Farář a chartista Miloslav Vašina

Miloslav Vašina, farář, ČCE, evangelik, signatář Charty 77(ČB 2/2018) V neděli 17. prosince zemřel v rodinném kruhu evangelický farář a chartista pronásledovaný komunistickým režimem Miloslav Vašina. Pohřeb se konal v sobotu 30. prosince v Praze na Vinohradech. Sborový sál byl zcela zaplněn, s bratrem Vašinou se přišla rozloučit řada jeho „kolegů v černém taláru“, včetně v bílé albě oděného přítele z ekumeny, katolického faráře Václava Vacka. Nechyběli bývalí chartisté, evangelíci ze sborů, kde Míla Vašina působil (Česká Lípa a Náchod-Šonov), i hodně dalších přátel a známých. Kázal jeho nástupce v úřadě, náchodský farář Marek Bárta.

Poslechněte si článek:

Zde Vašina působil nejdéle a zde také až do své smrti se svojí ženou Kateřinou žil. Mnozí hosté pak pronesli pozdravy a vzpomínky.

pohřeb, Miloslav Vašina, farář, ČCE, evangelik, signatář Charty 77Miloslav Vašina se narodil 1. října 1946 v Pardubicích, vyučil se zámečníkem a až později mohl vystudovat teologickou fakultu. Státní souhlas k výkonu duchovenské služby však získal až po sametové revoluci. Vzhledem k podpisu Charty 77 byly předtím jeho šance působit jako farář velmi malé, Chartu podepsal hned v lednu 1977. Pracoval proto jako topič, kostelník, dělník v kamenolomu, sanitář. Po revoluci krátce působil v českolipském sboru a pak odešel na Náchodsko, kde kromě sborové práce deset let působil i ve vězeňské pastorační službě. O této službě vyprávěl v rozhovoru pro časopis Protestant 7/2002 (dostupný on-line). O šest let později si pak v Protestantu (3/2008) postěžoval, že v církvi ještě nedošlo k opravdovému zpytování svědomí a vyrovnání s komunistickým režimem. Jeho život i rodinu příkoří ze strany režimu i církve muselo poznamenat. Podrobně jeho životní dráhu zpracovali editoři projektu Paměti národa, volně dostupného na internetu.

pohřeb, Miloslav Vašina, farář, ČCE, evangelik, signatář Charty 77

Osobně jsem Mílu Vašinu poznal na Českolipsku, kde žil za komunistického režimu a často se sem, mezi své přátele, se svojí ženou vracel. Několikrát do roka zde i v posledních letech kázal, a tak jsem ho mohl poznat i já, „sudetská náplava“. Jeho kázání byla procítěná, mohutná postava (vysloužil si i přezdívku „mašina“), gesta a upřený pohled „vzhůru k nebesům“, to vše na mnohé z nás silně působilo. Také pravidelně četl Českého bratra. Vždy když jsme se potkali, zmiňoval mé články o architektuře nebo o Horském domově v Herlíkovicích. Držel nám palce s obnovou staré Kunzárny.

Ztratili jsme věrného čtenáře a zapáleného, ale kritického člena evangelické církve. Věřím, že nebeský poštovní úřad najde jeho novou adresu předplatitele. Snad jeho kritickou duši nebude náš časopis na nebesích nudit.

Jan Kirschner, foto René Fluger

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.