Evangelík, který se pokusil zachránit celý národ

1Lepsius(ČB 12/2017) V pátek 15. prosince by oslavil 159. narozeniny německý evangelický teolog (a také orientalista) Johannes Lepsius. Stojí za to si jeho jméno, a zejména jeho osobnost připomínat, a nejen v evangelických kruzích. Narodil se v rodině Karla Richarda Lepsia, zakladatele německé egyptologie, a mezi jeho pěti sourozenci byli i další významné osobnosti – bratr Richard (*1851) byl rektor Univerzity v Darmstadtu, Bernhard (*1854) byl ředitel chemické továrny v Griesheimu a o rok starší Reinhold (*1857) byl známý portrétista a člen Pruské akademie umění.

V létě roku 1916 publikoval Johannes Lepsius v Německu svoji Zprávu o situaci arménského lidu v Turecku. O co ve zprávě jde, to přesně pojmenovává rovněž rezoluce české Poslanecké sněmovny z dubna 2017, navržená a prosazená poslancem Robinem Böhnischem – v letech 1915 až 1918 istanbulská vláda, vedená tzv. „mladoturky“ v čele s triumvirátem, tvořeným ministrem války Enverem pašou, premiérem a ministrem vnitra Talatem pašou a ministrem námořnictva Džamalem pašou, rozpoutala systematické deportace arménských obyvatel ze všech oblastí tehdejšího Turecka s jednoznačným cílem Armény zlikvidovat. Zásadní část genocidních operací proběhla v roce 1915. Odhadovaný počet obětí z řad mužů, žen i dětí čítá jeden a půl milionu. Arménská genocida v Turecku se považuje za první systematickou genocidu dvacátého století, také se jí někdy říká arménský holokaust.

Paradoxní bylo, že „mladoturci“, tedy Strana jednoty a pokroku, se v roce 1908 těšili jednoznačné a významné podpoře tureckých Arménů při převratu proti tehdejšímu sultánovi Abdülhammidovi, který začal s vyvražďováním Arménů už na sklonku 19. století. V letech 1895 a 1896 se z jeho vůle staly tzv. „arménské řeže“, jimž padlo za oběť podle různých odhadů 80 000 až 300 000 lidí. V průběhu Velké války pak na tyto masakry navázala nacionalistická mladoturecká vláda Talata paši a Envera paši ještě systematičtějším a krutějším způsobem.

Johannes Lepsius byl nejen evangelický teolog, ale také znalec arménské historie. Arménům se usilovně snažil pomoci už v době Abdülhammidových masakrů. A v roce 1915 podnikal možné i nemožné, aby smrtící deportace zastavil. Absolvoval i dlouhý rozhovor se samotným Enverem pašou, kterého se snažil od vyvražďování nevinných lidí zrazovat. Rozhovor posléze zveřejnil v druhém vydání své zprávy o genocidě, která vyšla pod názvem Ulička smrti arménského lidu. Turecko bylo ve Velké válce německým spojencem, cenzura proto z obavy před spojeneckou reakcí krátce po druhém vydání Lepsiovy zprávy její distribuci zakázala. Nicméně včas se podařilo mezi čtenáře rozšířit na dvacet tisíc výtisků obou vydání.

Johannes_Lepsius_2013_Armenian_stamp

Českému čtenáři může Lepsiovu heroickou snahu přiblížit román pražského německého spisovatele Franze Werfela Čtyřicet dnů, který můžeme vřele doporučit. Kniha je stále dobře dostupná, naposledy vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2015.

Johannes Lepsius zemřel 3. února 1926 v italském Meranu. Patří k osobnostem, které se před světskými záležitostmi a děním kolem sebe neuzavřely do svého nitra, a dokázaly tak velké věci. Johannes Lepsius byl evangelík, jehož jméno Arméni nikdy nezapomenou, ale připomínat bychom si ho měli také my.

Jakub Kašpar

Příspěvek byl publikován v rubrice Slovo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.