Práce a manželství

téma8(ČB 9/2017) Je večer, cestou domů od tramvaje míjím katolickou faru. Myslím na to, že potřebuji večer ještě něco napsat a připravit. Asi bych byla na prázdné faře o poznání soustředěnější. Nemají to ti bratři katolíci zařízeno špatně… Představím si, že by už výběr farářského povolání znamenal život v samotě. A říkám si: ne, děkuji.

V současnosti je dost profesí, resp. zaměstnavatelů, kde se s partnerským nebo rodinným životem nepočítá. Chtějí mít člověka celého, v práci aspoň 12 hodin denně, ve zbylý čas stále on line, v pohotovosti, s mobilem v kapse.

Poslechněte si článek:

Ale – je to až v dnešní době? Když čtu dopis paní Idelette Kalvínové, manželky ženevského reformátora, říkám si, že to před několika staletími vypadalo podobně jako v mnoha současných rodinách. Snad s tím rozdílem, že teď i manželka pracuje a nemá čas takový dopis napsat.

Možná ten celibát má nakonec ochránit případnou manželku, na kterou by její muž neměl čas a myšlenky… Ale – neměl by být zaveden i pro spoustu jiných profesí?

Říct bych to sotva dokázala
stud a strach by mi bránil
A je to přec jen prosba malá
jen malé skromné přání
Snad nemohu už přát si méně
a přesto se tak chvěji:
dokažte kvůli svojí ženě
dnes večer neodejít!

Zůstat s ní doma večer celý
a celou noc pak k tomu
Odolat všechněm kdo by chtěli
odvést vás přece z domu
Nejít přednášet do koleje
nejít v Saint Pierre kázat
Netvrďte že to nemožné je!
Kdybyste jenom vzkázal
kolegům svým a vysvětlil jim
že chcete zůstat se mnou
nikdo by netroufal si přijít
vás proto napomenout
Nemohu dál své přání skrývat
Venku už listí padá
a v krbu meluzina zpívá
pusto je na zahradách
je pusto po ulicích všude
To podzim připomíná
že záhy marně hledat budem
a marně ruce vzpínat
za tím co dneska unikne nám
jak rychlá voda v řece
Je příliš skoupě vyměřena
lhůta všem časným věcem
Kéž aspoň ona zůstane jim
to jediné bych chtěla
Věčnosti zbude podíl její
a potom – věčnost celá
Konečně dopsáno a právě včas
Už přišel student doprovodit vás
už odcházíte už vás nevidím
Mne ještě čeká trochu uklidit
uhasit svíci knihy urovnat
uhlíky žhavé v krbu rozdmýchat
a chvíli dívat se jak v plamenech
se v popel obrací mé psaní nečtené

(Bedřich B. Bašus, Listy héroin. Evangelický kalendář 1985; in: L. Rejchrt: Taková dlouhá cesta, str. 152)

Lenka Ridzoňová, foto Pavel Capoušek

Příspěvek byl publikován v rubrice Téma. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.