Amos Oz: Jidáš

Jidáš(ČB 5/2017) Dva roky od vydání hebrejského originálu vyšel v roce 2016 česky román izraelského prozaika Amose Oze, nazvaný stručně Jidáš. Amos Oz (1939) patří ke klasikům moderní izraelské literatury a v češtině od něho máme už slušnou řadu titulů. Ke skutečným literárním skvostům patří jeho romány Černá skříňka (přel. Jiřina Šedinová), Příběh o lásce a tmě (přel. Michael Žantovský) nebo Scény z venkovského života (přel. Lenka Bukovská).

Poslechněte si článek:

Amos Oz je ovšem také intelektuál, který se svým dílem i svou občanskou angažovaností v současném Izraeli zapojuje do společenské a politické debaty. A ta má několik stálých tematických ohnisek, kolem nichž v různých proměnách neustále krouží. Jde o otázku, co znamená být Žid, co je podstatou sionismu, jaký má být charakter Státu Izrael. A ovšem také otázka vztahu k Evropě jako zemi traumatizující minulosti – a vztahu k domácím Arabům. Sám Amos Oz patří od roku 1977 k zakládajícím členům hnutí Šalom achšav, „Okamžitý mír“, které usiluje o politiku usmíření s Araby.

JidášRomán Jidáš se dotýká všech uvedených oblastí. Nadto však zachycuje Ozův názorový posun z mírotvorné izraelské levice kamsi blíže politickému středu. Očima studenta Šmuele, který neúpěšně dopisuje bakalářskou práci o židovském pojetí Ježíše, sledujeme příběh fiktivního sefardského sionisty Šalteiele Abravanela, jehož těsně před vznikem Státu Izrael v roce 1947 první premiér státu David ben Gurion odstavil, označil za zrádce a prakticky uvrhl do zapomnění. Příčinou rozkolu je Abravanelův úzký vztah k Palestincům a odpor k válce s těmi, v jejichž středu přece jakožto Sefardé po generace žili. Románem se prolínají kapitoly z nedokončené bakalářské práce, jejíž zájem se stále více od Ježíše stáčí k Jidáši Iškariotskému. Podobně jako v muzikálu Jesus Christ Superstar nebo v některých odborných novozákonních pracích pracuje Oz s myšlenkou, že obraz Jidáše jako zrádce je nespravedlivou stylizací. Skutečný Jidáš prý v Ježíšovo mesiášství hluboce věřil, věřil v ně více než Petr i ostatní učedníci. Aby mistra donutil prokázat, kým skutečně je, přivedl ho z provinční Galileje do Jeruzaléma a zde vyprovokoval střet s mocí. Doufal, že v Jeruzalémě Ježíš naplno projeví to, co jen náznacích konal a kázal v Galileji. S Ježíšovou smrtí Jidáš nepočítal. Věřil v něho do poslední minuty. Teprve když Ježíš na kříži skonal, poznal – pozdě – svůj omyl.

Paralela, kterou Oz svým románem sugeruje, je zřejmá: podobně jako byla Jidášova víra v Ježíše sice krásná, ale blouznivecká, nerealistická, a ve výsledku mistra přivedla na smrt, je krásný, ale nebezpečně blouznivecký i sen izraelských mírových aktivistů, kteří svou představou ideálního (pro všechny spravedlivého a všem otevřeného) Izraele vystavují skutečný Izrael zkoušce, aniž by byli schopni nést důsledky za tragédii, k níž by došlo, kdyby se Izrael vzdal síly.

Tato paralela je v románu nahozena dost  volně na to, aby bylo možné vyložit knihu i jinak. Myslím si, že literárně  kniha nedosahuje úrovně dřívějších Ozových románů. Postavy knihy až příliš šustí papírem, takže je čtenářský požitek spíše intelektuální než literární povahy. Že jde i tak o strhující čtení, na tom má vedle autorovy profesionality zásluhu také elegantní překlad Lenky Bukovské a Mariany Fisher.

Petr Sláma, biblický teolog na Evangelické teologické fakultě UK (psáno pro časopis Český bratr a pro iliteraturu)

 

Amos Oz. Jidáš. Praha: Paseka 2016, 256 stran. Překlad Lenka Bukovská a Mariana Fisher.

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.