Cizinci a nahota

A+E(ČB 10/2017) „Jsou přistěhovalci neintegrovatelní?“, tážou se mnozí naši politici. V Brémách vidí celou situaci podstatně odlišně. Neptají se „zda“, ale „jak“. Jak se mají ti, kdo přicházejí, učit žít s domácími? Společným životem se přece proměňují obě strany. A tak se v průběhu času mění i ty hodnoty, které jsou zprvu pokládány za nezměnitelné.

V Brémách jsme se setkali s výraznou snahou, převážně syrských uprchlíků, začlenit se do společnosti. Bývalý student japanistiky z Damašku se v uprchlickém táboře učil německy tím, že si četl Nietzscheho knihu

Poslechněte si článek:

 Tak pravil Zarathustra (měl ji rád už v arabském překladu) a skupina muslimské mládeže, která jí halal, prosadila, že bude na ubytovně slavit Vánoce i s vánočním stromkem, „protože jsme v Německu a tady je to zvykem“. Z druhé strany tomuto zájmu vychází vstříc také dobrá vůle mnoha rodilých Brémanů, kteří chtějí uprchlíky opravdu přijmout. Ostatně mentální vzdálenost k Syřanům není velká; kdo je pozná osobně, zjistí s překvapením, jak jsou povahově blízcí i české mentalitě. Kniha Moderní syrské povídky líčí různé špatné povahové vlastnosti Syřanů, které jsou blízké povahovým chybám i spousty Čechů.

Jak se však začleňují lidé z prostředí podstatně kulturně vzdálenějšího? V čem je nutno se integrovat a která kulturní specifika si mají přistěhovalci ponechat a předávat svým dětem, aby mohli obohatit ostatní? „Otázkou je, jak je integrace definovaná. Kultury se navzájem mohou obohatit a ovlivnit, když máme také možnost je rozpoznat, od sebe odlišit. Proto jsou podle mého názoru důležité i kontury jednotlivých kultur. Co všechny spojuje, je naše ústava a řeč,“ poznamenala k tématu Libuše Černá, předsedkyně brémské Rady pro integraci (Protestant, 3/2016).

Brémská Rada pro integraci si však témata, jimž je potřeba se věnovat, také sama vyhledává. Jedním z nich bylo téma nazvané „nahota v umění“. Vyšlo totiž najevo, že při návštěvě uměleckého muzea se učitelky se svými žáky vyhýbají sálům, kde jsou zobrazeni nazí lidé, protože mnoho dětí pocházejí z kultur, v nichž je nahota tabu – a učitelky na ně braly ohled. Jenže k evropskému umění nahota patří. Rada pro integraci proto nabídla základním školám seminář, zabývající se právě nahotou v umění. Zúčastnili se jej žáci 5., 8. a 9. ročníku, přičemž pro každou věkovou skupinu byl seminář připraven poněkud jinak. Při setkání s uměním se žáci učili vnímat krásu, která patří ke stvořenému lidskému tělu, ale také ji rozeznat od komerčního zneužití v reklamě. Žáci páté třídy vyslechli na závěr biblický příběh o Adamovi a Evě v ráji a měli za úkol namalovat Adama s Evou v rajské zahradě. Z celé třídy se přihlásily dvě muslimské dívky, že zobrazovat nahé lidi jejich náboženství zakazuje. „Dobře, tak nakreslete ráj, jak vypadal potom, co Adam s Evou odešli,“ poradila jim učitelka.

Začleňovat druhé znamená dát jim prostor pro to, aby se začlenili sami, podle své chuti. Pak se budou ve svém životním prostoru cítit dobře – a bude se nám s nimi také dobře žít. Většina migrantů přichází na Západ právě proto, že je láká současná otevřená a pluralitní západní společnost. Respekt k odlišnosti, tolerance menšin a jejich názorů patří přece k nejlepším evropským tradicím.

Mikuláš Vymětal, celocírkevní kazatel pro menšiny a lidi sociálně vyloučené

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.