Poslední slovo: Žijí svou víru teď, dnes, tady

Dsc_5161(ČB 2/2018) „Jaký je tu heslo na wi-fi? Potřebuju se podívat na zápis z minula…“
„Úvodní ztišení bude z knihy Marka Váchy Nevyžádané rady mládeži…“ „Fakt to čtete? A co na to říkáte? Mně to vůči vám přijde dost drsný!“ „Je, ale je to dobrý.“
„Tak mě napadlo, že bychom mohli napsat staršovstvu děkovný dopis, že jsme vděční, že máme u nich zázemí, že si toho vážíme a nepovažujeme to za samozřejmost.“

Poslechněte si článek:


„Můžu ti nějak pomoct?“
„Stihneš zítra před poradou nakoupit? A bez toho, abys musela spěchat?“
„Neměla bys dneska před konfirmákem chvíli čas, že bychom si někde sedly a pobavily se o té prezentaci pro staršovstvo? Potřebovala bych trochu poradit.“
„Mohl bys v neděli při bohoslužbách číst z Bible?“ „Jasně, moc rád!“
„Máš to tu. Ještě to ale projdi, kdyby tam bylo něco špatně nebo nesrozumitelně nebo prostě tak. A na tu zpověď přijdu v úterý okolo 14:45, ještě upřesním podle toho, jak budu stíhat..“
„Ahoj, já bych chtěl vědět, za kolik korun bych si mohl v kostele koupit Bibli, protože doma máme jenom jednu.“

Žijí se svým mládím v církvi. (I mimo ni, samozřejmě!). Potkávám je ve sboru, v SOMu (seniorátní odbor pro mládež), v COMu (celocírkevní odbor pro mládež) i při nejrůznějších setkáních. Komunikují hodně přes Facebook a někdy mě tím štvou, to mám jako být připojena pořád?! Asi jo, přiměli mě, abych si pořídila Messenger. Jejich zprávy i rozhovory s nimi jsou ale většinou radostné. Žijí svou vírou teď, dnes, tady. Jsou různí. Inspirativní. Nápadití. Akční. Laskaví. I jiní, někdy málomluvní, unavení, znudění. Ale jsou! Bohu díky za ně!

Saša Jacobea

Příspěvek byl publikován v rubrice Slovo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.