Církev zpívající: Reformace a gregoriánský chorál

Ó Jezu Kriste 1541(ČB 3/2018) Reformace povýšila zpěv lidu a církevní hudbu a udělala z nich konstitutivní části liturgického dění. Navrátila shromážděnému lidu při bohoslužbách liturgickou aktivní funkci, která mu z biblického hlediska legitimně náleží. Šlo o to, aby bohoslužebný zpěv nebyl doplňkem, ale liturgickým jednáním lidu, živou účasti věřících na dialogu s Bohem a lidmi.

Rozmanitost pojetí
V reformaci bylo přehodnoceno vše, co se týkalo vnitřního i vnějšího života církve. A co se týče bohoslužebných zpěvů a hudby, kladly si nově vzniklé církve ve střední a západní Evropě otázku, v čem a nakolik se mají vzdalovat od katolické tradice. V každé reformační církvi vznikaly různé názory na funkci zpěvu ve shromáždění, na provozování vícehlasu a na instrumentální hudbu

Poslechněte si článek:

, což vedlo k vzniku různých typů bohoslužebných zpěvů a k různým formám liturgie. V 16. st. tak vzniklo mnoho písní a vícehlasé hudby. Také gregoriánský chorál se překládal do národních jazyků; v reformačních církvích nebyl brán jako norma, ale spíše jako inspirační zdroj nebo předloha pro další tvorbu. Doba středověku trvala 1000 let. Po tak dlouhou dobu se vyvíjel nejen gregoriánský chorál, ale také skladebné druhy, které z něho vzešly (především sekvence a tropy) nebo které se od chorálu odkláněly (latinské duchovní písně, tzv. cantiones). „Středověká hudba rozhodně není žádný nehybný monolit. Středověk je dobou tvůrčího rozletu a velké rozmanitosti.“ (David Eben)

Rozvoj nových forem
Mnohé reformační zpěvy nebyly zcela nové, měly svůj původ buď v katolickém bohoslužebném zpěvu, nebo byly převzaty ze světského prostředí (tzv. kontrafaktury). Reformační písňové novátorství spočívá hlavně v novém ztvárnění staré pravdy. Pokud jde o gregoriánský chorál, ještě v období reformace měly jednotlivé církve k jeho využívání různé postoje. Reformovaní pro svůj ženevský žaltář použili pouze model humanistických ód (sloužily ve školách jako pomůcka pro zapamatování latinských textů), i když zde lze také najít stopy gregoriánské melodiky a kontrafaktur: např. nápěv Ž 80 Ó ty, jenž paseš Izraele vychází z melodiky sekvence Victimae paschali laudis a nápěv Ž 138 Srdcem celým, tebe, Pane je příbuzný s francouzským chansonem Une pastourelle gentille.

Luterská církev, utrakvisté i Jednota bratrská gregoriánský chorál využívaly, ovšem v pozměněné a přeložené verzi. Jde o tzv. renesanční podobu chorálu s nově přepracovaným textem. Kvůli srozumitelnosti se upřednostňoval zpěv sylabický (nota proti slabice). Píseň Kristus Pán vstal z mrtvých (EZ 334) je jedna z mnohých ukázek, ve které je cítit prolínání dvou období a dvou tradic. Z perspektivy vývoje gregoriánského chorálu se o tomto období hovoří jako o době jeho úpadku. Ovšem z perspektivy celkového vývoje západoevropského církevního zpěvu můžeme tento jev také vnímat jako dovršení slavné gregoriánské éry, která podnítila vznik duchovních písní. Z něčeho starého vzniká něco nové a oba žánry se pěstují dál.
V kancionálech staré Jednoty bratrské se uvádí, že 40 procent písní je převzato z katolické tradice, přes 200 písní má také latinský nadpis. Např. píseň Šel přes potok Cedron (EZ 310) je napsána na latinskou předlohu Pange lingua gloriosi. Další píseň, která pochází z bratrské dílny, je Kristus, příklad pokory (EZ 311). Gregoriánský adventní hymnus Veni, redemptor gentium se stal předlohou pro dvě písně: Boha Otce všichni chvalme (EZ 266) a Bohu chvála buď i čest (EZ 289).

O, Jezu KristeV budoucím novém zpěvníku i na již vyšlém CD
Píseň Ó Jezu Kriste, Synu Panny čisté (EZ 240), christologická adorační modlitba se specifickými prvky bratrské věrouky, bude v novém zpěvníku s mírně upraveným textem (viz notová ukázka). Tuto píseň si můžete poslechnout na dárkovém CD našeho časopisu z prosince minulého roku. Když jsme se té písni věnovali, znovu jsme si uvědomili, že meditativní síla jednohlasu „neruší ticho, pouze ho činí slyšitelným“. (Ambrož Milánský)

Již několik staletí jsme součástí kulturního prostředí západní evropské kultury, kde gregoriánský chorál tvoří jakýsi základní kámen naší hudby. Je to vzácné ekumenické dědictví, přesahující konfesijní denominace a propojující evangelíky s katolíky. Dnes jsme vděčni za to, že v jednom církevním zpěvníku můžeme mít vedle sebe staré bratrské písně, utrakvistické nápěvy, luterské žalmové písně, ženevské žalmy z reformovaného prostředí a také gregoriánské zpěvy. To, co dříve rozdělovalo, může dnes sloužit k vzájemnému obohacování v duchu Kristovy církevní jednoty.

Ladislav Moravetz

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.