Ocenění Pro Ecclesia Jaroslavu Kalouskovi

Plaketa_Jarin(ČB 3/2017) Českobratrská církev evangelická udržuje dlouhodobě vztahy s komunitami krajanů, kteří, ač vzdáleni, uchovali si evangelickou víru a částečně i český jazyk. Nelze vyjmenovat všechny, kteří stáli či stojí v čele tamních sborových společenství; s vděčností myslím na již zesnulé manžele Hájkovy z Velikého Srediště v Srbsku a zesnulého bratra Josefa Jančíka z Bohemky na Ukrajině, který ke sklonku života předal péči o sbor sestře Ludmile Sverdlové. Marie Provazníková z ukrajinské Veselynivky, Zdenka Pagáčová ze sboru v chorvatském Bjeliševci, Karel Pospíšil a Věra Pospíšilová z polského Zelova

Poslechněte si článek:

– ti všichni jsou sloupy tamních sborových společenství.

DSC_1446 Jaroslav Kalousek RODnes však patří zvláštní místo bratru Jaroslavu Kalouskovi, kurátorovi a výpomocnému kazateli sboru v Peregu Mare v Rumunsku, kterému 9. prosince 2016 biskup reformované církve v Rumunsku Istvan Csuri předal ocenění PRO ECCLESIA. Stalo se tak u příležitosti jeho životního jubilea – bratr Kalousek v lednu 2017 oslavil 70. narozeniny.
A tak si dovoluji čtenářům předat text laudatia, které udělení tohoto ocenění provázelo, a bratru Kalouskovi poděkovat a popřát do příštích dnů hodně sil pro tělo i ducha.

Laudatio u příležitosti udělení ceny PRO ECCLESIA
bratru Jaroslavu Kalouskovi

Jaroslav Kalousek se narodil 27. ledna 1947 v obci Peregu Mare, tehdy obydlené Čechy, Slováky, Němci a Maďary. Vztah k lidem, k náboženství a k víře v Boha zdědil po svém otci, který byl významným pilířem českého reformovaného sboru, kde jako presbyter působil 30 let. Jaroslavovi bylo pouhých 25 let, když tuto funkci od svého otce převzal, a po devíti letech působení jako oddaný presbyter byl v roce 1981 zvolen kurátorem. Jozsef Kovacz, farář v sousedním Kisperegu, který dojížděl i do Peregu Mare, poznamenal, že Jaroslav je nejmladším kurátorem v tehdejším banátském seniorátu, k němuž sbor v Peregu Mare patřil.

DSC_1445 stojící Jaroslav Kalousek

První významný úkol, který ho čekal, bylo omítnutí kostela vysvěceného v roce 1960, jež dosud venkovní omítku neměl. Práce byla vykonána vlastními silami, finančně přispěla rovněž ČCE. Důležité je i připomenout, že Jaribacsi (= strýček Jaroslav) dokázal působit na členy sboru tak přesvědčivě, že každá započatá práce byla dovedena k dobrému konci. Po omítce následovala oprava střechy – byla opravena dvakrát a natřena. Když v rámci restituce byla sboru vrácena v žalostném stavu tzv. stará škola (první budova, kterou si po příchodu do Peregu Mare Češi postavili), dokázali ji pod vedením kurátora opravit i zařídit její zázemí. Jaroslavovým nápadem také bylo zřídit v jedné sborové místnosti malé muzeum hospodářského nářadí a zařízení pereckých kuchyní a domácností z různých dob. V exponátech malého muzea se zrcadlí téměř celý život sedláckého pracovníka.

Od roku 1990 působil bratr Kalousek nejen jako kurátor, vedl také čtené bohoslužby, což bylo usnadněno tím, že sbor byl prostřednictvím potulného kazatele Petra Brodského zásoben tiskovinami (čtená kázání, knihy modliteb, zpěvníky, Bible, časopisy).

I když je český reformovaný sbor v Peregu součástí rumunské reformované církve, s Českobratrskou církví evangelickou má pevné vztahy. V roce 2007, po náležité přípravě a po malé zkoušce byl Jaroslav Kalousek ordinován synodním seniorem Joelem Rumlem před členy synodní rady ke službě Slova a svátostí. Ordinační slavnosti se účastnil celý sbor i velká delegace členů ČCE. Pevné vazby na ČCE má Český reformovaný v Peregu Mare i po odchodu Petra Brodského do důchodu. Pokud jde o spolupráci tohoto sboru s ČCE, sbor má nyní na starosti farář Pavel Šebesta z Hodonína.

Pro Jaroslavovu sborovou práci, kterou vykonává bez jakéhokoli honoráře, je důležitá jeho rodina, která při něm vždy stojí. Manželka Věra, také oddaná členka sboru, řídí různé sborové akce, vede také kartotéku. Syn Valik je sborový varhaník. Sbor zpívá písně v českém jazyce.

Jaroslav Kalousek je strážcem, který stojí na strážné hlásce (Ab 2,1a). Nyní slaví 70 let a dobře ví, jako i všichni ostatní, že jejich malé a pomalu ubývající společenství, ač daleko od staré vlasti, vytrvá tak dlouho, dokud si každý z nich udrží víru i mateřský jazyk. Věřím, že Všemohoucí Hospodin se postará o to, aby na stráži vždycky někdo stál.

Tibor Gyorgy Tobias, farář v Peregu Mare a Kisperegu
(přeložil Jaroslav Kalousek, upravil Petr Brodský)

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.