Poznámky k tématu Cesty k odpuštění a smíření

P1050310(ČB 11/2017) Ingrid Mainert (nar. 1940 v Hohenelbe/Vrchlabí, 1945 vysídlena, žije v Hesensku), povoláním psycholožka, je důvěrnice sudetských Němců z Vrchlabí. S autorkou článku o česko-německém smíření v minulém čísle Českého bratra ji pojí přátelství i společný zájem na vyrovnání s minulostí na české i sudetoněmecké straně. Otiskujeme nyní její příspěvek, který přeložila Hana Jüptnerová.

Poslechněte si článek:

Z nepřátel učinit přátele
My lidé – jakožto sociální bytosti – se můžeme rozvíjet a vyvíjet jen v pokojném, mírumilovném prostředí. Proto je pokojný život, zahrnující odpuštění a smíření při konfliktech a hádkách, životně důležitý. Ježíš říká ve svém kázání na hoře: „Milujte své nepřátele!“ Abraham Lincoln mluví v podobném smyslu: „Nejlepším způsobem, jak porazit nepřátele, je – učinit z nich přátele.“

Je také známo, že se oběti únosu v rámci strategie přežití solidarizují s únosci (stockholmský syndrom).

Se zřetelem k výše uvedenému tématu rozlišuji „stranu oběti“ a „stranu pachatele/agresora“.

I. Strana oběti

Možné reakce na zranění, ztráty, traumata:
1. smutek
2. hněv, vztek
3. potlačení
4. pomsta
5. rozpoznání vlastního podílu
6. odpuštění a smíření

ad 1., 2. a 3.: Tyto pocity a mechanismy mohou pomoci na určitou dobu.
ad 4.: Dějiny a vlastní zkušenost nás učí, že pomsta je sice lidsky pochopitelná, ale nevede nikdy k uspokojivému konci. Situace se většinou zhorší, vyostří, může ustat jakákoliv kontrola. Vlastní život je myšlenkami na pomstu často po léta ovládán.
ad 5. a 6.: Odpuštění a smíření jsou podle mého názoru pro oběť jedinou možností, jak se dlouhodobě opět psychicky stabilizovat. Rozpoznání vlastního podílu může tento proces případně usnadnit.

II. Strana pachatele (agresora)

Možné reakce při agresivním chování:
1. ospravedlnění
2. potlačení
3. stud
4. převzetí zodpovědnosti a smíření

ad 1. a 2.: Toto chování je adekvátní jenom po určitou dobu.
ad 3.: Stud může vést ke zvýšené sebereflexi, a to může zase usnadnit proces převzetí zodpovědnosti za agresivní chování.
ad 4.: Jenom převzetím zodpovědnosti se může pachatel dlouhodobě psychicky stabilizovat a nesmírně tím u oběti usnadní ochotu odpustit.

III. Proces smíření na rovnoprávné úrovni

Souhrnně řečeno, předpokladem pro smíření je rozpoznání obou stran, že k tomu, aby se opět stabilizovaly a neutrpěly psychickou a fyzickou újmu, je smíření nezbytně nutné. Kromě toho se jeví jako velmi důležité uvědomit si vlastní podíl a být ochoten odpustit, pokud jde o oběť, a pociťovat stud, mít sebereflexi a být ochoten převzít zodpovědnost, pokud jde o pachatele.

Cestou k tomu může být:
- společný rozhovor
- respektující vzájemné chování
- věcnost; nepouštět se do polemik
- empatie (učit se chápat druhého)
(ve hře s přidělenými úlohami převzít roli toho druhého)
- učit se, že neexistuje jediná pravda, každý má svou vlastní pravdu
- mluvit o těžkostech, nezamlčovat je
- případně přizvat nestranného mediátora

IV. Závěrečné poznámky
Moje vývody mohou znít možná velmi věcně a chladně. Ve skutečnosti ale může být proces smíření u lidí nebo u dvou národů úspěšný jenom tehdy, když do něho obě strany vnesou porozumění, srdečnost, otevřenost a vzájemnou důvěru.

Ingrid Mainert

Příspěvek byl publikován v rubrice Slovo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.