Obnova kazatelské stanice v Nýřanech u Plzně

2017_12_17-N02(ČB 7-8/2018) Nýřanská kazatelská stanice byla oficiálně založena 28. října 1922. V době, kdy do Českobratrské církve evangelické přistupovalo velké množství lidí, kteří hledali v nové republice i novou životní orientaci. Počet členů kazatelské stanice rychle rostl. Původně se bohoslužebná shromáždění konala v místní měšťanské škole jednou za tři neděle. V době druhé světové války byly Nýřany od Plzně odděleny hranicí mezi sudetským územím a protektorátem. Činnost kazatelské stanice pak byla přerušena a obnovena byla až po osvobození v roce 1945.

Poslechněte si článek:

Kde najdeme útočiště?
Bohoslužby se potom konaly ve škole – až do doby, kdy byl vydán zákaz: z hygienických důvodů nelze podobná shromáždění ve školách konat. Řešení se našlo, bohoslužby se konaly po bytech členů sboru. V šedesátých a sedmdesátých letech bývaly bohoslužby v kuchyni u Šedivců v nedaleké vesničce Úhercích u Nýřan. Pro účastníky z plzeňského sboru to znamenalo jet odpoledním vlakem do Nýřan a odtud jít pěšky asi dva kilometry. Později byla činnost opět přenesena do Nýřan, útočiště jsme nalezli na katolické faře. Po několika letech však život kazatelské stanice opět skončil.

6Při jednáních plzeňského staršovstva a při rozhovorech mezi členy sboru se pak znovu a znovu, jak ona pověstná řeka Punkva, objevovala na povrchu otázka: Tak co s kazatelskou stanicí? Po „uspání“ Nýřan zůstaly jen adresy se jmény v kartotéce a vzpomínky pamětníků: kdo všechno se tam setkával a jaké to bylo. Do sídla sboru, do Plzně, to není zas tak daleko a dnes mají všichni auta. Kdo má tedy zájem, může přijet tam.

Mezi drobným zvířectvem
Teď mnohé přeskočím a řeknu jen, že ke konci chmurných úvah stačilo málo: pomohli k tomu dva členové sboru. Manželé Jana a Jiří Kantorovi, kteří v Nýřanech dlouho žijí a kterým nebylo lhostejné, že 99 % obyvatel tohoto městečka nemá jinou možnost než na bohoslužby odjíždět jinam či se připojit k maličké komunitě bratří a sester z římskokatolické církve. Původní objekt tu církev neměla a tak druhým krokem bylo pronajmout nějaký vhodný prostor. A tím se stala schůzovní místnost místního Českého svazu chovatelů. Obklopeni fotografiemi králíků, slepic a kohoutů, skoro jak v arše Noemově, na první neděli adventní roku 2017 poprvé po dlouhých letech se v Nýřanech, malém hornickém městečku přibližně se sedmi tisíci obyvatel 12 km na západ od Plzně opět konaly bohoslužby.

2Nadějná misijní práce
A tak se dnes radujeme, že ve zkušebním režimu už zase bohoslužby v Nýřanech konáme každou neděli, s průměrnou účastí sedmi bratří a sester, přijíždějí i členové sboru z Plzně, aby shromáždění podpořili. O kazatelské stanici také pravidelně mluvíme na jednáních staršovstva, vše, co se v Nýřanech koná, pečlivě oznamujeme. Za toto misijní místo našeho sboru se pravidelně modlíme.

Od podzimu 2018 připravujeme program pro veřejnost i v týdnu. V září a říjnu půjde o tematické pásmo Příběhy, které formují naši kulturu, v listopadu a prosinci Příběhy, které formují naši historii a v lednu a únoru Příběhy, které formují naši víru. Připravujeme koncerty, vánoční program a další kulturu. Základem však zůstává nabídka nedělních bohoslužeb.

Vážení a milí členové církve, bratři a sestry, neopouštějme místa a lidi, kteří v nich žijí. Bojujme a hledejme. Žádné sociální, kulturní, sportovní, environmentální, vzdělávací zařízení nenahradí církev v jejím jedinečném a nezastupitelném poslání, které nám bylo svěřeno.

Luděk Korpa

Příspěvek byl publikován v rubrice Evangelizace a misie, Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.