P. Zídek: Utajená láska prezidenta Masaryka Oldra Sedlmayerová

utaj_laska(ČB 12/2017) Z prvních anotací nové monografie historika a novináře Petra Zídka Utajená láska prezidenta Masaryka Oldra Sedlmayerová (1884–1954) mohl čtenář nabýt dojmu, že autor svou knihou rozpoutá skandál. Sáhl na ikonu československé státnosti, tatíčka, prezidenta Osvoboditele, jehož mravní autorita byla nedotknutelná. TGM, jenž razil myšlenku věčné monogamie (jeden muž, jedna žena, v životě i vdovství), byl podle Antonína Švehly pro republiku požehnáním i proto, že „je hezký chlap“ a dobře vypadá. Svou výraznou osobností a stylem přitahoval pozornost, a ačkoliv byl paradoxně docela plachý, s vysokým, ne příliš zvučným hlasem, lidé ho milovali.

Jenže ouha. Zídkova kniha, jež je odvislá od pečlivé badatelské práce a je psána civilním a poutavým jazykem, skandál nevyvolá. Jde totiž o rozsáhlý životopis ženy, jíž TGM vstoupil do života a ona zase jemu a o níž bychom pravděpodobně nikdy neslyšeli, kdyby se nestala Masarykovou obdivovatelkou, múzou a přítelkyní. Jinak řečeno: kdo měl vidinu bulvárního čtení, v němž uzří prvního prezidenta v nedbalkách, bude zklamán. Již Dopisy Oldře, které vyšly v roce 2006, ukázaly, že to podstatné ze života TGM je jeho obdivuhodná domácí i exilová práce pro založení republiky, novinářská činnost, filosofické a teologické texty, ale taky osobní statečnost, velkorysost vůči druhým, náklonnost k slabým a nespravedlivě nařčeným, náboženská svobodomyslnost.

Moravská spisovatelka, novinářka a překladatelka a k tomu žena mnoha aktivit si zamilovala Tomáše G. Masaryka možná jako tisíce jiných žen. Platonická láska k člověku, který byl povolán do dějin a stal se jednou z nejdůležitějších postav, ne-li ikonou naší novodobé státnosti, přerostla po určité době ve vzájemnou náklonnost, spolupráci a skutečnou lásku.

utaj_laskaŽivotopis Oldry
Historik Zídek jde v naší knize v Oldřiných stopách od narození až k smrti. Tíživé rodinné poměry, které v určitém ohledu připomínaly Tomášovo dětství, ji nikterak nepředurčovaly k tomu, aby se stala slavnou. Na pozadí emancipačního hnutí, které TGM i díky inspiraci své ženy Charlotty podporoval, se Oldra Sedlmayerová postupně dostávala do literárního a kulturního dění. Po absolutoriu dívčí měšťanky nepokračovala na učitelském ústavu, kam původně chtěla, a stala se poštovní aspirantkou. Vdala se za železničního přednostu Jana Sedlmayera, ale podle jejích slov si oba brzo přestali rozumět. Zatímco Jan vykonával své každodenní rutinní povolání, Oldra tíhla ke knihám, veršům, divadlu a většímu světu, než který jí nabízelo nádraží v Přibyslavi a v Tetčicích.

Začala psát články do novin a účastnit se spolkového života. Narodil se jí syn Oldřich, který však v roce 1940 spáchal sebevraždu. Nečtou-li se dnes příliš ani Masarykovy knihy, je jasné, že Oldřiny texty si najdou cestu spíš jen k badatelům a náhodným čtenářům. Nikdy se jí nepodařilo stát se významnou spisovatelkou nebo ženou po vzoru Hany Benešové, ale nelze říct, že by byla úplně neúspěšná. Druhá Božena Němcová, do níž se trochu stylizovala, z ní ale nevyrostla. Brzdily ji malé poměry, manželství, její vlastní povaha a rovněž i nevelký literární talent. Jak vidno ze Zídkovy knihy, Masaryk jí řadu jejích textů ještě jako redaktor opravoval anebo neschválil k tisku vůbec. Většina jejích básní a článků je dnes pro běžného čtenáře zcela neznámá. I přesto se za více než dvacet let, v roce 1928, začali stýkat a žít spolu, třebaže na zapřenou, jako muž a žena.

