Díkůvzdání

vítr(ČB 10/2017) V našich sborech konáváme některou podzimní neděli slavnost „díkůvzdání za úrodu“. Je to dobrý zvyk. Připomínat si, že to, že máme co jíst, není samozřejmost, že je to dar, za který patří Bohu dík. Uvědomujeme si však, že oněch nesamozřejmostí je daleko více: oděv, energie, nerostné suroviny… K tomu, abychom žili plně, potřebujeme a přijímáme životní prostředí v nejširším slova smyslu, tedy i lidi kolem nás, celou přírodu a kulturu. Aby se tato šíře Božích darů připomněla, mluvívá se ve sborech často jen o slavnosti „díkůvzdání“.

Poslechněte si článek:

Apoštol Pavel píše koloským křesťanům: „A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.“ (Kol.3,15) Vděčnost zde vyjadřuje základní životní postoj – za přináležitost k celému velkolepému Božímu stvořitelskému dílu. Vděčnost ovšem znamená s ním dobře zacházet. Dnešní stav životního prostředí na Zemi svědčí o tom, že tak to není, že se svým prostředím nakládáme sobecky a bezohledně.

davPřed dvěma desetiletími se Ekologická sekce České křesťanské akademie obrátila k české křesťanské veřejnosti s výzvou v září či v říjnu konat Dny vděčnosti za stvoření. Různými způsoby zdůraznit, že máme Pánu Bohu být vděčni za vše, co jsme, co máme a co prožíváme – za to, že máme co jíst a pít, že máme čím se odívat, že máme kde bydlet, že máme energetické zdroje, že máme druhé lidi, že můžeme poznávat svět atd. Od vděčnosti však nelze oddělit odpovědnost a k vděčnosti patří s dary dobře nakládat. I my křesťané neseme svůj podíl na neradostném stavu životního prostředí. Avšak i do této situace směřuje evangelium o Boží lásce k světu: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16) Jsme vyzýváni k pokání, je nám dán dar modlitby.

davKdyž slavíme díkůvzdání, mějme na mysli to, že vděčnost není jednorázový akt, nýbrž trvalý postoj. Při slavnosti „díkůvzdání za úrodu“ pamatujme, že toho, zač nebeskému Otci patří dík, je daleko více. A pokud podzimní slavnost nazveme krátce „díkůvzdání“, nezapomeňme, že důležitým předmětem vděčnosti je právě úroda, která souvisí s životodárnou půdou – mysleme i na ni a na to, jak se dnes tento nesmírně cenný dar znevažuje a jak se s ním plýtvá.

Buďme vděčni!

Jiří Nečas
foto D. Ženatá, L. Koňař

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.