Jak se dělá sbor. Ohlédnutí za farářským kurzem

DSC_1116(ČB 3/2018) Ke vzdělávání farářů každoročně přispívá nabídka lednového farářského kurzu, kterou organizuje Spolek evangelických kazatelů (SPEK). Letošní téma kurzu „Jak se dělá sbor“ bylo pojednáváno v tradičních akademických i praktických oblastech, tedy z hlediska biblického, teologicko-systematického, církevně-dějinného a církevně-praktického. Nechyběly ani hlasy z vedení naší církve, postřehy ze seniorské praxe a také pohledy za hranice naší země, konkrétně do Koreje, Švýcarska a Mexika. Oproti loňským kurzům bylo letos větší zastoupení přednášejících ze zahraničí.

Poslechněte si článek:

Výrazné přispění zahraničních hostů začalo už při úvodní bohoslužbě s večeří Páně, kterou spolu s Joelem Rumlem vedla sestra farářka z Reformované křesťanské církve na Slovensku (RKCS) Marianna Sláviková.

K obvyklému postupu na kurzu patřívá to, že první přednáška je věnována biblické perspektivě, fundovaně předestřené někým z Evangelické teologické fakulty. Letos to byl prof. Martin Prudký, který s námi procházel klíčové látky Starého zákona v pořadí kánonu hebrejské bible. Protože SPEK vydává každoročně sborník těchto přednášek, zmíním jen krátké postřehy z toho, co mě obzvláště zaujalo.

Boží lid je biblickými příběhy formován i dnes
Z dobře sledovatelné přednášky prof. Prudkého vysvítalo, jak podstatným rysem při utváření Hospodinova lidu je vyprávění zakladatelských příběhů. Mezi ně patří především okruh věnovaný praotcům (a pramatkám) a okruh věnovaný vyvedení Božího lidu z Egypta. Dále jsme se věnovali významu, který má pro utváření identity Božího lidu prorocká kritika, a také zápasu o příslušnost k tomuto lidu, který jedinečným způsobem ztvárňuje biblická kniha Rút. V závěrečných tezích pak zaznělo, že Boží lid se vytváří právě zvěstováním a sebe-identifikací s biblickými příběhy, bohoslužebnou oslavou Hospodina, osobním životem, do kterého se promítá přijetí Hospodinova díla, a také sebekritikou, radostí a nadějí, které osvobozují.

Mně tato přednáška podnítila k tomu, abych znovu hledal způsoby, jak biblické příběhy inspirativně rozeznívat pro děti, které učím náboženství. Neustupovat od hloubky těchto příběhů, protože mají při utváření Božího lidu nezastupitelnou funkci.

DSC_1139Koncepce a sny o církvi budoucnosti
Jako první ze zahraničních přednášejících se představil heidelberský novozákoník, prof. Gerd Theissen s přednáškou „Obrazy a sny o církvi v raném křesťanství a jejich význam pro současnost“. Prof. Theissen ve svém biblicko-teologickém bádání plodným způsobem využívá další vědní obory, především psychologii a sociologii, a patří tak k předním znalcům sociální reality a psychologie prvních generací křesťanů. V přednášce se zabýval oblastmi sebe-porozumění rané církve, jejím vztahem k dobovým institucím a také faktory, které vedly k jejímu úspěšnému rozšíření v tehdejším světě.

DSC_1105V následujících bodech analyzoval základní rysy současné situace církve a náboženství a stanovil koncepce a sny o církvi budoucnosti, mezi které patří především schopnost dialogu se sekulárním prostředím, mezináboženská tolerantnost a využívání moderních médií (digitalizace). Na závěr uvedl přednosti tradičních náboženství, mezi které bezesporu patří také evangelická forma křesťanství. Jako obzvláště podnětný jsem v této přednášce vnímal Theissenův příklad modlitby k večeři Páně, kterou jsem si od milého bratra profesora vyžádal, přeložil ji a dostal od něj svolení k publikaci a volnému využití.
Uvádím ji jako přílohu k tomuto článku. V této modlitbě je dobře patrný Theissenův důraz na to, že Bůh při eucharistii neproměňuje živly (chleba a víno), ale lidi, kteří mají na stolu Páně podíl.
Druhá Theissenova přednáška byla inspirována jeho plodným uchopením náboženské kritiky (v tomto pojetí se blíží našemu Tomáši Halíkovi), kterou zúročil ve svém katechismu. Ten česky vyšel pod názvem „Poeticko-kritický katechismus: Meditace o víře a rozumu“ a patří bezesporu k tomu nejvíce doporučeníhodnému, co by měl číst každý evangelík, který o své víře přemýšlí (recenze vyšla v Českém bratru 6/2017 – pozn. red.). Za pozvání prof. Theissena na farářský kurz patří SPEKu zvláštní poděkování.

DSC_1141Církev je místo Boží přítomnosti
Teologicko-systematická rovina pohledu na církev byla vedle Theissenových přednášek zastoupena také závěrečnou přednáškou Petra Galluse: „Obcování svatých v 21. století“. Z této přednášky mně utkvělo pojetí církve jako místa Boží přítomnosti pro druhé. Tuto formulaci si odnáším pro sebe a pro svůj sbor jako výzvu. Při pohledu do svých poznámek jsem si uvědomil, jak pozoruhodně se toto pojetí církve doplňuje s úlohou, kterou pro církev formuloval prof. Theissen. Umožnit kontakt s Bohem. Cesta vede přes dotek s tajemstvím našeho bytí, přes vědomí drahocennosti života a přes úžas nad existencí světa.

Závěrem se musím přiznat, že mě farářský kurz nabídl víc podnětů, než jsem schopen v dané chvíli domyslet, vstřebat a zúročit. Čtyři dny přínosných přednášek a rozhovorů s kolegy uprostřed Prahy je ve vztahu k režimu života na vesnické faře vytržením do naprosto jiného světa. A tak doufám, že z toho budou mít užitek i sbory, ve kterých já působím.

Lukáš Klíma, farář; foto: D. Ženatá

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.