Nad kazateli opět státní dozor?

amplion(ČB 9/2017) Téměř bez povšimnutí předložila na podzim 2015 skupina poslanců (15 za hnutí ANO, 1 za ODS, 1 za ČSSD) návrh novelizace Zákona o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností. Jejím záměrem je zpřísnit podmínky pro působení zahraničních kazatelů. „Duchovní, kazatelé a propagátoři církví a náboženských společností ze zahraničí jsou povinni před kazatelskou činností, misijní činností i před jinými formami veřejného vystupování a propagace svých myšlenek v ČR absolvovat poučení o právním, kulturním a zvykovém prostředí

Poslechněte si článek:

ČR… Po poučení jsou povinni podepsat čestné prohlášení, že nebudou vyvíjet na území ČR činnost v rozporu s těmito normami.“ (§ 6, odst. 2)

Navrhovaná novelizace je hrubým útokem na svobodu slova v oblasti náboženství. Cizinec má u nás svobodu mluvit o čemkoliv, pokud by však chtěl mluvit o víře, potřeboval by napřed školení na ministerstvu. Ve skutečně svobodné zemi lze sdělovat myšlenky bez předběžného schválení ze strany státu. Stát je povinen pouze dbát, aby jakýmkoliv projevem nebyla šířena nenávist či vybízeno ke zločinu. Proč by tedy zrovna kazatelé měli podléhat zvláštní kontrole? A navíc: kdo z úředníků je oprávněn rozhodovat o tom, co je, a co není kázání či misie? Udělování státních licencí ke kazatelské činnosti je návratem do totalitních dob.

Praktický dopad navrhovaného zákona

Zamýšlená novelizace jde ještě dál a pro příslušnou náboženskou společnost, v níž by neproškolený kazatel působil, navrhuje i postih. „Ministerstvo kultury zahájí správní řízení o zrušení registrace církvi anebo náboženské společnosti, která umožní kazatelskou, misijní, anebo jinou veřejnou činnost osobě ze zahraničí, která neabsolvuje na Ministerstvu kultury ČR poučení o právním, kulturním a zvykovém prostředí v ČR a nepodepsala příslušné čestné prohlášení.“ (§ 22 odst. 5) I zde se ukazuje nesmyslnost celého návrhu. Poslanci si zřejmě představují, že náboženské organizace mají své kazatele pod přísnou kontrolou, neumožňují jim svobodný projev, a tudíž lze za projev jednotlivce organizaci postihnout jako celek. Registrované církve a náboženské společnosti mají u nás možnost vyučovat ve školách, působit ve věznicích a v armádě, oddávat a podobně. Stát jejich přínos pro společnost uznal a péči o určité oblasti veřejného života jim svěřil. Stačil by však jeden „nelicencovaný“ kazatelský projev (bez ohledu na jeho obsah!) a bylo by možno sáhnout po drastickém trestu odnětí výsad registrované církve. Dovedeno do krajnosti: pokud by po přijetí novelizace slovenský kazatel na dovolené v Česku pozdravil sbor v ohláškách a zakončil by svou řeč slovy „Bôh vam žehnaj“, mohla by dle litery zákona celá Českobratrská církev evangelická ztratit přístup do škol atd. Do našich sborů často přijíždějí přátelé z partnerských církví v Německu, Holandsku, USA i jinde. Jejich členové kážou v našich kostelích zcela běžně, aniž by ministerské školení prodělali. Tak je to správně a není na tom zapotřebí cokoliv měnit. Tutéž svobodu přejeme i jiným.

V čele předkladatelů stojí poslanec Zdeněk Soukup (ANO). Na uvedené výhrady odpovídá, že zákon není zaměřen na tradiční církve. V předloženém znění by se nicméně našich hostů týkal. Návrh je špatný nejen proto, že omezuje naše přátele, ale i proto, že omezuje všechny. Vznikl v době, kdy se vypjatě mluvilo o uprchlické krizi. Ve zdůvodnění poslanci zmiňují radikální islamistické kazatele, jejichž projevy opravdu štvavé bývají. Na to však stačí stávající zákony, není třeba zavádět předběžné kádrování všech.

Ach ta čeština

Hořký úsměv nad celým návrhem vyvolává neohrabaná věta z připojeného zdůvodnění: „Předkladatelé zákona touto úpravou chtějí eliminovat riziko, že duchovní… ze zahraničí se při svých vystoupeních nedostanou do rozporu s právními, kulturními a zvykovými normami platnými v ČR.“ Co je tedy rizikem? Že se duchovní do rozporu se zákony nedostanou, nebo dostanou? I když byli předkladatelé na formulační nesrovnalost upozorněni, stáli si za svým. Těžko věřit někomu, kdo neumí dobře zacházet s českým jazykem, že bude dobře hájit české zájmy.

Současný parlament nestihne návrh projednat a celá novelizace tak spadne pod stůl. Je však varovnou připomínkou, jak málo někteří poslanci vědí o náboženském životě a hlavně jak málo si váží svobody slova.

Jiří Tengler

Příspěvek byl publikován v rubrice Slovo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.