Letošní téma farářského kurzu: Jak funguje moc

DSC_1398b(ČB 3/2017) Farářský kurz, konaný každoročně koncem ledna v Praze, bývá pro účastníky dobrou příležitostí ke vzdělávání a kolegiálním rozhovorům. Kromě farářů z naší církve, kaplanů, výpomocných kazatelů, sborových činovníků a studentů bohosloví se ho účastní i hosté z jiných církví místních i zahraničních (ze Slovenska, Polska, Německa, Skotska, Švýcarska, Ukrajiny a Rumunska). Letos to bylo více než 140 účastníků.

Poslechněte si článek:

Vzdělávací maraton začíná bohoslužbou s večeří Páně
Program je tematicky zaměřen a realizován pestrou paletou přednášek, reflektujících dané téma z mnoha pohledů. V úterý dopoledne bývá pohled biblistický, následují přednášky různých akademiků a aktivistů ve společenském dění a v pátek zakončuje reflexe etická. Přednášky jsou organizovány v hodinu a půl trvajících blocích, přičemž první část tohoto času je věnována vlastní přednášce a druhá diskusi. Tomuto vzdělávacímu maratonu je v pondělní podvečer předřazena bohoslužba s večeří Páně, jejíž atmosféru pomáhá utvářet i prostředí starobylého kostela Martina ve zdi a velké nadnárodní společenství kazatelů.

Letošní téma s názvem „Jak funguje moc“ bylo pojednáváno v oblasti dějin církve, v oblasti médií, politiky, církevních sborů, duchovního doprovázení, Božího království, mezinárodního práva a také bezpečnosti práce (školení o bezpečnosti práce nebylo tímto tématem určováno primárně). Samotný výčet těchto oblastí naznačuje pestrost přednášek a přednášejících.

Pestrý program
Mně z přednášejících velmi zaujal prof. Petr Kratochvíl, který je ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, předseda Akademické rady Diplomatické akademie MZV ČR a člen řady mezinárodních odborných asociací. Jeho erudice v oblasti teorie mezinárodních vztahů, evropské integrace a vztahu politiky a náboženství vynikala v jeho přednášce s názvem „Ovládnout, přesvědčit, nebo osvobodit? Moc v politice třikrát jinak“. Jeho schopnost použít rozsáhlé znalosti v konkrétní praktické podobě vynikla i v diskusi. Potěší, že tento odborník je členem Poradního odboru ČCE pro aktuální společenské záležitosti, který se v nedávné době podílel např. na přípravě prohlášení synodní rady o zneužívání pojmu „křesťanské hodnoty“.DSC_1391

Důležitou součástí kurzu bývá moderovaný rozhovor se synodní radou. Její členové se vyjadřovali k oblastem, které mají v rámci synodní rady na starosti. Zpestřením programu byl také úterní kulturní večer, při kterém tentokrát vystoupila hudební skupina zvaná Augenblick, hrající hebrejské a židovské písně.

Zázemí kurzu již po několikáté poskytla Pedagogická fakulta UK, v jejíž velké aule, vybavené dobrou zvukovou a projekční technikou, se přednášky dobře sledují.

Z kurzu se vždycky vracím spokojeně unaven, plný dojmů a podnětů, s batohem obtěžkaným v Praze nakoupenou literaturou. Nebývá to pro mě doba odpočinku, ale intenzivních setkání, rozhovorů, soustředěného naslouchání a kratšího spánku. Kurz je pro mě zároveň cenný zdroj informací o tom, co se v církvi naší i v církvích spřátelených děje.

Mezinárodní zkušenost
Odtud si dovolím zmínit i jeden osobní postřeh: Nejvíc zahraničních hostů (celkem devět) bylo z Reformované kresťanské církve na Slovensku (RKCS), která je pozoruhodná tím, že je tvořena devíti senioráty, z nichž dva jsou slovenské a sedm maďarských. Jasnou většinu v této církvi tedy tvoří křesťané maďarské národnosti, kteří jsou naopak v rámci Slovenské republiky menšinou. Tím se jim otvírá zajímavá zkušenost – mohou rozumět tomu, jaké to je tvořit národnostně (v rámci své církve) většinu a zároveň (v rámci své republiky) menšinu. Z vyslechnutých rozhovorů jsem však vyrozuměl, jak tato národnostní odlišnost v církvi vytváří nezdravé nacionální pnutí, jak je zdrojem konfliktů a stává se i příčinou odchodu některých kazatelů do služby v církvi naší. Z toho mně bylo smutno. Ne že bych si nepřál příchod nových kazatelů do naší církve, ale Reformované křesťanské církvi na Slovensku bych přál, aby se uměla plně soustředit na úkoly, které jako křesťané na tomto světě máme a zkušenost s menšinovostí a zároveň většinovostí uměla využít pro budování mostů ve všelijak znesvářené společnosti.

DSC_1395

Závěrem bych chtěl za organizaci těchto kurzů poděkovat výboru SPEKu (Spolku evangelických kazatelů), který umí pozvat zajímavé řečníky, sestavit pestrý program, zajistit dobré zázemí a zorganizovat čas tak, aby posluchači měli ještě možnost kuloárních setkání a rozhovorů.

Lukáš Klíma, foto D. Ženatá

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.