Daniela Hroncová-Faklová: Musel som byť kacírom

Cordatus(ČB 2/2017) V letošním roce se v církvích vzpomíná na vystoupení Martina Luthera a jistě k tomuto výročí vyjde i řada studií. Nevím, do jaké míry je známo, že jedním z nejbližších Lutherových spolupracovníků byl Konrád Cordatus; musím se přiznat, že ani já jsem toto jméno dosud neslyšel nebo mi neutkvělo v paměti. Zaujal mne ale rozhovor s Danielou Hroncovou Faklovou v Evanjelickém posolu spod Tatier (týždenník evanjelikov a. v. na Slovensku) z 23. 11. 2016, která o osudech Konráda Cordata napsala knihu s názvem Musel som byť kacírom.

Poslechněte si článek:

Konrád Hertz Cordatus nebyl hned přesvědčený protestant. V jeho nitru zuřily mnohé pochybnosti, pátral po pravdě. Chtěl bych proto na základě shrnutí knihy D. Hroncové Faklové a několika ukázek význam této postavy přiblížit.

„Končil november roku 1483. Mohlo tak byť dvadsiateho piateho… Roľnickému správcovi vo Vodnom zámku v Leombachu, pri mestečku Wels, Wolfgangovi Hertzovi a jeho žene Margarete, rodenej Kohlgrüber, uhliarke zo Schleissheimu, sa narodil syn. Dali mu meno Konrád.“

CordatusVyrůstal v harmonické rodině. Z úst otce často slyšel o valdenských, husitech a bratřících. V dubnu 1502 odešel na studia do Vídně a roku 1507 byl vysvěcen na kněze. Z Vídně však potom před morem utíká do Čech. „Prave tam, v Bohemii, ma opanovala túžba prijať sviatosť večere Pánovej po novom. Hovorili tomu – pod obojakým spôsobom.“ Navštěvuje Řím, ale toto věčné město, a ani Vatikán sám, ho neoslovují. Nikdo mu nedovede vysvětlit, kdo, kdy a proč nařídil „communio sub una“! Po návratu z Říma odchází studovat na univerzitu ve Ferrare, ale jak vyznává: „Hoci by som bol desaťkrát išiel do preslávených škôl vo Viedni, Ferrare a Ríme, ani slovom som nikde nepočul o pravej viere v Krista!“

Stává se kazatelem v Budíně, ale vnitřně je nespokojen. Pilně studuje Lutherovy traktáty a k tezi „ospravedlnění pouhou vírou“ dodává: „Luther má pravdu! Dôležité pre mňa, pre celý katolícky svet. Pre všetkých.“

Lutherův žák, posluchač a přítel
Smělý kazatel se najednou ocitl v chladu a vlhku, dostává se do vězení a později ho panovnice Marie Habsburská posílá do Horních Uher. On sice touží po Wittenbergu, po setkání s Lutherem, ale poslušně odchází – navštíví Kremnici, Banskou Bystricu, Banskou Štiavnicu a pravděpodobně i Zvolen. Ovlivněn Lutherem dostává se do sporu s církví a konečně odchází do vytouženého Wittenbergu. Luther bratra Konráda vítá a jak autorka knihy zdůrazňuje – Cordatus a Luther velmi rychle našli společnou řeč. Na otázku, jaký byl jeho vztah k Lutherovi, autorka v rozhovoru odpovídá: „Dalo by sa to vyjadriť krátko: oddaný žiak, poslucháč, priateľ, o ktorom Luther okrem iného tvrdil, že nik iný, len Cordatus by išiel s ním nielen ku hranici upálenia, ale priamo i do ohňa, do plameňov. Lebo aj také niečo im hrozilo…“ a přidává i svůj subjektivní pohled: „Mala som pocit, že zostal v tieni svojho učiteľa a kolegu. Nemala som však pocit, že by touto skutečnosťou trpel.“

Setkávání s Lutherem Konráda přímo pohltilo. Rozhodl se zakoupit všechny jeho traktáty a knihy a poslat je do Uher. Záleželo mu na tamních věřících, které kdysi navštívil. Jeho pevnou víru nezlomilo ani sdělení, že v Budíně zatkli Hanse, který se nabídl, že knihy převeze. „…na predmestí Budína sluhu môjho brata zajali… knihami, ktoré viezol, poobkladali a upalili. Prvý martýr?! Jeden z martýrov.“

Konrádova druhá cesta do Uher je naplněna kazatelskou činností. Věrným druhem mu byl Jan Kressling. Doba to byla dramatická; selské povstání v Německu (1524–25), aktivita katolických kněží v Uhrách – to vše vede k tomu, že jsou oba kazatelé uvězněni. Devět měsíců těžkého žaláře. Rákošský sněm v květnu roku 1525 přijal usnesení, aby všichni luteráni byli upáleni a majetek zkonfiskován – „Lutherani omnes comburantur!“ „Z ostrihomského väzenia som vyšiel vychudnutý… zostarol som… Nemal som ani 40 rokov. Ale mal som slobodu. Čo bolo najdôležitejšie? Netrpel som duchovnou slepotou.“

Cordatus se po vzoru Luthera ožení a závěr života prožívá v jeho bezprostřední blízkosti. V jeho domě nikdy nebylo liduprázdno, večerní hovory kolem dubového stolu – hlavní slovo míval Luther, Cordatus pilně zapisoval. Koncem roku 1529 se Konrádově ženě Kristíně narodil syn. Kmotrem je mu sám Luther. Žel syn hned na jaře umírá a brzy na to i Kristína. Konrád pak více než rok žije přímo u Luthera a zapisuje jeho výroky. Luther ho posílá do farnosti v nedalekém Niemegku. Roku 1542 vydává Cordatus svůj spis i se slavným Lutherovým zpěvem proti Turkům. Blíží se konec. 18. 2. 1546 umírá Luther, pozemský život Konráda Hertze Cordata končí v březnu téhož roku. „Na konci života bol raz povedal: ‚V raji som už bol. Detstvo bolo mojím pozemským rajom. Mám nádej, že po smrti ma čakajú nebesia.‘ Umrel do večnosti.“

Četba knihy mne potěšila i v mnohém poučila. Doporučuji!

Petr Brodský

Hroncová-Faklová, Daniela. Musel som byť kacírom
Liptovský Mikuláš: Tranoscius, 2016, 183 s.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.