C. Brichcínová: Ve své lásce nás předem určil

V lásce své nás předem určil(ČB 7-8/2017) „Láska začíná teprve tam, kde už nelze čekat žádný dar,“ napsal ve svém nedopsaném opus magnum, v Citadele, Antoine de Saint-Exupéry. Někdo by řekl, že o stěžejním tématu Kristova vykupitelského příběhu, tedy o lásce, toho bylo za posledních dva tisíce let napsáno dost. Jiný by zas prostým poukazem na všední realitu občanské společnosti i církví pověděl, že toho bylo napsáno naopak velmi málo. Domnívám se, že teologické obhájení lásky má i dnes svůj hluboký a nezastupitelný význam. A praxe? Cožpak není krásné milovat a být milován? „Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.“ (1J 4,8)

Poslechněte si článek:

Kniha českobudějovické teoložky Kateřiny Brichcínové (*1982) Ve své lásce nás předem určil. Předurčení. Svatý Pavel, svatý Augustin a Vladimír Boublík, kterou vydalo nakladatelství Trinitas, je určena jak teologickému čtenáři, který sleduje starší i současnou literaturu, tak i tomu, pro něhož je v životě důležitá kontextuální a pravidelná četba Bible. Autorka si za předmět svého badatelského zájmu vybrala téma predestinace (předurčení), a to zejména v teologii apoštola Pavla, Aurelia Augustina a česko-římského exilového teologa Vladimíra Boublíka (1928 Mokrosuky–1974 Klatovy). Ten se s danou problematikou sám vyrovnával v mnoha svých textech včetně disertace s názvem La predestinazione, S. Paolo e S. Agostino (1961). Leitmotivem celé knihy je láska odezíraná z jemného přediva vnitrobožských vztahů Trojice, z biblických, zvláště evangelních textů a z Ježíšova pozemského působení. Je zřejmé, že se v textu odráží i autorčin životní příběh a směřování.

Na pozadí starobylé predestinační nauky, která má v tradici křesťanských církví zásadní postavení, reflektuje jihočeská teoložka především tyto tři prvky: 1. lásku Boha k člověku, člověka k Bohu a mezi lidmi navzájem; 2. podstatu Boží a lidské svobody a její roli v duchovním životě a 3. fenomén vztahu v lidských společenstvích, v partnerských vztazích i vztah člověka k Spasiteli. Autorka si spolu s Boublíkem dává otázku, zda je realizace lidské spásy jen plněním předem stanoveného Stvořitelova plánu, anebo jestli se uskutečňuje tady a teď, v každém okamžiku lidského života, od narození k smrti. Vyrovnává se rovněž s poněkud rigidními dogmatickými formulacemi význačných teologů minulosti a hlavně Augustina, v nichž se lidská bytost někdy jeví jako jakási marioneta, které sluší pasivní úděl úplné odevzdanosti a smíření s tím, co bylo, je a bude. Brichcínová, jež zdařile a přesvědčivě interpretuje Boublíkovy teze týkající se předurčení a ospravedlnění, vnáší do jinak občas ponurého teologického světa naději, že láska je silnější než hřích a smrt. Proslulá věta francouzského spisovatele Léona Bloye, která se dočkala mnoha literárních variací, „Do ráje se nevstupuje ani zítra, ani pozítří, ale dnes“, může být klíčem k celému jejímu uvažování.

V lásce své nás předem určilKniha, která vznikala řadu let, je osobním vyznáním a hledáním smyslu aktivního, probuzeného křesťanství. Za zmínku stojí i fakt, že se Kateřina Brichcínová, vyrostlá a ukotvená v katolické tradici, etablovala jako systematická teoložka v ryze mužském prostředí. Téma, s nímž příchází, se – jak už bylo předznamenáno v úvodu – může někomu jevit jako banální a okrajové. Autorka však učinila vše pro to, aby biblický pojem lásky rehabilitovala a dala mu nově zaznít v církevním i profánním, humanitně orientovaném prostředí. Svým čistým civilním jazykem, který se vyvaroval všech teologických floskulí, klišé a tíhy dávno odžitých pojmů, vstupuje i ke čtenáři protestantské a východní tradice, který je, a to nejen u nás, zvyklý na každodenní četbu Bible a exegezi i těch nejobtížnějších míst.

Duchovní medailon Vladimíra Boublíka, jehož intimní Dopisy Monice (Trinitas 2001) vypovídají o jeho vlastní lásce, může přimět k četbě i čtenáře bez speciálního teologického vzdělání. Právě na Boublíkovi a jeho životních peripetiích a vztazích je patrné, že láska ční nade všemi zákony, obavami a strachem.

Brichcínová, která se svojí prací profiluje jako znalkyně Boublíkova díla a která se sebevědomě pohybuje v nejtěžších dogmatických vodách, svým konáním dokazuje, že teologie není výhradně mužskou doménou. Pokud je pro vás láska v životě výsostným tématem anebo právě prožíváte radost z duchovního probuzení a zamilování, jste na správném místě. Čtěte pomalu a dejte se vést. Je možné, že vás tato Dostojevského slova budou provázet na každé stránce: „Láska je jediná nepřemožitelná síla na světě.“

Zdeněk A. Eminger

Kateřina Brichcínová: Ve své lásce nás předem určil. Trinitas, 2017, 320 s.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.