Rozhovor s Mílou Esterlem. Cílem nového zpěvníku je barevnost, různost, rozšíření palety bohoslužebného zpěvu

foto 1(ČB 1/2017) Miloslav Esterle je předseda zpěvníkové komise, která pracuje již 12 let. Za tu dobu se složení komise dost proměnilo, ale Míla v ní působí od začátku, tj. od roku 2004, jako její předseda. Má hudevní vzdělání, v současné době je ředitel Základní umělecké školy ve Starém Plzenci, v církvi ho známe jako autora hudby či úprav písní, které jsou v Dodatku k EZ, podílel se taky na přípravě zpěvníku Svítá. Jeho nápadem a letitou aktivitou jsou také hudební pobyty v rekreačním středisku v Chotěboři.

Poslechněte si článek:

Jaké jsou okolnosti, počátky přípravy nového zpěvníku?
Impulzem k úvahám o novém zpěvníku byl pohled na zpěvník nynější. Počátky přípravy tohoto našeho milého Ézetka, jak důvěrně Evangelickému zpěvníku ze sedmdesátých let říkáme, spadají do padesátých let minulého století a jeho podoba je vlastně odrazem vyznávání tvůrců ještě o generaci starších. Celkový výraz a estetika jsou té době poplatné. Zároveň však zpěvník přinesl a otevřel ohromné bohatství. Uvědomujeme si přínos manželů Horkých – nalezení řady krásných bratrských písní nebo to, že pro zpěvník získali autory vynikajících hudebních doprovodů. To vše je třeba probrat, očistit, možná transformovat, a přidat k tomu něco nového.

foto 2Co je v koncepci zpěvníku prioritou?
Základní věc je práce na textech. Například u řady žalmů je textová stránka problematická, v původní podobě jsou nezpívatelné. Druhou prioritou je rozšíření palety bohoslužebného zpěvu; zpěvník by neměl být jenom „písničkovník“, měl by obsahovat různorodé písňové i nepísňové liturgické formy, staré i nové. Současný zpěvník je dost jednostranný, v jedné poloze. Církev je různorodá a pestrá, s různými formami vyznání a zbožnosti, a ta různost by měla být i vyjadřována.

Máte už představu, jak bude nový zpěvník vypadat?
O uspořádání, osnově jsme přemýšleli dávno. Listovali jsme spoustou zpěvníků našich i zahraničních a hledali inspiraci. Pak jsme si všimli zpěvníku reformované církve ve Švýcarsku (německojazyčné) a zjistili jsme, že jejich rozvržení je asi to, co hledáme, že bychom nic lepšího nevymysleli. A když jsme se švýcarských bratří dotázali, jestli bychom se mohli inspirovat a přiblížit jejich stylu, byli tak nadšeni, že si někdo v Evropě všiml jejich práce, že nám dali celé svoje „know-how“ a zahrnuli nás vším, co potřebujeme. To nás hodně nasměrovalo…

Co bude zpěvník obsahovat kromě písní?
Různé další hudební a zpěvní formy, kánony, moderní písničky, responzoriální zpěvy.
Cílem je vícepolohová barevnost, různost. Bude to vlastně kniha, která může provázet křesťana v nejrůznějších chvílích, při bohoslužbách, v malých shromážděních, při návštěvách v nemocnici, na setkání mládeže, v osobním ztišení. Kromě nejrůznějších zpěvů a písní tam budou také textové oddíly k recitaci – třeba tam, kde se na biblické hodině sejdou lidé, a není možné zpívat. Podle tradice je možné upravit např. text žalmu tak, že se střídá předčitatel a sbor a vlastně si takto čtou (recitují) žalm. Také tam budou k různým příležitostem modlitby, zařazené k písním přímo do příslušné kapitoly podle souvislostí. Na začátku každé kapitoly věnované části církevního roku bude pobožnost. Spíš než zpěvník to tedy bude jakýsi „bohoslužebník“.

Nebude taková knížka moc tlustá?
My se v komisi snažíme, aby nebyla. Švýcaři to už vymysleli, včetně speciálního papíru. A my jsme si dali určitý strop, co ve zpěvníku bude, a co už ne. Opticky bude tedy jen trochu větší a trochu tlustší než EZ. I když bude mít víc stránek.

Jak se dostanou do zpěvníku nové písně?
Nejdřív jsme probrali všechny zpěvníky vydané v naší církvi a velmi poctivě jsme z nich vybrali to, co jsme shledali nosným, výrazným a krásným. Jenže při tomto probírání začalo být zřejmé, že si s touto zásobou nevystačíme. Začali jsme tedy procházet zpěvníky naší ekumeny – bratrský, husitský, zpěvníky katolické a také řadu zahraničních (maďarský, holandský, některé luterské německé, již zmíněný švýcarský), z nich jsme taky řadu věcí převzali. Navíc jsme začali objevovat chybějící hudební formy, například žalmy s antifonou (jakýmsi refrénem) a sólovými verši, zastoupené Ebenovými žalmy, jejichž antifony jsme ale museli opatřit novými žalmovými texty. Zvláštní kapitolou byla při vybírání sada písní, kterou jsme získali z Ochranovského seniorátu. Kdysi měli, ještě pod Jednotou bratrskou, nový zpěvník a teď by z něj rádi něco měli v tom novém společném. Nezanedbatelnou součástí bude i nová tvorba – třeba responzoriální žalmy Miloše Rejchrta nebo nové věci tandemu Moravetz – Pejla. Objeví se i docela velký počet nově otextovaných písní, které již obletěly svět a v řadě církví se zpívají. Vším tím materiálem se musí zpěvníková komise prokousat.

