Martin Luther: Bůh je rozpálená pec plná lásky


Rozpálená pec
(ČB 9/2017)
Představit čtenáři bez blízkého vztahu ke křesťanství dílo jednoho z největších církevních reformátorů Martina Luthera (1483‒1546) není snadné. Jeho práce, rozprostřená do mnoha desítek let, čítá v kritické Výmarské edici (Weimarer Ausgabe, WA) 127 knih, které se na zhruba 80 000 stranách zabývají snad vším, na co lze pomyslet. Najdeme tu teologii, filosofii, politiku, hospodářství, kázání, dopisy, deníky, poezii či překlady. Menší, atraktivní výběr z Lutherova díla s velmi zajímavým názvem Bůh je rozpálená pec plná lásky, který pochází z jeho kázání z 15. března 1522, je proto výtečný pokus, jak na krátkých a intenzivních textech přiblížit čtenáři

Poslechněte si článek:

jádro autorova uvažování a pramen jeho duchovního ukotvení. A je to dobrý počin, který je s to ukázat hloubku jeho myšlení a podnítit ve čtenáři chuť prostudovat některé jeho spisy ve větší šíři.

Překladu se ujali čtyři elitní teologové z prostředí pražské Evangelické teologické fakulty: Petr Gallus, Ondřej Kolář, Ondřej Macek a Jan Zámečník a do knihy poučeně uvádí předmluva synodního seniora Českobratrské církve evangelické Daniela Ženatého. Kniha je koncipována jako slovník Lutherových myšlenek a vizí, jež pocházejí z kratších i obsáhlejších prací. Hesla jsou řazena abecedně; nejobsáhlejší položky se týkají víry, Boha, Krista, smrti, lásky a církve, jednoznačně však vede heslo křesťan asi s 50 citacemi. Hesla jsou přehledně řazena i v obsahu na konci knihy. Přečteme si i krátkou Lutherovu biografii a drobnou ediční poznámku.

Rozpálená pecPublikace je svou skladbou určena spíš křesťansky orientovanému čtenáři bez ohledu na církevní příslušnost. Lidem vycházejícím z protestanského prostředí však lutherské pojetí církve, svátostí, ale též společnosti a lidských vztahů bude patrně bližší než čtenáři, který je ukotven v katolické či východní tradici. Lutherův text není teologická disputace ani mravní traktát, za spoustou výpovědí si lze představit pomyslný otazník nebo tři tečky. Jeho výroky neční do nějaké nadoblačné výšky a rozhodně nemají v úmyslu člověka strašit. V uvedených citátech je však patrna nemalá etická náročnost a propojení zdánlivě nesouvisejících duchovních úrovní. Tak například: „Jak věříš, tak miluješ, a obráceně.“ Tahle rovnice, Lutherem převedená do tehdy moderního jazyka, je rovnicí Ježíšovou. Lze ji brát za předmět vlastních meditací, ale řečeno s českým klasikem světového formátu: „Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.“ Rovnítko mezi vírou, tj. milováním Boha-Lásky, a dobrým, laskavým vztahem k člověku se nedá přeškrtnout.

Některá z autorových poznamenání jdou i dovnitř církve a akademického prostředí – tehdy i dnes. Tradiční lidská snaha přijít všemu na kloub a podat zevrubnou definici čehokoli, která má paradoxně velmi blízko k různým křesťanským extrémním postojům, naráží na stále týž problém: „Víru nedokáže pochopit žádná lidská chytrost.“

Téměř půltisíciletí staré myšlenky by mohly rezonovat i v nynějším světě, v němž nouze o intelektuální a duchovní podněty není. Luther obnažuje na dřeň tázání člověka, který žije na vlastní pěst a odpovědnost mimo klášter, mimo uzavřené chráněné prostředí vyvolené skupiny lidí. Je zcela zřetelné, že jeho slova míří k tomu, kdo vprostřed společnosti hledá uskutečnění své svobody. Ne se vším je třeba souhlasit. Některé kratší aforistické texty, například o práci, penězích či námaze, je třeba zasadit do dobového kontextu a nechápat je jako věčné postuláty. Jiné, například o dětech, hašteřivosti či almužně, budou ale současnému čtenáři připadat aktuální. Luther, jenž se sám teologicky i politicky střetával s kdekým, nás doslova nabádá, abychom jeho teze nebrali smrtelně vážně. Je možné s nimi vést polemiku a hledat pro konkrétní situaci své, respektive lepší řešení.
Zvolený název knihy Bůh je rozpálená pec plná lásky má své rozvinutí v druhé půlce věty: „která sahá od země až k nebi“ (//Gott ist ein glühender Backofen voller Liebe, der da reicht von der Erde bis an den Himmel//). Martin Luther nepochybuje, že celý viditelný i neviditelný prostor od země až k nebi, v němž člověk své bytí uskutečňuje, je naplněn Boží dobrotou a láskou, jíž člověk buď může vyjít vstříc, nebo ji odmítnout, což je vlastní nám všem. Kdyby nebylo, nebyla by třeba ani Lutherova kniha. Žili bychom na zemi v ráji jako milující se bratři a sestry. Kdokoli, kdo se s tímto pozoruhodným thesaurem Lutherových myšlenek setká, může si už u samého názvu položit otázku: Není-li tou rozpálenou pecí plnou lásky Bůh, tak kdo? Já?

Zdeněk A. Eminger
Martin Luther. Bůh je rozpálená pec plná lásky. Praha: Kalich 2017, 120 s.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.