Za shořelým dřevěným kostelem v Gutech

foto k článku Guty(ČB 10/2017) Prakticky všechna česká (i některá zahraniční) média zaznamenala tragický vandalský čin, v jehož důsledku v noci z 1. na 2. srpna 2017 dřevěný kostel Božího těla v Gutech téměř zcela shořel. Dřevěný kostel na Těšínsku, vzácná památka z 16. století, nebyla jen mezi dochovanými nejstarší, v našem regionu to byla také výrazná připomínka reformačního období.

Gutský kostel byl vystavěn jako luterský počátkem 60. let 16. století. Tradičně se jako rok jeho výstavby uváděl rok 1563, vytesaný na dřevěném portálku nad vchodem do zákristie. Dendrochronologický výzkum (tj. výzkum stáří dřeva na základě letokruhů), provedený v roce 2014, prokázal, že stromy použité na výstavbu kostela byly pokáceny v letech 1560–1564. Evangelíkům kostel sloužil

Poslechněte si článek:

jen devadesát let – do března 1654, kdy byl speciální náboženskou komisí odebrán pro katolickou církev. Protireformaci se v Gutech ovšem tuze nedařilo. V obci bylo tak málo foto k článku Guty minionych dnikatolíků, že se v kostele bohoslužby konaly jen sporadicky. Ještě roku 1857 kostel sloužil pouze pěti gutským katolíkům, zatímco protestantů v té době žilo v Gutech 769; dokonce i kostelník a zvoník v jedné osobě jménem Jan Sagon byl tehdy evangelického vyznání! Za této situace nebylo do konstrukce málo využívaného kostela nijak výrazně zasahováno (kromě výstavby zvonice a jejího spojení s kostelní lodí v roce 1666). Výše zmíněný dendrochronologický výzkum prokázal, že loď a presbytář kostela (včetně krovu presbytáře) se dochovaly do letošního ničivého požáru neporušeně ve stejném stavu, v jakém byly v okamžiku původní výstavby v době reformační.

Rovněž v interiérovém vybavení se zachovalo mnoho věcí spojených s obdobím, kdy kostel sloužil protestantské bohoslužbě. Především to byl zvon z roku 1565 s typicky luterským sloganem Verbum Domini manet in aeternum/ (Slovo Páně trvá navěky). Dále se jedná o část starého hlavního oltáře s obrazem Poslední večeře z roku 1591 se slovy ustanovení a s erby a iniciálami evangelických šlechticů, kteří oltář nechali pořídit – Jiřího Sobka z Kornic a Jiřího Neborského z Nebor. Výjimečnou památkou byl také malovaný náhrobní epitaf s vyobrazením zmrtvýchvstání Páně, jehož vznik se předpokládá na přelomu 16. a 17. století. Není známo, komu patřil, v jeho spodní části bylo vyobrazeno sedm klečících postav – tři mužského a čtyři ženského pohlaví; soudě podle oděvu, jednalo se zřejmě o příslušníky šlechtického nebo měšťanského stavu. Rovněž celá empora (pavlač) byla zmenšvystavěna roku 1626 a roku 1642 ozdobena dekorativními malbami. Tyto malby představovaly jednoho z nejcennějších reprezentantů raně novověkého lidového umění na Těšínsku. Byly doprovázeny českým textem, částečně čitelným, připomínajícím osoby z Oldřichovic a Nebor, které se zasloužily o ozdobení pavlače „ke cti, ku chvále Pánu Bohu všemohúcému“. Gutský kostel – ač sloužil přes tři sta let katolické bohoslužbě – tak zůstával jedinečným památníkem reformační éry v dějinách těšínského knížectví.

Je politováníhodné, že z tohoto unikátního památníku zůstaly již jen fotografie, popisy, ohořelé dřevo a fragment koruny roztaveného zvonu. Kostely pomíjejí; ovšem – jak hlásal nápis na nejstarším gutském zvonu: „Slovo Páně trvá navěky!“

Daniel Spratek
Převzato z časopisu Přítel Slezské církve evangelické a. v.

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.