Každý ať přiloží ruku k dílu

svatba na Travné(ČB 5/2018) Od první mezinárodní brigády v Travné u Javorníka ve Slezsku uplyne letos 50 let. A při té příležitosti se 6.–8. 7. budou v Travné konat oslavy, na které jste všichni srdečně zváni. Účast přislíbili i přátelé z Německa, Norska a USA. Informace naleznete na www.50let.travna.cz.

Když v roce 1968 uspořádal Adolf Petr v Travné první mezinárodní brigádu, zdaleka netušil, do jakých rozměrů se to celé rozroste. Brzy nato koupil pro mládež polozbořenou chalupu, kterou si brigádníci začali sami opravovat. Místo záchodů byla latrína a místo koupelny potok.

Poslechněte si článek:

I přesto sem jezdívali mladí lidé z celého Československa a také z Německa a Holandska. Společenství, které se zde rodilo, bylo od počátku ekumenické a otevřené i pro lidi z necírkevního prostředí.

Navzdory režimu
Za totality byly křesťanské brigády částečně tolerovány, ale duchovní program si mládež obstarávala sama. Možná i proto „Travná“ hrála roli v povolání ke službě pro mnohé faráře, kazatele i laiky, kteří dnes slouží snad ve všech denominacích. Počátky tu má i nespočet manželství „Travňáků“. Atmosféru trefně popisuje Martin Košťál: „Celá Travná pro mne byla a dodnes je obrovský zážitek – ať už se jednalo o noční vycházky na hranici, kde se zpívalo a tančilo, nebo o pobožnosti a vysluhování večeře Páně, jejichž civilnost a přitom opravdovost jsem do té doby nezažil, nebo jen taková drobnost: píseň na rozloučenou a loučení v kruhu s každým, kdo odjížděl…“

1Tr

Před půlstoletím

V osmdesátých letech pronikl i na Travnou vliv podzemního letničního hnutí, které se v té době šířilo napříč církevními hranicemi. Tady se projevovalo důrazem na osobní vztah s Pánem Ježíšem, živou, radostnou vírou a zájmem o Boží slovo, které má co říct do všedního života. Po vzoru ochranovské Jednoty bratrské se začal dělat pravidelný modlitební řetěz. Do Travné jezdilo stále více lidí. Hana Petrová vzpomíná na pomoc řádových sester, které samy nesměly s mládeží pracovat, a tak práci v Travné podporovaly dle možností: „Protože se v té době nedalo z bezpečnostních důvodů přihlašovat, nikdy jsme nevěděli, kolik lidí přijede. A tak se stalo, že jednou přijelo asi 120 lidí. Tenkrát u kostela na Travné zastavilo auto a sestry vyndaly dva obrovské koše koláčů. Tak začala ekumenická spolupráce.“

Ve svobodné době
Po roce 1989 se otevřely hranice a zájem o „Travnou“ se ještě zvýšil. Počet účastníků hodně přesahoval kapacitu domu. Rozrostla se i mezinárodní spolupráce, přijížděli lidé z Norska, Francie, Německa a dalších zemí. V roce 1999 vzniklo občanské sdružení Setkávání (nyní Setkávání Travná z. s.).

V roce 2007 se stal ředitelem Setkávání Jared Kenning, Američan, který se věnuje práci s mládeží v České republice (viz rozhovor v Českém bratru 6/2014) a vede tým dobrovolníků, kteří připravují v Travné pobyty mládeže. Podstatu „Travné“ asi nejlépe vyjadřuje citát Martina Bubera: „Všechen skutečný život je setkáním.“ Jde o vytvoření prostoru pro taková setkání s Bohem i spolu navzájem, skrze která bude proměňován náš život a pak i naše rodiny, církve a společnost.

Pomocníci v kuchyni

Pomocníci v kuchyni

V současné době zájem o křesťanská setkání mládeže v Travné opět roste, jezdí tam již i děti „bývalých Travňáků“. Pravidelná jsou setkání o Velikonocích, letní brigáda, podzimní prázdniny a Silvestr. V roce 2016 se uskutečnily také dvě mezinárodní brigády s přáteli z USA, Norska a Německa. Jednou za čas se podaří uskutečnit i setkání rodin. Fenomén „Travné“ je svým způsobem jedinečný, protože setkání zde přestála tlak totalitní doby i nemalé problémy v devadesátých letech a existují dál v době, která přitom nabízí nepřeberné množství jiných věcí. Jak dokazuje výrok jedné dívky, když přijela na Travnou po druhé v životě: „Á, jsem doma!“.

Vzpomínka na zakladatele
„Travná“ byla od počátku spjata s Adolfem a Hanou Petrovými. Adolf Petr v roce 2015 zemřel, ale ovoce jeho věrné služby zakoušíme i nadále. Z ohlasů cituji Hanku Kameníkovovou: „Jsem přesvědčena, že nám Pán skrze Adolfa zjevoval Boží otcovskou přirozenost. To jeho nadšení mladými lidmi – vždyť kolik jich znal jménem. Ta jeho praktická láska, projevující se nejen slovy, ale i činy. Koupím pro naši mládež barák, ať se mají kde scházet. A dáme ho spolu do kupy. Ta touha mít s námi společenství duchovní i prosté člověčí. A když jsme dospělí, zkušenější, o to více víme, jak vzácné dary jsme na Travné skrze Adolfa dostávali. Děkujeme.”

Mottem letošních oslav je verš „Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí“. A právě to si chceme společně připomínat. Boží věrnost a milosrdenství, díky kterému Boží dílo v Travné stále trvá a nese ovoce.

Daniela Kenningová

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.