T. Kutil, J. Paulus: Padá mi to z nebe

Padá mi to z nebe(ČB 4/2018) Čtenáře, který vezme tuto knihu do ruky poprvé, možná zaskočí obálka působící až prvoplánovým dojmem – název knihy rozhovorů s řádovou sestrou Padá mi to z nebe, umocněný fotografií zpovídané osobnosti, kterak v jeptišském hávu hledí s radostným pohledem vzhůru, může v skeptičtějším čtenáři probudit myšlenku, že půjde o další plytkou knihu, která vykresluje zasvěcený život jakožto zcela nekomplikovaný a bez jediného obláčku, neboť řeholník přece nemůže dát najevo vůči svému poslání žádné protivenství.

Poslechněte si článek:

Ovšem název Padá mi to z nebe je příklad par excellence, který potvrzuje okřídlené rčení „nesuď knihu podle obalu“. Rozhovor s řeholnicí totiž plyne velmi nenuceně a zajímavě. Sestra Angelika vypráví o svém životě, a to od dětství až téměř po současnost. Hovoří s nečekanou otevřeností, upřímností a civilně; čtenář má téměř pocit, že s ní sedí někde u kávy sám. Její skromnost a lidskost by téměř utajila, jak velké příběhy její život skrývá. S pokorou mluví o tom, jak pečovala o Václava Havla v jeho posledních dnech. Bez náznaku hrdinství vypráví o tom, jak za totalitního režimu musela skrývat svou příslušnost k řeholnímu společenství. A nechlubí se tím, že ještě po čtyřicítce vystudovala vysokou školu, ani tím, že zkrotila výrostky z „pasťáku“. V jejích slovech je až dívčí bezprostřednost, působí téměř bezstarostně. Tento dojem ovšem není dalším optickým klamem, ale skrývá se za ním velká duchovní vyspělost. Všechny své úspěchy, zásluhy, radostné zážitky, ale i strasti a nepříjemnosti, zkrátka celou trajektorii svého života totiž nechává na Pánu Bohu. Pro scénář svého života má právě to jednoduché vysvětlení: „Padá mi to z nebe,“ usměje se. A prvotní dojem škrobenosti je tentam. Boromejka Angelika Pintířová je zkrátka dobrosrdečná žena, pro níž je základním poznávacím znamením úsměv od ucha k uchu.
Padá mi to z nebe

Knižní rozhovor se sestrou Angelikou je nejen osvěžující počtení, ale také důležité svědectví o tom, že řeholnice nejsou éterické bytosti se svatozáří, upjaté voskové figuríny ani slepě poslušné podivínky, ale ženy z masa a kostí, které i přes to, že zasvětily svůj život Pánu, žijí docela podobně jako my. Mají své záliby, oblíbené kratochvíle, čas samy pro sebe, světskou práci. A mají i své obavy, nejistoty, problémy; s něčím zápolí. Angelika je ovšem krásný příklad toho, že služba Pánu je a má být především radost: radost mít i radost ji dávat.

Jediná škoda, že rozhovor, který vedli redaktoři Katolického týdeníku Jan Paulas a Tomáš Kutil, nenahlédl do zákulisí řeholního života o něco hlouběji, což by bylo čtenářsky jistě atraktivní a sestra Angelika by k tomu měla určitě mnoho co říci.

Adéla Rozbořilová

Kutil Tomáš; Paulas Jan. Padá mi to z nebe
– Angelika Pintířová. Praha: Portál, 2017.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.