M. C. Putna: Česká katolická literatura 1945 – 1989

Putna(ČB 4/2018) Na konci roku 2017 vyšel v nakladatelství Torst třetí a závěrečný svazek monumentální literárněhistorické trilogie Martina C. Putny Česká katolická literatura Tento poslední svazek se věnuje dění v katolickém literárním prostředí v období mezi lety 1945 a 1989. Putnovi se tak podařilo završit sledování vývoje katolické literatury v průběhu 150 let. Zpracovat jej zabralo literárnímu historikovi bezmála 20 let; první díl „katolických dějin“, Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848‒1918, vyšla v roce 1998. O deset let později následoval díl druhý, Česká katolická literatura v kontextech 1918‒1945.

Poslechněte si článek:

Zpracovat dějiny literatury, jejichž organizačním kritériem je jistá konfesně-ideová přislušnost, je přístup v českém kontextu velmi řídký. Je to také velmi obtížný úkol: Martinu C. Putnovi jistě nešlo o to dát prostě dohromady literární autory, kteří jsou členy římskokatolické církve. Východisko bylo mnohem subtilnější; katolictví tu neznamená církevní příslušnost nebo odkaz k určité instituci, ale soubor idejí, skrze něž je formován specifický náhled na svět. Na tomto formování má jistě svůj podíl i (katolická) teologie a spiritualita, řada autorů ovšem byla vůči katolictví v mnohem volnějším svazku (tento přístup dovolil Putnovi zahrnout do výběru např. i některé protestanty). Už jen z těchto několika slov vyplývá, jak nesmírně obtížnou pozici Putna při své práci měl. Představa „katolické literatury“ jako něčeho homogenního je totiž pouhou iluzí, ve skutečnosti jde o množinu velmi různorodých osobností.

PutnaSvízelnost Putnovy práce má ještě jeden aspekt. Jakkoliv jsou svazky rozděleny do určitých časových období, rozlišení je trochu matoucí. Putna totiž nepostupuje jen čistě chronologicky, tj. „podle data“, ale i metodologicky: v prvním díle bylo zejména třeba vypořádat se s pojmem „katolická literatura“ a stanovit kritéria, podle nichž k ní budou přiřazováni autoři, díla a instituce. Větší díl samotné historické práce obnášel až druhý svazek. Ale teprve se svazkem třetím – posledním – se vyjevuje historická posloupnost ve své úplnosti. Putnovy „dějiny katolické literatury“ jsou skutečně dílem komplexním, je třeba je proto chápat jako celek. Dělení na jednotlivé svazky má spíše praktický účel (pro autora i pro čtenáře). I sám Putna zdůrazňuje, že „ze všech tří svazků dohromady pak se teprve vyjevuje celkový obraz, ono téměř půldruhé století dějin českého katolického písemnictví“.

Je nasnadě otázka, co může tento monument dát čtenáři stojícímu vně katolického prostředí. Jednou z možných odpovědí je odkázat na již uvedené zmínky o autorech pocházejících z nekatolického prostředí (např. protestantských – M. Balabán, L. Hejdánek či bratři Rejchrtové).
Nabízí se však ještě jedna možnost. Putna ve svém komentáři k poslednímu svazku píše, že katolická literatura se rodí jako nástroj dvojího účelu: je zaměřena jednak „dovnitř“, k upevňování komunity, ale také „ven“, k misijním úkolům. Odmyslíme-li si konfesní zatíženost (Putna mluví doslova o „(re)katolizaci“, pak je to důležitá myšlenka, k níž se mohou připojit i další křesťané a křesťanští autoři: literatura, to je také poselství, s nímž se lze identifikovat.

Nesporné je jedno: toto olbřímí, třísvazkové sousto se Putnovi podařilo přežvýkat více než dobře – vždyť postihnout 150 let historie literatury, popsat všechny závažné vývojové mezníky a o tom všem navíc psát svěže, neškrobeně a přístupně, to je výsledek, který si zaslouží hluboký obdiv.

Adéla Rozbořilová
Putna, Martin C. Česká katolická literatura 1945–1989. Praha: Torst, 1024 s.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.