Večeře Páně každou neděli

kalich_uck (17)(ČB 3/2018) V letošním roce to bude už 35 let, kdy se staršovstvo v Českém Brodě rozhodlo přejít na slavení večeře Páně každou neděli. Snad byla tehdy s děním v Českém Brodě spojena očekávání, že nadšení pro večeři Páně zasáhne i další části církve. To se nestalo. Tímto, v té době radikálním směrem, se pak v rámci ČCE vydal už jen sbor v Praze-Kobylisích. A teprve od loňska se každou neděli slaví v Chrástu u Plzně. K radosti českobrodských evangelíků.

Poslechněte si článek:

Zavedení slavení stolu Páně každou neděli ovšem v Brodě nenastalo ze dne na den. V dochovaných zápisech z jednání staršovstva můžeme číst, že v listopadu 1982 sbor zkušebně přikročil k večeři Páně každou první a třetí neděli v měsíci. V září 1983 se v zápisu objevuje zmínka, že přechod na slavení každou neděli žádají především mladí členové sboru. Této žádosti staršovstvo vyhoví koncem téhož roku. A zjara následujícího léta se ve farářově Zprávě o stavu sboru píše: „Když se máme ohlédnout po životě našeho sboru v uplynulém občanském roce, považuji za největší událost rozhodnutí staršovstva vysluhovat večeři Páně každou neděli. Toto rozhodnutí zrálo pečlivou přípravou po řadu let a bylo nakonec vyvoláno žádostí některých členů sboru. Spolu s kázáním vytváří tak dnes večeře Páně dvě ohniska života sboru, jak to bylo již v církvi apoštolské a jak to je ve všech tradičních útvarech křesťanské církve. Obavy, zda večeře nezevšední, byly – zdá se – vyvráceny již několikaměsíční praxí. A tak se bohatství, které Kristova oběť a vzkříšení darují, projevuje ve větší šíři a povzbuzuje sbor již v samotných bohoslužbách k naději příchodu Boží vlády a k radostné a odpovědné službě.“

Může slavení večeře Páně zevšednět?
Farní archiv bohužel nenabízí nic víc než jen velmi strohá vyjádření. Za nimi samozřejmě tušíme osobnost tehdejšího vikáře sboru, Jiřího Štorka. V Českém Brodě působil v letech 1968–1985. V osmdesátých a devadesátých letech 20. stol. byl členem poradního odboru liturgického při synodní radě, který v letech 1983 a 1988 vydal dva svazky dosud užívané Agendy. Její bohoslužebné formuláře (označované písmeny A, B, C, D) nabízejí čtyři formy nedělní bohoslužby, a to ve verzi s večeří Páně, nebo bez ní. Českobrodský sbor se (s určitými úpravami) přiklonil k formuláři „D“, který je v úvodu Agendy popisován jako „světovému luterství a starokřesťanské bohoslužbě nejbližší a nejekumeničtější“. To znamená, že v Českém Brodě jsou účastníci slavení zváni k aktivní dialogické účasti na liturgii mimo jiné ve formě ustálených aklamací, např. „Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme…“ nebo „Svatý, svatý, svatý…“. Na pozdrav kazatele „Pán s vámi“ shromáždění odpovídá „I s tebou“.

Umíme si představit nadšení jedněch a jistě i rozpaky druhých v českobrodském kostele Nejsvětější Trojice před 35 lety. Jak je to však dnes, po těch více než třech desetiletích? Ze stávajících členů staršovstva rok 1983 pamatují již jen tři. Sbor se v průběhu čtyř desetiletí generačně obměnil. Někteří se odstěhovali a jiní zase přišli. Zvláště pro ty mladší a nově příchozí je slavení večeře Páně každou neděli něčím předem daným, o čem se nediskutuje, co se prostě takto děje. Co bylo kdysi žhavou a provokativní novinkou, stalo se „starým zvykem“.

Zevšedněl stůl Páně, nebo nezevšedněl? Zdá se, že tuto starost spíše mají ti, kdo tento způsob přijímání neprožili. Téma „profanizace“ večeře Páně v Brodě diskutováno a snad ani pociťováno není.

IMG_0982A jak je to s obavou prof. Filipiho, že není možné udržet jednotu sboru při této svátosti každou neděli, jak kdysi napsal ve své pozoruhodné knize Hostina chudých? Při letmém pohledu by každému pozorovateli bylo hned jasné, že každou neděli několik přítomných ke stolu Páně nepřistupuje. Důvody jsou různé. Někteří nejsou pokřtěni, jiní nemocní, další mají pro svou zdrženlivost důvody osobní. Skupina často přijímajících je větší. Troufnu si povědět – přijímají rádi, ne ze zvyku či donucení. Koneckonců neděle přece není den všední, nýbrž sváteční.

Semper reformanda
Je to v českobrodském sboru stále stejné? V zimě roku 2018 jako v adventu 1983? Zcela jistě ne. I když se původní náčrt nově pojatého bohoslužebného pořádku z ruky J. Štorka nedochoval, pamětníci i současní členové staršovstva by mohli potvrdit, že v průběhu let k určitým změnám ve způsobu slavení docházelo a dochází. Ne všechny návrhy bohoslužebných úprav jsou staršovstvem přijaty, vše se diskutuje a promýšlí. S vědomím, že živé je to, co je zpochybňováno, ověřováno a upravováno. Bohoslužebné zvyklosti a řády nejsou něco zafixovaného jednou provždy, „rodinné stříbro“, na které se nesmí sáhnout. Zásada církve stále se reformující musí platit i zde. Že by se však v Českém Brodě od svátostného slavení každou neděli odstoupilo, to si neumím představit.

Marek P. Lukášek, farář

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.