Cantate Domino. Setkání pěveckých sborů

Český bratr 6/2012.

Pardubický kostel je docela prostorný, ale když se sjelo sedm pěveckých sborů Chrudimského seniorátu, ukázalo se, že míst k sezení se nedostává. To znamená, že účastníků muselo být přes sto padesát. Obsazena byla kruchta i farářské lavice vpředu. Některé z dětí, které vystoupily jako první s pěveckým sborem z Lozic, se pak vytratily na farskou zahradu (za mičudou a na houpačku), také členové právě zpívajícího sboru uvolnili vždy místa v lavicích, takže se nakonec posadili všichni. Trochu jako škatule, škatule, hejbejte se.

Setkání pěveckých sborů se konalo již po deváté. Každý rok je hostitelem jiný sbor, letos se zpěváci sešli v Pardubicích. Nejedná se o soutěž, nýbrž o setkání pěveckých sborů. Potkat se, načerpat inspiraci, poklábosit se známými, poznat nové lidi se zájmem o hudbu. Zajímavá je i šíře repertoáru. Od klasických čtyřhlasů až po spirituály či lidové písně. Některé sbory zpívají bez doprovodu, jiné s houslemi, cellem a hobojem, další s bicími, klávesami a kytarou. Všech sedm pěveckých sborů vedou v současnosti ženy-dirigentky. Pořadí vystupujících sborů (kromě pěveckého sboru z Lozic, který je tvořen z poloviny dětmi a má privilegium vystupovat jako první) určuje los. Každý provede dvě až tři skladby. Letos se představily sbory z Chrudimi a Heřmanova Městce, Trnávky, Hradiště, hostující z Trutnova (ze sousedního Královéhradeckého seniorátu), seniorátní pěvecký sbor domácího Chrudimského seniorátu a na závěr s vylosovanou šestkou místní příležitostný pěvecký sbor.

Přidanou hodnotou jsou materiály, které obdržely všechny dirigentky. Pracovní verze žalmů, připravované pro vydání nového evangelického zpěvníku, jenž má spatřit světlo světa v roce 2017. Žalmy mají nejen obohatit repertoár pěveckých sborů, ale také sloužit jako testovací verze k vychytání případných nedostatků. Na jejich odstranění je do vydání nového zpěvníku dost času. Praxí se má prověřit, zda navrhované úpravy nejsou moc obtížné, zda se v nich nevyskytují chyby a podobně.

Příjemné se zase jednou skloubilo s užitečným a při závěrečné písni 613, která hřměla ze sto padesáti hrdel, až běhal mráz po zádech: „Já zpívati mu budu, já zpívat budu chvály a žalmy Bohu svému.“

DaZ

Příspěvek byl publikován v rubrice Církev žije. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.