Spanilé jízdy

(DSC_6122ČB 7-8/2017) V letošním školním roce jsme s kytarovým oddělením olomoucké konzervatoře absolvovali turné po pěti sborech naší církve. Vždy po nedělních bohoslužbách se konal malý koncert. Studenti tak poznávají evangelické prostředí a evangelíci si připomenou, že církevní konzervatoř vůbec máme. To považuji za hlavní smysl tohoto našeho konání. Proto si také muzikanti vždy po hraní sedli k členům sboru a místní jsem poprosil, aby nám o sobě řekli něco zajímavého a zároveň se mohli na cokoliv zeptat i studentů.

Poslechněte si článek:

Redakce Českého bratra mě požádala, abych se studentů zeptal na jejich dojmy – zde jsem je autenticky přepsal: „Bylo velice zajímavé hrát v neděli v evangelických modlitebnách a kostelích. Velmi mě potěšilo výborné občerstvení, které nám bylo pokaždé nabízeno.“ „Atmosféra koncertů byla velice příjemná jak při vystupování, tak v zákulisí. Publikum bylo klidné a cítili jsme od něj vděčnost. Také se všem líbilo koncertování na jiných místech a naším malým koncertním turné jsme znovu nabrali nové a cenné zkušenosti.“ „Všudepřítomná dobrá nálada byla vynikající vzpruhou pro naše kytaristické výkony.“ „Jsem ráda, že jsem si mohla zahrát na koncertech v různých městech. Lidé byli milí a obětaví. Připravili nám chutné pohoštění a dali nám malé dárečky.“ „Menší problém byl s načasováním – nedělní ráno.“ „I když pro nás nedělní vstávání bylo občas vysilující, dobře jsem si naše malé hudební cestování užila. Poznat města ČR a ještě si při tom zahrát na milovaný nástroj byla milá a obohacující zkušenost.“ „Krásné prostředí a hlavně velice vděčné publikum. Ráda bych si někdy v budoucnu v tomto prostředí opět zahrála.“

DSC_6099Vypadá to jako selanka, ale: Zrovna máme po prvním koncertě s oddělením pěveckým a jedna studentka setkání s evangelíky ohodnotila slovy, že „v kostele bylo dusno“. Dostali jsme totiž od místních evangelíků otázku, jaké je církevní složení studentů konzervatoře, a já jsem konstatoval, že mezi studenty není ani jeden evangelík. A tato studentka, věrná katolička, měla dojem, že se potom přítomní členové sboru na studenty „dívali skrz prsty“. Já vím, že to tak nebylo, myslím, že běžný evangelík má vůči katolíkům naopak spíše mindrák (méně či více skrývaný). Přesto ani pro mě a asi ani pro vás není obtížné dovtípit se, proč u ní takový dojem vznikl.

Aleš Wrana, spirituál

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.