Nový evangelický zpěvník a autorské právo

DSC_4138(ČB 10/2017) V souvislosti s přípravou nového evangelického zpěvníku se před jejími zpracovateli objevila výzva, která pro mnohé, kteří ještě pamatují přípravu současného evangelického zpěvníku za dob minulého režimu, představuje oblast novou a nutno říci, že pro laiky i vcelku náročnou. Řeč je o autorském právu, resp. o autorskoprávních nárocích autorů, tedy skladatelů, textařů, ale i překladatelů cizojazyčných textů písní, které je třeba v souvislosti s přípravou nového evangelického zpěvníku řešit.

Poslechněte si článek:

Předně nutno uvést, že autorské právo, které poskytuje ochranu práv autora zejména ve vztahu k užití jeho díla, není v našich zemích dosud příliš zažité. Na vině je především přístup komunistického režimu. Autorské právo v té době ovládala sovětská doktrína: Výsledky tvůrčí duševní činnosti jednotlivce náleží všem. S ochranou autorských práv si proto nikdo příliš velkou hlavu nedělal.

Hodnota nehmotných statků
Je však třeba si uvědomit, že současný vývoj společnosti je v mnohém založen právě na nehmotných statcích (know how, ochranné známky, počítačové programy, atd.) a jejich význam se stále zvyšuje. I ochrana autorský práv tak nabývá na svém významu a čím dál více se dostává i do povědomí laické veřejnosti. Každé autorské dílo je totiž nositelem nějaké hodnoty, tvůrčí duševní činnosti autora, představuje vklad jeho kreativity, osobnosti a energie. Každý, kdo chce z této hodnoty těžit, měl by takto získaný prospěch autorovi nějakým způsobem kompenzovat a zároveň respektovat jeho autorství.

Bohužel právě nehmotný aspekt autorského díla a jeho velmi jednoduché šíření ztěžuje pochopení celé koncepce ochrany autorských práv. To, co je předmětem ochrany totiž není věc, prostřednictvím které je dílo vyjádřeno, ale právě nehmotná složka díla. Nutno však k tomu dodat, že podmínkou ochrany autorského díla je skutečnost, že toto dílo je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.

Osobnostní a majetková složka autorského práva
Od vlastnického práva, které je všeobecně velmi dobře srozumitelné a které lze do určité míry k autorskému právu přirovnat, se autorské právo liší v několika podstatných aspektech. Autorské právo se dělí do dvou složek, a to na právo osobnostní a právo majetkové. Osobnostní práva autora znamenají osobovat si autorství díla, týkají se jeho nedotknutelnosti či práva rozhodnout o zveřejnění díla. Osobnostní práva jsou ze své podstaty spjata s autorem, nelze se jich vzdát, jsou nepřevoditelná a zanikají smrtí autora. Ani po smrti autora si však nikdo nesmí osobovat autorství k dílu a užívat dílo autora způsobem snižujícím jeho hodnotu. Naproti tomu práva majetková představují majetkovou hodnotu díla a projevují se v právu autora dílo užít nebo poskytnout oprávnění k užití díla jiné osobě.

Majetková práva na rozdíl od práv osobnostních nezanikají smrtí autora, ale jejich trvání je prodlouženo na dobu 70 let od smrti autora. Pokud již autor zemřel, ale dosud neuplynula zákonná doba trvání majetkových práv, je třeba se obracet s žádostí o poskytnutí licence na dědice autora. Majetková autorská práva jsou totiž předmětem dědění jako jakákoli jiná věc. I majetková autorská práva lze zahrnout do závěti a určit tak, kdo bude po smrti autora nositelem majetkových autorských práv k jeho dílům.

foto Laco a Kali Švecovi (10)Volné užití díla při náboženských obřadech
Práva autora jsou ze zákona omezena množstvím výjimek a asi nejrozšířenější z nich je volné užití díla pro osobní potřebu fyzické osoby. S ohledem na účel tohoto článku je pak vhodné zmínit ještě volné užití autorského díla při náboženských obřadech.

Vzhledem k tomu, že vydání nového evangelického zpěvníku je nakladatelský počin, kterým bude docházet k rozmnožování a rozšiřování velkého množství autorský děl, je třeba, aby autoři, případně jejich dědici, na základě licenční smlouvy umožnili ČCE zákonné užití svého díla. V případě užití děl zahraničních autorů je třeba i od nich získat příslušné oprávnění.

Při udělování licenčních oprávnění by si autoři měli též uvědomit, zda neuzavřeli smlouvu s kolektivním správcem (v případě skladatelů a textařů se jedná o Ochranný svaz autorský – OSA), a též zda v minulosti neuzavřeli v souvislosti se svým dílem licenční smlouvu nakladatelskou, kterou by třetí osobě poskytli výhradní licenci k užití svého díla. V takovém případě by musela ČCE získat od těchto nositelů majetkových autorský práv příslušná oprávnění.

Ač se může zdát, že celá problematika autorských práv velmi komplikuje přípravu tvůrčích a nakladatelských počinů, je třeba si uvědomit, že respektování autorských práv je též projevem uznání, které si autoři bezpochyby zaslouží.

Michaela Kopecká, advokátka, spolupracovnice zpěvníkové komise
foto: L. a K. Švecovi

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesta k novému zpěvníku. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.