foto 1Jakým způsobem se rozhoduje o tom, které staré písně vyřadit?
Práce ve zpěvníkové komisi je postavena na demokratické debatě a na hlasování. Komisi tvoří osm velice různých jedinců. Vším se poctivě zabýváme, diskutujeme často velice dlouho. Jde o silně emotivní záležitosti, korektní debatě jsme se zpočátku museli učit. Každá píseň je hodnocena z několika hledisek – hudební kvalita, textová kvalita a sdělnost, také pastorační důležitost. O každé písni se po zvážení hlasuje. Celý tento proces se dá označit jako velký zápas o zachování našich hodnot a přitom o vykročení na novou cestu.

Jaká ožehavá témata musí zpěvníková komise řešit?
Prvním velkým tématem bylo zachovat, či opustit komplet 150 ženevských žalmů. Po mnohaletém rozvažování jsme dospěli k názoru, že celý ženevský žaltář nepoužijeme, protože nejsou zdaleka všechny žalmy hudebně kvalitní, zapamatovatelné a zpívatelné, ale že sáhneme k jiným žalmovým zpracováním, kterých je v dějinách církve veliké bohatství a které jednostrannou ženevskou kapitolu osvěží a rozzáří. Nakonec máme kolem 200 žalmových verzí, některé dokonce v několika podobách, a mezi nimi zůstalo 55 ženevských. Myslím, že výběr je živý, zpívatelný, obohacující. Žádné muzeum. Ale byl to boj.

Druhé živé téma, jestli použít kytarové akordy u všech písní, přinášelo taky velké tlaky – na dost shromážděních se doprovází na kytaru. Po mnoha debatách a hledání jsme dospěli k názoru, že ve zpěvníku budou kytarové akordy pouze u „kytarových“ písní (například u těch ze Svítá). U řady dalších písní však nelze harmonickou ani rytmickou složku akordy zcela vyjádřit, protože mají složitější harmonii nebo obtížný základní rytmický pohyb. Zřejmé potřebě doprovázet na kytaru však chceme vyjít vstříc, takže připravujeme samostatný kytarový „doprovodník“, kde budou kytarové značky u všech písní; nezávisle na harmonické podobě varhanního chorálníku.

Jak o postupu prací na chystaném zpěvníku informuje komise církev?
Z práce komise se synodní radě pravidelně zasílají zápisy, i synod každoročně dostává o stavu příprav zprávu. Kromě toho se každý rok schází skupina seniorátních zástupců, s nimiž postup práce probíráme a přijímáme zpětné vazby. A na webových stránkách evangnetu máme pracovní verze písní a prezentaci toho, co bylo přijato. Jezdíme také po církvi, kde nové i staré věci předvádíme.

Přichází nějaká odezva?
Ze sborů, od lidí dostáváme spíše odezvu plnou podpory. Těžší je to s faráři. Od některých duchovních se po posledním projednávání na synodu zvedla iniciativa odporu, snahy to celé nějak zabrzdit. Vychází to asi z potřeby mít věci tak, jak vždycky byly, protože bez nich není možné v církvi žít. My se ale ani v nejmenším nesnažíme někomu něco vnutit nebo zakázat, to všechno může žít dál. Všechno můžeme zpívat. Je ale nutno udělat krok dál, něco nového otevřít.

Velký kus práce je již odveden. Na čem v komisi pracujete právě teď?
Výběr písní je již dokončen, není možné v něm pokračovat donekonečna. Máme tedy 865 čísel, včetně textů k recitaci. Teď se dělají korektury hudební a jazykové. Po odsouhlasení výsledků korektur putuje píseň k sazečům notového zápisu a textu. Pak je vysázena již ve formátu nového zpěvníku a jde do grafického zpracování stránek. Zároveň pracujeme na vytvoření varhanních doprovodů pro budoucí chorálník, na kytarovém doprovodníku, na rejstřících autorů a původu písní.

Co je tedy ještě třeba udělat?
Dokončit vše výše uvedené u všech písní (v současnosti je 750 vloženo do databáze se všemi podklady pro korektury, 350 už korekturami prošlo) a zároveň připravit zbývající textové části zpěvníku. Velkou práci nám dá ještě vyřízení všech otázek kolem autorských práv, protože hodně písní je přejato nebo upraveno a dnes není možno tuto právní stránku věci podcenit. Po vysázení musí celý zpěvník projít závěrečnou „chybovou“ korekturou a pak musí být odevzdán k tisku do tiskárny, kde budou umět takovouto speciální věc vytisknout. Zdá se, že požadavky na kvalitu papíru i grafiku žádná česká tiskárna nedokáže splnit.

A kdy bude nový zpěvník hotov?
Berme v úvahu, že ve zpěvníkové komisi pracuje osm lidí, pět duchovních a tři laici, a všechno kolem zpěvníku dělají vedle své práce. Předpokládáme, že nám to vše zabere ještě asi tři roky perné práce; máme tedy výhled na rok 2020.

ptala se Daniela Ženatá

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesta k novému zpěvníku. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.