Kamila Jindrová zažila celou historii

Lanškroun(ČB 6/2018) Připomínáme si 70. výročí založení našeho farního sboru. Byla jsem proto požádána, abych řekla pár vzpomínek z historie a něco osobního, co jsem ve sboru prožila. Pro devadesátiletou ženu to není jednoduchý úkol, přestože jsem v lanškrounském sboru prožila téměř celý svůj život.

 

Poslechněte si článek:

Za faráře Soběslavského
Po druhé světové válce, po vystěhování německého obyvatelstva, přišli do Lanškrouna a jeho okolí s novými českými osídlenci i mnozí evangelíci. Byli to často mladí manželé s malými dětmi. Scházeli se v malé modlitebně, která byla věrnými evangelíky postavena v roce 1932. Lanškroun byl kazatelská stanice sboru v Horní Čermné. Také já s manželem jsme se v roce 1946 stali jejími členy. Počet duší čítal 686 a stále rostl. Počátkem roku 1947 byla proto podána žádost o zřízení samostatného farního sboru v Lanškrouně, dům č. 50 v ulici Dobrovského (dříve Gottwaldova) byl upraven na faru.

Dne 12. září 1948 se konala slavnost prohlášení kazatelské stanice za farní sbor a zároveň instalace prvního evangelického duchovního správce od dob pobělohorských faráře Jaroslava Soběslavského. Byla-li modlitebna-Husův dům v době před válkou a krátce po ní větší, než bylo zapotřebí pro účastníky nedělních bohoslužeb, po válce už prostory nestačily. Sbor se rozprostíral na území 18 obcí a měl kolem 1000 členů, v neděli se musely konat dvoje bohoslužby, dětí se scházelo 70 až 100. Proto se sbor rozhodl modlitebnu rozšířit, což se díky finančním darům, ale také mnoha hodinám dobrovolné práce členů sboru stalo v krátkém čase (od srpna 1956 do konce května 1957).

Pro lanškrounský sbor pod vedením bratra faráře Soběslavského bylo příznačné, že zapojil do sborové práce laiky. Vedl nás ke studiu biblické zvěsti s konkordancí a biblickým slovníkem v ruce. Já jsem byla 36 let členka staršovstva, měla jsem na starosti dorost, konfirmandy, mládež. Mnoho let jsem byla také místokurátorka a dlouhou dobu předsedkyně odboru křesťanské služby. K výkonu těchto funkcí byl nutný a důležitý živý kontakt s Pánem církve i s bratřími a sestrami v mateřském sboru i mimo něj. Pěvecký kroužek pod vedením sestry Lešikarové nebo setry farářové Soběslavské sloužil při bohoslužbách, při pohřbech. Konávala se také vzdělavatelná shromáždění, k nimž bývali zváni hosté. Každý rok jsme jezdívali na výlety autobusem, v neděli odpoledne do přírody do Nepomuk k „Jedli“. Nezapomenutelné jsou na staré faře společně prožívané silvestrovské večery. Také besedy „sedmdesátníků“ před vánočními svátky byly hojně navštěvovány. Bratr farář Soběslavský, který měl kromě kazatelského a pastýřského obdarování také velké organizační schopnosti, ukončil svoji sedmatřicetiletou službu na konci roku 1985. On i jeho manželka vykonali mnoho práce pro Pána i pro křesťanské společenství.

Za faráře Vanči
V pořadí druhým kazatelem farního sboru v Lanškrouně byl zvolen v roce 1986 bratr vikář Marek Vanča, který však musel po studiích nastoupit na dvouletou vojenskou službu (duben 1987 až duben 1989). A tak jsem byla staršovstvem požádána, abych vykonávala po dobu neobsazeného sboru při funkci místokurátorky i sborovou sestru. Čtyři roky jsem pak na faře vyřizovala všechny potřebné administrativní záležitosti, vedla biblické hodiny pro dospělé i děti a cvičení konfirmandů; často jsem také měla čtené bohoslužby. No a k tomu připadly i kostelnické a úklidové práce na faře. Sbor administroval bratr farář Dobrkovský, kurátorem sboru byl synodní kurátor Miloš Lešikar. V této době se uskutečnila rozsáhlá přestavba modlitebny. Dílo se podařilo díky Pánu Bohu, finančním darům především ze zahraničí a díky obětavosti členů sboru. V prvním poschodí vznikl byt pro faráře, přibyly další sborové prostory. Stará fara se prodala.

Po návratu bratra faráře Vanči z vojenské služby bylo staršovstvo novu volbou omlazeno. Já jsem byla v té době pověřena předsednictvím seniorátní křesťanské služby a vedla čtrnáctidenní pobyty pro seniory v Chotěboři. Bratr farář si rozuměl s mladými lidmi, navštěvoval ale i staré a nemocné členy sboru a vykonával další farářské povinnosti. Jeho kázání i výklady při biblických hodinách měly vysokou teologickou úroveň. Jen neradi jsme se s Vančovými téměř po dvaceti letech loučili.

Se současným pastýřem
Současným, třetím farářem našeho sboru, kterého mohu díky Pánu Bohu zažívat, se stal 1. září 2006 bratr farář Daniel Tomeš. Bohoslužby, kázání a modlitby bratra faráře jsou pro mě a doufám i pro všechny ostatní velkou posilou. Věřím, že náš farní sbor zůstane i nadále živý, vyznávající Krista. Chtěla bych ukončit svoje povídání slokou písně, kterou pro lanškrounský sbor složil bratr farář Batelka: „S vděčností, Pane, vzdáváme ti díky za tento sbor a všechny účastníky, za pevný základ, na kterém vše stojí, za lásku tvoji.“

Ze vzpomínek Kamily Jindrové, přednesených v Lanškrouně 14. 5. 2018, upravila Eliška Erdingerová

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.