení do naší církve málo vřelosti, vysoké nároky na znalosti i na sebe a celková uzavřenost sborů.

Jsou Romové opravdu tak jiní? Asi každému vytane na mysli nějaká osobní zkušenost či příklad, že ano. Kvůli začarovanému kruhu posílání romských dětí do praktických škol a a následné nemožnosti dosáhnout na vyšší vzdělání, jsem na střední škole mnoho romských žáků neučila. Zato v učebních oborech zedník či malíř jich byl dostatek. Vždy dobře znali svá práva a hlasitě se jich dožadovali, horší už to bylo s plněním povinností, zodpovědností a chozením do školy vůbec. Přitom právě ve vzdělání je ten zakopaný pes. To už pochopili mnozí od učitelů po ministry, ale jak toho dosáhnout? Jak si můžete přečíst v dalším příspěvku tohoto čísla, Diakonie na Vsetíně vsadila na práci se sociálně slabými rodinami, na péči nejen o předškolní děti, ale také o jejich rodiče. Doprovází rodiny školních dětí, věnuje se mládeži. Občanských sdružení i středisek charit a diakonie, které dělají výbornou a potřebnou práci mezi Romy, je v naší republice mnoho. A to je dobře.

Romové mezi námi jsou a budou. Kdybychom znali odpovědi na otázky plynoucí ze společného soužití, dávno by problémy byly vyřešeny. Jenže na složité problémy není jednoduchá odpověď. Jana Plíšková shrnuje své postřehy na toto téma v Posledním slově.

Inspirativní čtení přeje všem Daniela Ženatá

 

Obsah čísla:

TÉMA

Cikánská víra – P. Kočnar

Kdo ujedl z mého talířku – T. Pavelka

Romové, pochody nenávisti a krabice od bot – M. Vymětal

Otázka na tělo: Jakou máte zkušenost s Romy?

CÍRKEV ŽIJE

Velký vliv malého kamaráda – Jakub

Knihy pro Theofila – R. Mazur

Peníze. Farářský kurz – N. Čejková

EKUMENA ŽIJE

Sezona začíná – P. Brodský

CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

Laické služby: Kurátor sboru. Rozhovor s Janem Ratajem – D. Ženatá

Anatomie průšvihu: Romský život je barevný, nabitý emocemi a velmi tvrdý – I. Pellarová

DIAKONIE

Sázka na vzdělání. Práce s romskými rodinami na Vsetíně – D. Ženatá

ZPÍVANÁ LITURGIE

Sbory s původní luterskou liturgií. Současnost a minulost (1) – E. Baťová

SLOVO

Katechismus pro rodiče: Děti a modlitba – K. Šimr

RECENZE

Pavel Rejchrt: Světlo tmou zjizvené – J. Šulc

Český bratr číslo 2/2012

Úvodník

Neděle v hlavě

Neděli jako den oddělený bereme v církvi většinou vážně. Den Páně. Sebereme se a jdeme do kostela. Nejít je také možné, konečně je neděle, tak nebudu dělat nic! Ani se vypravovat a cestovat na bohoslužby. Chyběli bychom však těm druhým, kteří přišli. Společenství tvoří oni i my. Všichni dohromady.

Stačí se porozhlédnout po lavicích kolem sebe. Co člověk, to jiné prožívání neděle. Starší presbyter: zakládá si dopředu záložkami naznačené písně ve zpěvníku. A odpoledne? Na chalupu se teď v zimě jet nedá, asi vyrazí na hokej. Rodina s dětmi: táta zklidňuje dětské nožky kopající do lavice. Děti se tváří trochu otráveně, ale do nedělní školy půjdou rády. Sestra, co dnes vaří kávu: je trochu jako na trní, musí přece odejít dřív a dát vařit vodu, aby bylo vše připraveno, až bohoslužby skončí. Mládež sedí v hloučku vpředu a zaujatě poslouchá, další skupinka obsadila kruchtu. A vzadu sedí ten smutný pán, co mu nedávno zemřela žena.

Kde se sejdou dva nebo tři, vzniká společenství. Různorodé a propletené jednotlivými osudy, profesemi a životními příběhy, jednotné soustředěním kolem biblické zvěsti. Proto i přímluvné modlitby za naše shromáždění, za celou církev i za všechny církve, co jich na světě je, mají takovou sílu.

České jméno sedmého dne – neděle – nabádá k prožití tohoto dne nicneděláním, lenošením. I to je někdy důležité. Zajímavé je, že v jiných jazycích je tomu jinak. Anglický Sunday nebo německý Sonntag táhnou na výlet ve slunečném dni a ruské voskresenje – vzkříšení – zve přímo do chrámu Páně.

Tématem tohoto čísla je neděle pojatá z několika zorných úhlů. V pravidelných rubrikách se seznámíme s anatomií dalšího životního průšvihu, tentokrát s životem vozíčkářky. Další laickou službou obvyklou v našich sborech, které si všímáme, je dovozová služba. Nově si přečtete Katechismus pro rodiče, který bude na pokračování v celém ročníku.

V tomto čísle najdete vloženou fakturu na úhradu předplatného 2012. Informace o možnostech placení najdete milí čtenáři na str. 42.

