Otázka na tělo: Umíte užívat časných radostí bez špatného svědomí?

OLYMPUS DIGITAL CAMERA(ČB 12/2017) Olga Richterová, poslankyně
Čím míň se mi do ruky dostávají různé barevné časopisy na křídovém papíře, tím míň se trápím „hříšnými kaloriemi“; co do hlavy pouštíme, to v ní potom sídlí. Zato si užívám každou chvilku plné přítomnosti – ať už s dobrým jídlem nebo bez něj. V požehnaných okamžicích se dle mého máme opravdu posílit, ne ohlížet se na to, co bychom měli a jak by něco mohlo být ještě dokonalejší. Tak ať nám jich je přáno dostatek!

Petr Viking Neumann, člen evangmotoklubu a pracovník Diakonie
Myslím, že si časných radostí umím užívat bez špatného svědomí. Akorát vím, a hlavně vidím na osobní váze, že za vše, lutherovsky kromě spásy, se platí.

Petr Jan Vinš, generální sekretář Ekumenické rady církví
Pokud se člověk nestane otrokem svého břicha, může si toho dobrého, co život přináší, užívat bez špatného svědomí jako Božího daru. Toho se snažím držet, vzdávat díky Hospodinu za jeho dobré dary a radovat se z nich. A někdy – třeba v době postní – si ověřovat, že dokážu překonat vlastní pohodlnost a že pro mě tělesné potěšení přeci jen nestojí na prvním místě.

Joel Ruml, seniorátní farář
Jde-li o jídlo a pití, jsem echt luterán. Pochutnám si rád, dokážu zkonzumovat asi všechno, dám se i do novinek, vše s chutí a bez svědomí. Jediné, co mě pak občas tíží, je nepřiměřenost. Ale i u toho platí, že to už není, co bývalo.

Jana Nechutová, vysokoškolská učitelka
Ne, že by mi zatížilo svědomí konzumovat kapra s bramborovým salátem, vánoční cukroví, nebo punč, ale dráždí mne kapr, cukroví a vánoční trhy – pokud možno ve Vídni –  jakožto to hlavní, co se o Vánocích děje. (Nejsem si vlastně jista, na kterou stranu patří všechny „betlémy“ a „půlnoční“, ale to bych už byla příliš kalvínská, já vím.)

Vít Pokorný, pracovník v oblasti vztahů s veřejností
Přiznám se, že konkrétně gastronomických radostí užívám rád a bez výčitek. Snad také proto, že se je snažím úměrně vyvažovat sportem. Zejména když na mě jdou chmury nebo je toho na mě moc, mi tyhle požitky pomáhají brát život sportovně a s nadhledem, udržet si dobrou mysl a elán. Navíc zrovna k Vánocům dobré jídlo i pití prostě patří.

Martin Kocanda, ředitel Národní knihovny
Časných radostí užívám rád. Jsem vděčný za život, který je nám dán, a za všechno, co je v něm k radosti. Takže výčitky opravdu nemám, zároveň ale ty drobné i větší radosti přijímám jako nesamozřejmý dar.

Petr Raus, šéfredaktor Brány, časopisu Církve bratrské
Ano. Už starozákonní texty nám k tomu dávají dostatek dobrých podnětů, když vnímají dary tohoto světa jako důsledek a projev Boží přízně. Pán Ježíš to svou ochotou přijímat pozvání k prostřeným stolům jen potvrzuje.

Lydie Roskovcová, někdejší synodní kurátorka
Mám ráda pěkné věci  i dobré jídlo a pití – a výčitkami svědomí jsem kvůli tomu nikdy netrpěla.  Podobně mne ale nikdy netrápilo, že si třeba nemohu dopřát všechno to, co se nabízí. Pro mne jsou velmi důležitá setkání s lidmi, které mám moc ráda: s členy své rodiny, přáteli, členy vlastního sboru a své církve vůbec. K takovým setkáním přece patří i společné stolování. Na jeho přípravě se moc ráda podílím. Jsem přesvědčena, že společný stůl je pro lidské soužití velice důležitý, vždy byl a určitě i bude. A v adventu a ve vánočním čase je skvělá příležitost těšit se ze společenství a dopřát si něco, co těší mne i mé milé.

DaZ

Příspěvek byl publikován v rubrice Téma. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.