Dary shůry přetavoval ve službu druhým

táta - neupravené foto(ČB 4/2018) 27. února 2018 byl od nás v 87 letech odvolán bratr farář Daniel Henych. Vikář v Hradci Králové a v Praze u Salvátora, farář v Jičíně a Praze-Dejvicích.

Stačí, když máš mou milost. (2K 12,9)
Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou. (Ž 31,15n)

Tyto verše si Daniel Henych na své smuteční oznámení sám vybral. Vybral je ale vlastně hlavně pro nás, kteří zůstáváme.

Poslechněte si článek:

„Stačí, když máš mou milost,“ napsal apoštol Pavel do korintského sboru. Pavel se opakovaně modlil, aby Bůh od něj odejmul jakýsi osten, který ho tížil a srážel k zemi. Nestalo se tak. A Pavel časem došel k poznání: Stačí, když máš mou milost. Možná je to jinak, než sis přál, než bys považoval za ideální, ale jsem v tom s tebou. Bratr Daniel Henych by býval asi chtěl být i něčím jiným než farářem. Třeba doktorem, myslím. Ale zůstal ševcem u kopyta, resp. farářem na sboru. Poznal, že to je místo, kde má být, kde ho chce mít i Pán Bůh.

V souvislosti s prací faráře se někdy používá sloveso „sloužit“. Myslím, že to přesně vystihuje, jak své povolání Daniel Henych vnímal: Je to služba. Nedostižný vzor, co se týče zájmu o lidi, navštěvování doma, v nemocnicích, domovech. Vlastně až do posledních týdnů života. Do této služby byla samozřejmě zatažena i jeho manželka a děti. Daniel Henych si sám navrhl své smuteční oznámení. Nevyjmenoval tam jen pokrevní příbuzné, ale i rodinu sboru. Protože to byla a je jeho rodina.

táta - neupravené foto

Představuji si člověka jako nádobu na milost. Nádobu, naplněnou milostí od Pána Boha. Nebo mě napadá příměr s dýcháním. Milost je ten kyslík, který vdechujeme a potřebujeme. Ven vydechujeme zplodiny – zbytek kyslíku, ale i něco jiného, v co byla milost přetvořena. Daniel Henych spotřeboval relativně málo „kyslíku“ pro sebe, na vlastní provoz. Zato v sobě bohatě přetvářel danou milost. Někdy se tomu říká múzy, jindy talenty nebo prostě nápady. Něco darovaného shůry. On v sobě spojoval talentů spoustu: Hudbu, písně, povídky, příběhy, básničky, kázání, poučné texty, nakreslené obrázky… Jako by měl v sobě přetlak, který vytryskuje gejzíry ven. Až do konce.

Jedna z jeho písní má refrén: Ať zní do všech stran, že Bůh se sklání v lásce k nám. Bratru faráři šlo hodně o to, aby zpráva o Pánu Bohu zněla. Libozvučně v písních a poetických textech. A srozumitelně dospělým i dětem. Některé jeho písně, které jsme jako děti zpívali na náboženství, mi v hlavě uvízly doteď. Fungovalo to tenkrát tak, že pan farář občas donesl malé čtverečky průklepáku s textem nové písně, napsaným na stroji přes kopírák, píseň jsme se naučili a vlepili ji do oranžového notýsku. A postupně tak vznikal zpěvníček. Dost z těch dětských písniček má v repertoáru Ztracená kapela, najdeme je ve zpěvnících Haleluja amen nebo Zpívejte s námi. Několik z nich, pro dospělé, je v Dodatku k Evangelickému zpěvníku.

Druhý biblický verš, který si bratr farář na parte vybral, je: „Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Jedná se o žalm, popisující situaci člověka, ohroženého nepřítelem, který se blíží; jde o život. Člověk v té situaci říká: „Svého ducha kladu do tvých rukou.“ Tuto větu si vypůjčil Ježíš na kříži i diákon Štěpán, když ho kamenovali. O něco dál žalmista vyzná: „Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Po cestě k tobě chci jít. To má smysl, naději. Moje budoucnost by bez Pána Boha byla něco jako černá díra, prázdno, nic. Nevíme, co žalmistu sužovalo nebo pronásledovalo, nevíme ani, jak to skončilo. Jestli nakonec nepřišel o život podobně jako ukřižovaný Ježíš a ukamenovaný Štěpán. Ti všichni, i bratr farář Daniel Henych, v čase pokojném i čase krizovém kladli svého ducha (svůj život) do Božích rukou. Měli naději a víru, že budoucnost, ať jakákoli, bude u Pána Boha.

Děkujeme, Pane Bože, za svědka víry Daniela Henycha. Jeho budoucnost, on sám, je ve tvých rukou. Za to ti děkujeme, za něho ti děkujeme. Prosíme, pomoz nám věřit.

Lenka Ridzoňová, farářka

 

Z rukopisné sbírky modliteb Daniela Henycha otiskujeme:

Devatero plodů zraje
tam, kde tvůj Duch srdce mění:
čistá láska, radost, pokoj,
trpělivost v utrpení.

Laskavost a dobrotivost
pučí jako nové rouby.
Věrnost, tichost, sebekázeň
se tu, Bože, spolu snoubí.

Jenom znát ty vzácné plody,
to by bylo ale málo.
Dotkni se nás, Pane, aby
ovoce v nás také zrálo.
Amen

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.