Pěkné nedělní lenošení s čtením nejen o neděli přeje Daniela Ženatá

 

Obsah čísla:

TÉMA Neděle. Den odpočinku a znamení svobody – Hana Pfannová

Na návštěvě. Neděle v Miroslavi – Daniela Ženatá

Rozhovor s M. Štefanovou o odpočinku a nedělním courání po obchodech

Otázka na tělo: Co byste nedělali v neděli?

CÍRKEV ŽIJE

Propojeni vztahem i službou. Jak se žije farářským párům - Jan Mamula

Nový vítr v časopise pro mládež Bratrstvo. Rozhovor se Šárkou Schmarczovou

Vyšší odborná škola sociální práce a střední odborná škola, Praha-Spořilov – Irena Škeříková

EKUMENA ŽIJE

Noc kostelů 2012 již počtvrté – Daniela Hamrová

CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

Laické služby: Dovozová služba – Daniela Ženatá

Anatomie průšvihu: České srdce a osamělý byt – Dora Plíšková

DIAKONIE

Vítejte na Západě! Rozhovor s Petrem Neumannem

ZPÍVANÁ LITURGIE

Hledání minulosti. Liturgie v Českobratrské církvi evangelické – Eliška Baťová

SLOVO

Katechismus pro rodiče. Co je to bohoslužba? – Marta Sedláčková

RECENZE

Dagmar Šimková: Byly jsme tam taky – Míla Hofmanová

 

 

Český bratr číslo 1/2012

Úvodník

Český bratr vstupuje do 88. ročníku

Málokterý časopis se může pochlubit tak dlouhou tradicí. Sedmaosmdesát završených ročníků evangelického měsíčníku zavazuje a plní úžasem. Když zalistujete starými čísly, zejména těmi velmi starými, říkáte si: jaké kapacity a význačné osobnosti do nich psaly! Možná se jimi autoři stali až posléze. Prostě je psaní bavilo, zajímalo, nebo cítili, že je třeba něco udělat. Ani dnes to není jiné. Děkujeme všem, kdo přispívají, píší ohlasy a dodávají náměty a inspiraci.

V novém ročníku naleznete několik nových rubrik. Na stranu 4 se po ročním představování dědictví reformace vrací formát s novinkou či důležitou událostí s názvem Akcent. Biblické úvahy si letos rozeberou studenti bohosloví z různých ročníků. Poznáme tak myšlení a důrazy teologického dorostu, na jehož práci na sborech se můžeme v příštích letech těšit. Rubrika Téma bude letos vždy uvedena předznamenáním „Co my jako křesťané můžeme nabídnout k tématu…“ V tomto čísle probereme a propereme z několika stran živé téma majetku, peněz a chystaného vyrovnání státu s církvemi. Novou rubrikou je Církev pomáhající, v níž plánujeme jednak seriál o laických službách jako je kostelník, varhaník či paní farářová, jednak cyklus s názvem Anatomie průšvihu aneb tipy, zač se modlit. Bude se týkat těžkých životních situací, jako je život bezdomovců, lidí s postižením a podobně. Hudební rubrika letos také zažije obměnu: Eliška Baťová se bude na pokračování zabývat zpívanou liturgií. Diakonie bude mít nadále své vyhrazené stránky, jejichž obsah bude plnit svými tématy a aktualitami. Novinkou je Poslední slovo, v němž bychom vám rádi přinášeli úsměvné povzbuzení formou fejetonu, glosy nebo krátké povídky. Čtyři barevné strany obálky nám dávají možnost výtvarného využití. Příznivci komiksu se mohou těšit na zpracování vybraných příběhů inspirovaných knihou Luďka Rejchrta Taková dlouhá cesta.

Informace o placení předplatného najdete milí čtenáři na zadní straně. Těšíme se z vaší přízně a doufáme, že nás bude provázet i letošním 88. ročníkem.

Inspirativní čtení přeje všem Daniela Ženatá

 

Obsah čísla:

TÉMA

Noční můra, nebo příležitost? – J. Ruml

O samofinancování církve. Rozhovor s Pavlem Stolařem – D. Ženatá

Financování budovy ETF. Rozhovor s děkanem J. Halamou – J. Kirschner

Otázka na tělo: Kolik procent ze svého příjmu byste byli ochotni věnovat sboru?

CÍRKEV ŽIJE

Vzdělávání pro varhaníky a sbormistry – D. Ženatá

Proč se lidé zvenčí stávají křesťany – R. Mazur

Zachování památek reformace a jejich zpřístupnění široké veřejnosti – gma

Evangelické brigády včera i dnes – J. Kirschner Lesní brigádníci v Husově domě – gma

EKUMENA ŽIJE

Javor s číslem 148 – L. Ridzoňová

CÍRKEV SLOUŽÍCÍ

Laické služby: Kostelnictví – J. a J. Plíškovi/J. Rusňáková

Anatomie průšvihu: Bezdomovcem – T. Pavelka

DIAKONIE

Nové středisko Diakonie. Rozhovor s Janem Dusem – P. Hanych

ZPÍVANÁ LITURGIE

Protestantská liturgie jako otevřená otázka – E. Baťová

SLOVO

Silnější než smrt je naděje – J. Šulc

Evropský teolog Tomáš Halík – P. Říčan

Nad předběžnými výsledky sčítání – M. Vaňáč

RECENZE

Møllehave Johannes: Slova útěchy – J. Hoblík

 

Komentáře nejsou povoleny.