U Lužických Srbů v Budyšíně

Český bratr 5/2012.

Čtyři zástupci Českobratrské církve evangelické se setkali v Budyšíně (Německo) s Janem a Trudlou Malinkovými, farářem jednoho z deseti sborů, kde se konají srbsko-německé bohoslužby, a šéfredaktorkou časopisu evangelických Srbů Pomhaj Bóh. Synodní senior Joel Ruml, synodní kurátorka Lia Valková, člen synodní rady Pavel Stolař a tajemník pro ekumenu Gerhard Frey-Reininghaus navštívili manžele Malinkovy koncem března cestou do Berlína.

Ačkoli bylo setkání na německé půdě a evangeličtí Srbové jsou církevně příslušni k Evangelické luterské zemské církvi v Sasku (EVLKS) i částečně k Evangelické církvi Berlín-Braniborsko-slezská Horní Lužice (EKBO), mluvilo se celou dobu česky a srbsky. V příjemném prostředí obývacího pokoje u Malinků se jednalo o navázání užších kontaktů mezi sbory v Horní a Dolní Lužici a českými evangelíky. Padly návrhy na spolupráci při vzájemné podpoře studentů, výměně církevních časopisů a organizaci častějších osobních kontaktů. Synodní senior dostal od faráře Malinka zpěvník evangelických Srbů, jmenuje se Spěwarske za ewangelskich Serbow/, dedikován „Bohu k česči a Serbam k wužitku“. Tomu každý Čech porozumí.

manželé Malinkovi

Lužičtí Srbové jsou malý západoslovanský národ obývající jihovýchodní část východního Německa, historicky zvanou Lužice. Používají dva samostatné spisovné jazyky: hornolužickou srbštinu a dolnolužickou srbštinu. Od 14. století do roku 1635 byla Lužice součástí zemí Koruny české. Po válce byli Srbové výrazně podporováni z Prahy (gymnázium, tiskárna, rozhlasové pořady). V době NDR byla vybudována velkorysá síť srbských institucí. Cenou za tuto v dějinách Srbů jedinečnou podporu byla plná integrace do komunisty řízených struktur. V současnosti si cizinec nejprve povšimne dvoujazyčných názvů. Srbové provozují vlastní studio v televizi MDR. Práva Srbů v Sasku dnes zaručuje Ústava svobodného státu Saska. Evangelické sbory jsou součástí EVLKS a částečně  EKBO, asi v desíti z nich se konají dvojjazyčné německo-srbské bohoslužby. Srbština jako živý a obyvatelstvem používaný jazyk mizí, zachovávají se ale lidové zvyky a obyčeje.

gfr/DaZ

Příspěvek byl publikován v rubrice Ekumena žije. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.