O papeži s humorem

Papež(ČB 3/2017) Kniha rakouského teologa Paula Michaela Zulehnera o papeži Františkovi je v řadě teologických pojednání výjimečná. Jejím leitmotivem je totiž humor, ironie a nadhled. Nevyhýbá se sice vážným tématům týkajícím se církve a papežského úřadu, ale naprosto jí chybí ten zvláštní patos k nevydržení, s nímž se o náboženských věcech obvykle píše. A nejenom to – Zulehner si do své knihy vybral karikatury amerického výtvarníka Pata Marrina, jenž s břitkostí sobě vlastní nenechá suchou nit na nikom. Zdaleka nejvíc se Marrinovy kresby vztahují k papežské opozici, jinými slovy k těm podobám ultra-konzervatismu,

Poslechněte si článek:

nad nimiž zůstává rozum stát. A papežovi odpůrci, kteří by nejraději viděli církev kdesi v 19. století a v době před-demokratické, dostávají co proto.

PapežPaul Zulehner je diplomatičtější a ve svých statích nevolí tak dramatické figury. Přesto je ale kritický např. tam, kde se z papeže dělá div ne komunista nebo odpadlík. Jedna z karikatur vám přiblíží uvolněný styl Zulehnerova i Marrinova uvažování: Papež sedí v křesle a čte si Bibli. Za ním stojí dva hodnostáři a povídají si. „Do prčic, vždycky, když začne číst tohle, dostává ty svoje nápady…“ „To se mi vůbec nelíbí…“ Víte, že se jim ani nedivím?

Autor se ve svých reflexích soutředil na papežovu reformu církve a na jeho osobní život. Když se Jorge Bergoglio, kardinál z Buenos Aires, stal roku 2013 papežem, ptali se lidé v církvi i mimo ni: Kdo to vlastně ten Jorge je? Zulehner často cituje britského novináře a papežova životopisce Paula Vallelyho, jenž odmítl psát o papeži nové legendy. Oba si všímají důležitého okamžiku jeho života – proměny bývalého jezuitského provinciála do přítele chudých a utlačovaných. Ta změna musela být dramatická. Konzervativní Bergoglio, ještě než se stal biskupem, nebýval ve svém okolí příliš oblíben. Byl tvrdý, přísný, odmítal reformy, dialog i druhý vatikánský koncil, lpěl na klerikálním charakteru církve, na duchovní superioritě a na poslušnosti. Jenže někdy na začátku osmdesátých let se cosi změnilo. Jorge Bergoglio začal chodit do města mezi lidi, jezdit veřejnou dopravou a zajímat se o skutečné problémy svých spoluobčanů. Uvědomil si, jak příkrý byl ke svým jezuitským bratřím, když řád řídil spíš jako hegemon než jako správce a pastýř. Začal vidět, co dříve neviděl. Začal slyšet nářky argentských bratří a sester, na které doléhal teror vojenské junty a střídající se bída s nouzí. A tady, právě tady, se z Bergoglia stal úplně nový člověk. Začal se usmívat a svoji službu prodchnul empatií, srdečností a kolegiálním přístupem k práci a rozhodování.

Jednotlivé kapitoly Zulehnerovy knihy staví na proměněném Bergogliovi, který se snaží dělat všechno proto, aby se už nikdy nestal pánem nad druhými. I proto se lidé bez rozdílu víry k současnému papeži obracejí a naslouchají mu, protože v něm vidí člověka, který „to“ dokázal. Je důkazem, že metanoia lidského života je v Božích rukou a není na ni nikdy pozdě. Stačí se odvážit říct ano. V kapitole nazvané Předtaktí ukazuje papeže jako nového kormidelníka církve a empatického lékaře. V oddílu Člověk z masa a kostí se čtenář dozví o všedním papežově životě, o jeho drobných rituálech i důvodech jeho dobrovolné skromnosti a potřeby bydlet ne v palácích, ale s druhými lidmi. Nejde tu však jen o vnější formy. Ty jen dotvářejí to, kým se František snaží být. Služebníkem těch, o jejichž pomoc, schopnosti a modlitby stojí a také prosí. V kapitole Politický papež Zulehner reflektuje otázku chudé církve pro chudé, důležitost papežova zasazování o mír, stejně jako jeho důrazy na ekologii v menším i globálním měřítku. Kapitola Reformátor církve se zabývá Františkovými snahami o reorganizaci církve, novým stylem pastorace i předvídatelným zklamáním těch, kteří od pontifika očekávají prostě příliš. Zvláštní pozornost věnuje autor obavám o papežův život. Papež totiž často upozorňuje na zločiny politiků, mafie a gangsterů v Itálii i jinde ve světě, a jak známo, Itálie je vendetami namířenými proti soudcům, policistům i duchovním známá. A nebyl by to Paul M. Zulehner, respektovaný sociolog náboženství a pastorální teolog, kdyby ve dvou závěrečných kapitolách nedal příležitost osobnostem veřejného i církevního života vést dialog o ekonomice, která nezabíjí, o milosrdné církvi, o manželství a rodině v moderní kultuře.

Svěží, vtipnou a poučenou Zulehnerovu analýzu papežova života a pontifikátu přečtete na jedno nadechnutí. Myslím si, že instinktivně budete stát na jeho straně a budete mu vyprošovat sílu, naději a úspěch. Jorge Bergoglio církev nepromění jako mávnutím kouzelného proutku. Její proměna je odvislá od více než miliardy lidí, kteří se hlásí ke katolické tradici. Je třeba začít u sebe, aby se ekklesia znovu stala skutečným domovem pro všechny, kteří přijali étos Kristova evangelijního příběhu.

Zdeněk A. Eminger

Zulehner, Paul Michael. Papež František a jeho reforma církve.
Praha: Vyšehrad, 2016. 168 s. Přeložila Helena Medková.
ISBN: 978-80-7429-756-4

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.