Gunnar Gunnarsson: Advent

Advent(ČB 11/2017) Motto: „Advent, ba ano… Benedikt bral tohle slovo do úst jen opatrně, to velké, tiché, podivně cize znějící, a přece zároveň tak důvěrně známé, pro Benedikta snad nejdůvěrnější slovo ze všech. Pravda, nevěděl úplně přesně, co znamená, ale bylo v něm očekávání, příslib, příprava na něco – tolik rozuměl. Jak roky míjely, stalo se mu takřka náplní celého života. Neboť co byl jeho život, co byl život člověka na zemi, když ne jen nedokonalá služba naplněná očekáváním, příslibem, přípravou?“

Poslechněte si článek:

Gunnar Gunnarsson (1889–1975) byl vedle Kristmanna Gudmundssona a Jóna Svenssona nejpřekládanějším islandským spisovatelem první poloviny 20. století. Advent se stal nejčastěji vydávaným dílkem, vyšel v němčině už v roce 1936, roku 1940 byl dokonce v USA vyhlášen knihou roku. Islanďané rádi věří, že inspiroval Hemingwaye k napsání podobné metafory o životě v knize Stařec a moře (1952). Prózu Advent vydalo česky poprvé nakladatelství Kalich v překladu Niny Neumannové záhy po vydání dánském v roce 1938.

AdventK novému vydání stále aktuálního příběhu obětavého pastýře v překladu Heleny Kadečkové se Kalich vrací po téměř osmdesáti letech. Jazykem srozumitelným dnešnímu čtenáři se rozvíjí každoroční výprava „pastýře“ za záchranou ovcí před zimním mrazem a sněhem, zapomenutých v horách. Příběh, který se stává bojem o přežití, doprovázejí ilustrace autorova syna Gunnara Gunnarssona mladšího.

Na adventní pouť do hor za záchranou ztracených ovcí se vydává Benedikt již po sedmadvacáté. Doprovází ho pes Leo a beran, který si díky své houževnatosti vysloužil jméno Nezmar. Boj těchto tří s velkolepou, leč nelidsky krutou islandskou přírodou spisovatel povýšil na významově bohatou metaforu o smyslu lidského života. V tomto příběhu lze zahlédnout i odkaz na Ježíšovo podobenství o ztracené ovci (L 15,1–7; Mt 18,12–14).

Představení knihy zakončím úvahou samotného pastýře: „Nemůže přece být úmyslem Stvořitele, aby až už tu on, Benedikt, nebude, nechali napospas osudu nebohá zvířata, která sem zabloudila a nenašla se při podzimním shánění ovcí. To Stvořitel v úmyslu mít nemůže. Vždyť i když jsou ovce jenom ovce, jsou to živé bytosti s krví v těle, s krví a duší. Copak je takový Nezmar tvor bez duše? Nebo Leo? … Ve vztahu člověka a zvířete je něco posvátného a neporušitelného. Jednoho krásného dne stojíš před rozhodnutím: kulku pro jednoho – nůž pro druhého. To je to, čím musíš zaplatit. V tom spočívá odpovědnost. Stát se pánem nejen nad jejich životy, ale i nad jejich smrtí. Podle nejlepšího vědomí a svědomí. I to přináší život. Bolí to. Jen kdo to prožil, má ponětí, jak to bolí. Svým způsobem jsou všechna zvířata obětními zvířaty. Jenže – nespočívá veškerý život v oběti? Pokud jej žijeme správně? Není právě to ta záhada? Že životadárná síla vychází z nitra, ze sebezapření. A že život, který není ve své nejhlubší podstatě obětí, je lichý a směřuje k smrti?“

Knížku doporučuji, nejen v době adventní, vaší pozornosti.

Petr Brodský

Gunnar Gunnarsson. Advent.
Praha: Kalich 2017, 96 s.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.