Masarykova korespondence a vztah
Masarykova rodina, zvláště dcera Alice, střežila otcův majestát i odkaz své zemřelé matky. Ze vztahu mezi otcem a Oldrou nebyla šťastná. Korespondence mezi nimi, včetně té milostné, ukazuje peripetie jejich setkání, která se příležitostně odehrávala na různých místech, v Topoľčiankách i Praze. Oldřin manžel podle autora zřejmě netušil, jak hluboké pouto mezi jeho ženou a prezidentem je. Dával své ženě volnost a do jejích věcí jí asi moc nemluvil. Masaryk byl podle Zídkova historiografického výzkumu skutečně zamilovaný a Oldru v žádném případě nechápal jako milenku; jeho city byly opravdové. Své lásce zásadním způsobem, i finančně, vypomáhal a po poněkud puritánštějším přístupu k sexualitě, který formoval jeho manželský život, se vůči ní otevřel i ve svých sexuálních touhách. Bylo mu osmdesát let. „Říct, že hořím, když to píšu, je málo! A chtěl bych psát do noci a pořád, v naivní představě, že jsem Ti tak blíž. Jsem ale přece na distanci, a já chci vsát Tvůj dech, pít Tvé sliny, líbat Tvé prsy a na nich spočinout…,“ napsal Oldře v r. 1931. Láska, jež nepostrádala duchovní ani erotické motivy, oba proměnila. Dlužno dodat, že se Oldřin a Tomášův utajovaný vztah začal po letech rozpadat, až v r. 1933 skončil úplně.

TGM se jednak seznámil s jinou ženou, sochařkou Helenou Železnou-Scholzovou, jednak se i díky Oldřiným rozmarům stáhl do sebe. Svou roli hrál také tlak rodiny a jeho stárnutí a nemoc. Oldra se ještě mnohokrát pokoušela o setkání, ale nepodařilo se jí to. Když pramen Masarykovy hmotné pomoci vyschl, projevilo se, jak špatně na tom Oldra je. Její dluhy, způsobené mimo jiné i neodpovědným nákupem statku, nakonec nařídil v r. 1938 uhradit prezident Edvard Beneš, když se ukázalo, že by Oldra byla schopna prostřednictvím milostných dopisů prezidenta difamovat. Po smrti TGM její krušná léta pokračovala. Synova smrt, válka, r. 1948, stáří, nemoc a chudoba. Zbyly jí vzpomínky, o které v totalitním režimu nikdo nestál. Jaká asi skutečně byla Oldřina léta po smrti Tomáše Masaryka? Čím žila? Jak se asi cítila?

Monografie Petra Zídka, kterou vydalo nakladatelství Universum, je na prvním místě nahlédnutím do životního příběhu ženy, která se nestala tím, kým chtěla být. Většina jejích vrstevnic, a to daleko vzdělanějších a talentovanějších, však nedosáhla ani zlomek toho, co ona. Seznámení s TGM bylo pro její život rozhodující. Zklamalo ji manželství, katolické náboženství, církev a nakonec možná i její největší láska, Tomáš, jemuž dala na sklonku životu prožít něco, co možná nikdy nezažil. Zklamala také Oldra Masaryka? Z nové knihy historika Petra Zídka se zdá, že ano.

Knihu by neměl minout nikdo, koho lákají silné příběhy, ani ten, kdo se doposud díval na Tomáše Garrigua Masaryka pouze jako na ztělesněnou posvátnou instituci.

Zdeněk A. Eminger

Petr Zídek. Utajená láska prezidenta Masaryka Oldra Sedlmayerová.
Praha: Universum 2017, 416 s.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.