Muži prý nemají duchovní vlohy. Role spolku křesťanských žen v Keni

Český bratr 7/2012.

Přes dvacet let žiji v Čechách, proto mohu těžko tvrdit, že můj pohled na úlohu žen v Keni je objektivní. Věřím však, že základní rysy fungování společnosti se tak rychle nezmění.

Několika větami bych chtěl představit sám sebe. Nejdříve pár slov o mé rodině a výchově. V církvi jsem si uvědomil, že rozhodující slovo má většinou matka, žena a ne manžel či otec. Do sboru jsme chodívali neděli co neděli pěšky s maminkou přes patnáct kilometrů. Většinou do kostela chodily ženy s dětmi a rozhodující slovo měly také ženy. V Keni obecně platí, že žena přijme víru svého manžela. Proto i maminka přijala víru mého tatínka. Pocházím z keňské střední vrstvy, většinou jsme vysokoškoláci, máme velkou farmu, v sezoně zaměstnáváme spoustu lidí, a přesto nejsme bohatí, častěji platíme v naturáliích než v hotovosti.

V roce 1994 jsem absolvoval Evangelickou teologickou fakultu, v témže roce jsem byl ordinován ke službě slova a svátosti jako anglikánský vikář a o rok později ordinován farářem anglikánské církve. Anglikánská církev patří stejně jako církev evangelická do skupiny tzv. sjednocená církev. Anglikánská církev spojuje katolickou věrouku s kalvinistickou (high church a low church). Anglikánská církev v Keni je věroučně kalvinistická stejně jako sbory ČCE, ve kterých jsem doposud působil. Jako student bohosloví jsem pravidelně chodil v Praze na bohoslužby do Libně k faráři Pavlu Smetanovi. Poznal jsem vinohradský sbor v Praze, Červený kostel v Brně, též kostel v Krabčicích a v poslední době v Nejdku.

Prvním vzorem mně byl náš kurátor. V době mého dětství byl opilec, který k nám chodil pracovat, aby živil rodinu, kdežto jeho žena sloužila jako laická kazatelka. Měla krásné biblické výklady, i když sama nebyla nijak zvlášť vzdělaná. Vzpomínám rád na její výklad o tom, že když znovuzrozený člověk selže, začne se vymlouvat na to, že satan ho pokoušel. Jak to asi bude vypadat v den soudu: budete tam tři – ty, Pán Bůh i satan. A jak to bude zahanbující, až Pán Bůh bude muset se satanem souhlasit, že satan nebyl ten, kdo tě pokoušel, ani tam nebyl. Pod vlivem své ženy se manžel naší kazatelky postupem času stal křesťanem, pak členem staršovstva a nakonec kurátorem sboru. Nebýt obětavosti a trpělivosti dalších žen ze sboru, nikdy by cestu do církve nenašel. Trpěly jeho urážky a při tom neodsoudily jeho ženu ani rodinu.

V anglikánské církvi existuje motherʼs union, což je spolek matek. Stejně jako ve škole, i zde se drží pevný řád včetně uniforem. Tento spolek křesťanských žen je v anglikánské církvi velmi důležitý prvek. Neměl bych opomenout snahu sestry Opočenské zavést jej i do českých poměrů. Ženy v Keni tvoří jak základ domácností, tak i páteř sboru. Život sboru a rodinný život se nedají dělit ani duchovně, ani finančně. Lidé na venkově, na rozdíl od lidí z města, žijí z toho, co vypěstují. Jak je známo, v zemědělství pracují hlavně ženy, kdežto muži hledají často práci ve městě. Ženy se podílejí i na výchově dětí ve sboru a velice ovlivňují i vztah mužů k víře. Skutečná povaha ženské spirituality je v africkém prostředí více vidět i kvůli velké chudobě a skutečnosti, že se tam lidé navzájem více potřebují.

Věroučně jsou však ženy velmi tolerantní a většinou přijímají víru svého muže. Existují i takové extrémy, kdy se katolička přivdá do rodiny jehovistů a bez problému přistoupí na jejich víru.

V anglikánské církvi, kde se ještě praktikuje exkomunikace za mnohoženství, jsou většinou ženy z aktivní účasti na sborovém životě vyloučeny. Přesto je to mnohdy neodradí. I když mnohoženství pomalu mizí, ve starší generaci je ještě běžné. Ke svaté večeři Páně může jen první manželka, ostatní ženy jsou z přijímání vyloučené. Stejně je vyloučen i manžel. Druhá žena může přijímat až po úmrtí první ženy, a teprve když se za svého muže řádně provdá. Důvodem vyloučení od svátosti je i život na hromádce.

Někdy si myslím, že muži nemají duchovní vlohy. Sborový základ tvoří vždy ženy. Spiritualita ženy je jiná nežli spiritualita mužů. Ke tvorbě živého sboru proto nejvíce přispívají ženy, díky ženám pak i děti a až na posledním místě muži. Psychologii toho, že o spiritualitě sboru rozhodují ženy, jsem si uvědomil až na fakultě v Praze.

Více informací o mateřských spolcích lze najít na http://www.themothersunion.org/province_kenya.aspx  nebo celosvětové na http://www.themothersunion.org/province_map.aspx.

Bob Helekia Ogola, farář v Nejdku

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Ekumena žije. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.