Moderní sakrální architektura II – Kříž nahradil vozovou hradbu kazatelny

IMG_5839.preview(ČB 10/2017) První český chrám, vlastně spíše modlitebnu v bytovém domě, která ale není žádný „domácí obývák“, nýbrž důstojný veřejný prostor, navštívíme v Benešově u Prahy. Budova sboru (postavená 1927), navržená zdejším architektem Vratislavem Scharfem, prošla několikerými úpravami. V původní podobě jí vévodila masivní dubová kazatelna evokující mj. vozovou hradbu. Na čelní stěně byl kalich a Bible, v postranních nikách Desatero

Poslechněte si článek:

a krédo, nad nimi další biblický verš.

V 60. letech ráz modlitebny zásadně změnila úprava architekta Bohumila Bareše, „dvorního“ architekta synodní rady, o kterém jsme několikrát psali. Čelní stěně vévodil nápis „chíró“ (Kristův monogram), rámovaný dvěma šikmými béžovými pruhy (nahoře ústily do postranních fabionů a pokračovaly dozadu), na stropě byly temně modré elipsy. V 80. či 90. letech byl monogram nahrazen velkým křížem, jehož ramena rozpírala béžové postranní pruhy. Zůstal dvojstupňový praktikábl, stůl Páně byl masivní, avšak dýhovaný.

Kříž v čele prosím ponechat
Současnou podobu prostoru navrhl architekt Vít Cimbura. (O jeho podobném návrhu pro sbor v Chomutově již vyšel článek v ČB 12/2011. Chomutovským se líbila úprava benešovského interiéru, a oslovili proto stejného architekta). V zadání pro architekta Cimburu stálo: navázat na předchozí řešení modlitebny (aby zůstala určitá kontinuita), kde byl po léta v čele kříž, sjednotit prostor a dát mu po estetické i uživatelské stránce hodnotnější podobu, vyzdvihnout společenství kolem Slova i stolu Páně a dát prostoru uvnitř domu méně privátní („obývákový“) charakter a vyzdvihnout jeho veřejnou funkci.

Sjednocení architekt dosáhl bílou malbou, která dala vyznít i střízlivým dekorativním prvkům. Kontinuita se projevuje křížem v čele, jehož styl je sjednocen s dalším mobiliářem (stůl Páně, deska na písně, podstavec pro květiny, postranní dřevěné šály, tvořící v nikách pandán k oknům). Vše je vyrobeno z kvalitního, do tmavých odstínů mořeného habrového dřeva. Veřejný charakter prostoru modlitebny je podtržen odhaleným zdivem, jež zároveň nabízí kontinuitu v čase – na čelní stěně je mezi cihlami i kus základního kamene. Původní okna prošla nedávno důkladnou opravou, odstranily se z nich záclony. K pocitu bližšího společenství přispívá i elipsovité uspořádání židlí a jednoúrovňový prostor – kazatel nestojí „nad“ shromážděním, ale „uprostřed“, a dostatečný prostor kolem stolu pro slavení večeře Páně. Otázkou je, zda nechybí malý ambon, kazatelna…

IMG_5837.previewK celému komplexu změn se mohli vyjádřit a vyjadřovali členové sboru. Jejich reakce nebyly vždy pozitivní, nemálo členů sboru bylo ovšem návrhem nadšeno. Pomohla vizualizace, staršovstvo se rozhodlo jednoznačně a nakonec byli příjemně překvapeni i ti, kteří ze změny měli obavy. A nad to – výraznou část hodnoty díla věnoval architekt Cimbura jako dar sboru, který se v té době ještě dával dohromady po odchodu charismaticky orientovaného aktivního jádra.

Změněný výraz modlitebny, střízlivost s evidentní duchovní podobou ocenili nejen samotní členové sboru, je příjemným překvapením i pro necírkevní návštěvníky. Sbor jako investor dostal Cenu Otokara Novotného, udělovanou investorům architektonicky podnětných realizací v Benešově a okolí.

Jan Kirschner (podle Tomáše Trusiny)

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.