Kde jsou vlastně teď ti uprchlíci?

P_20161214_171203(ČB 1/2018) Je to už dva roky, co uprchlická vlna v Německu a v Bavorsku kulminovala. Zprávy od nás jsou vlastně jen pozitivní a v regionálních i nadregionálních médiích se mluví o úspěchu. I naše místní organizace s názvem „Sulzbach-Rosenberg pomáhá“, která se (jak jsem vám vyprávěl loni) ad hoc ustavila k pomoci nově příchozím a která byla personálně a materiálně podpořena naším evangelickým sborem, dostala jako potvrzení své práce ze strany státu vysoké uznání.

Poslechněte si článek:

Uprchlíci nastupují na neatraktivní pozice
Integrace lidí na trhu práce a ve vzdělávacím procesu – vzhledem k ekonomické konjunktuře a pozitivnímu vývoji na bavorském trhu práce – výrazně předstihla plán a vedla v minulém roce mj. i k tomu, že asi na 48 000 pracovních míst v Bavorsku, která nebylo možné dlouho obsadit, konečně nastoupili práce ochotní lidé. I v učebních oborech se podařilo obsadit místa, na která by se jinak nikdo nepřihlásil. Každý 15. učeň v Bavorsku v této chvíli je uprchlík. Všechna opatření tudíž nešla na vrub domácího obyvatelstva a i v naší firmě pracuje nyní více než 40 syrských uprchlíků – na místech, která se domácími pracovníky dlouho nedařilo obsadit.

DSCF2715Žijí zde a čekají na přijetí
Ti, kteří byli v našem malém městě zpočátku vnímáni jako cizí, už (aspoň z mého pohledu) nepůsobí nápadně. Všichni jsou někde v učení nebo v pracovním procesu a o své živobytí se starají sami. Co nás však ještě čeká, je jejich inkluze v rámci místní komunity. Ve většině případů se nedá počítat s jejich brzkým návratem do domoviny, protože v některých oblastech ještě zuří boje, jinde jsou režimy nerespektující lidská práva, někde by byli pronásledováni nebo v ohrožení života. Velká výzva v nejbližší době tedy bude poskytnout těm, kteří u nás uvízli, pocit přijetí a umožnit jim u nás účast na společenském životě.

K tomu jim a jejich příbuzným musíme poskytnout ochranu a jistotu v rámci toho, co umožňuje naše ústava, včetně možnosti, aby se za nimi přistěhovali jejich nejbližší, a musíme jim ve shodě se svobodou vyznání podle naší ústavy umožnit, aby mohli praktikovat své náboženství. Jen tak můžeme podle mého názoru jako společnost pracovat na tom, aby se muslimští uprchlíci neradikalizovali. Důležité mi připadá především to, aby muslimští věřící měli jinou alternativu než navštěvovat modlitebny, které již dříve zřídili a udržují turečtí migranti a které jsou na mnoha místech z důvodu radikalizujících tendencí sledovány úřady.

Soužití musí být dlouhodobě stabilní, pak bude pokojné
Stále větší „neviditelnost“ uprchlíků, která je dána jejich pokročilou integrací, má za následek, že už nikdo nevidí nutnost nějaké další pomoci. Jak to sleduji, mnozí lidé, kteří ještě loni s velkým osobním nasazením sbírali zimní ošacení a organizovali ubytování a hlídání dětí uprchlíků, už tento rok nevidí jako nutné, abychom malému společenství věřících muslimů jako sbor poskytli jednu nepoužívanou místnost v našem sborovém centru na slavení jejich postního měsíce. To se mi zdá krátkozraké a nebezpečné. Právě pro toto prosím o sílu Ducha svatého a o hojné Boží požehnání, aby nám všem pro naše bližní a pro pronásledované otevřel srdce a aby nám byl nablízku ve svém nekonečném milosrdenství.

Hans-Peter Pickel, sbor Sulzbach v partnerském seniorátu Sulzbach-Rosenberg Bavorské evangelické lutherské církve (přeložil Daniel Heller ml.)

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.