Aspekty hymnologické práce

DSC_4138(ČB 7-8/2018) Vývojové změny, kterými procházela společnost v průběhu dějin, měly někdy větší, jindy menší dopad i na církevní kulturu. „Počítá se s faktem, že hudba, podobně jako náboženství, byla a je antropogenetický faktor, podílející se na vývoji člověka. Hudba se dnes chápe jako projev a výraz, kterým chce člověk vyjádřit něco ze svého duševního rozpoložení.“ (Juraj Lexmann). Přestože církevní společenství je specifické tím, že si zakládá na uchování a předávání tradičních hodnot, jeho hudební církevní praxe se může měnit.

Poslechněte si článek:

To posléze vede k posouvání estetických kritérií v hymnologii a k výrazným změnám při koncepční práci na zpěvnících, které v dané době vycházejí.

Znějící hodnota písní
Odborná práce na zpěvníku je tvůrčí a složitý proces. Může trvat několik let, než se ustálí finální podoba, rozměr zpěvníku i obsah. Při hodnocení stávajícího repertoáru je třeba vyhodnotit tzv. znějící hodnotu písně (zpěvem všech slok), a teprve poté je nutné udělat podrobnější hodnocení nápěvu a textu zvlášť.

Pokud se objeví jakákoliv teologická, jazyková, hudebně-rétorická či stylistická nesrovnalost, která narušuje vnitřní koherenci písně, je třeba zvážit, zda udělat drobnou opravu, která by písni prospěla. Tato restaurátorská revize je při tvorbě na církevním zpěvníku legitimní, protože zpěvník dnešní doby nemá být reprintem muzeálních exponátů, ale sbírkou zpěvů, které se dají zpívat dnes.

Revize a úpravy starších verzí
Mnohé písně ze stávajícího církevního zpěvníku nejsou originály, ale zrevidované (dokonce několikrát zrevidované) texty. Mezi nejznámější upravovatele písní patří Jan Blahoslav, Jan Amos Komenský, Ludvík Bohumil Kašpar nebo Rostislav Nechuta. Velké množství hymnologických údajů, napsaných nad nápěvem a pod textem, které najdeme v Evangelickém zpěvníku u spousty písní z minulých dob, jsou důkazem toho, že redaktoři kancionálů nápěvy a texty průběžně modifikovali a aktualizovali (např. EZ 397 Radujme se vždy společně; textové revize: 1501 / 1541 / 1659 / 1877). Dost písní v našem zpěvníku bylo revidováno několikrát. Totéž se týká nápěvů. Jen v kancionálech 16. st. je možno najít několik variant známé písně, které je třeba komparativní metodou vyhodnotit, a následně zvážit v jaké finální podobě bude vypadat nápěv s ohledem na její znalost ve sborech. Je třeba také přiznat, že některé známé a oblíbené písně obsahují závažné chyby, např. nesoulady akcentů textu a nápěvu uvnitř fráze, což je případ písně „Nuž Bohu děkujme“ (srv. notovou ukázku zrevidované varianty s EZ 177).

Nuž Bohu děkujmeTaké počet slok je záležitost, kterou má zpěvníková komise určit. Je důležité připomenout, že leckteré písně ve stávajícím zpěvníku mají oproti originálu jen výběr slok. A je lepší, když se tento výběr provede při zpěvníkové redakci než až poté přímo ve sboru. Jde o zodpovědné počínání, které chce zamezit zbytečně velkému objemu zpěvníku. Dlouhé písně s mnoha slokami již nemají takovou hodnotu jako v minulosti. Z muzeálních sbírek je třeba brát jen to, co je dnes použitelné, a z novinek to, co může být pro církev přínosné, co třeba osloví nové členy církve.

Kromě důležitých teologicko-literárních, hudebních, liturgických a pastoračních aspektů je dobré mít na zřeteli hledisko historické kontinuity. Zpěvník církve s dlouhou a bohatou tradici má být jakýmsi přehledem dějin duchovního zpěvu.

Doprovod varhanní, klavírní, kytarový nebo žesťový
Dnes zřejmě zpíváme jinak, než se zpívalo v minulosti. Při volbě a tvorbě doprovodů písní nastává důležitá otázka: Jak mají písně z minulosti vyznít dnes? S autentickým, nebo alternativním doprovodem? V dnešní době zaznamenáváme dost odlišnou muzikantskou praxi; varhanní doprovod vyzní jinak než klavírní, kytarový či žesťový, což se týká nejen samotného stylu harmonizace, tzv. harmonického tempa, ale také volby tónin. V rychlejším harmonickém tempu, kde se akordy střídají často, nápěv působí jinak (zpívá se pomaleji) než při pomalejším harmonickém tempu, kde jsou harmonické změny méně nápadné, což přispívá k plynulosti zpěvu. V dnešní době se počítá s tím, že píseň vyzní dobře, když je doprovázena v určitém tempovém rozmezí. V kostele za doprovodu varhan může píseň mít jiné tempo než v malé místnosti, kde se doprovází na klavír nebo na kytaru. Proto s novým zpěvníkem bude souviset nejen tvorba jednoho varhanního chorálníku, ale také jiných notových sbírek pro hudebníky.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAZpěvník je obraz rozmanitosti církve
Zpěvník je publikovatelný pouze tehdy, když je přínosný pro sborovou praxi, proto má odborná práce především sledovat, zda jsou bohoslužby se zpěvníkem propojeny. Svým zaměřením se dobře sestavený zpěvník jeví neutrálně, nesleduje jen jeden teologický požadavek, ale umožňuje skloubení různých teologických směrů a spiritualit, různých konfesí a praxí. „Zpěvník má sloužit různým příležitostem, jde o důležitý vklad do sociální a liturgické interakce a také o průběžnou referenci. Jelikož každý zpěvník přináší nové myšlenkové vzory, má se vnímat jako pramen, relikt, pomůcka pro obnovu.“ (Nienke van Andel) Zpěvník má být obrazem různosti církve a zároveň má být projevem identity. V tomto smyslu se jeví jako konsolidační dokument, který potvrzuje současnou a ověřenou praxi a zrcadlí existující rozmanitost. Jde o knihu, která má mít místo ve společnosti, proto má obsahovat takové dědictví, které je dnes použitelné. Nový zpěvník se tak soustředí na srozumitelnost a použitelnost. Je to nejen sbírka pokladů, ale také podnětná zásoba úkolů – aby se hodnoty, obsažené ve zpěvníku, mohly postupně objevovat.

Reflexe a popis úkolů, možností a perspektiv duchovních písní v liturgii a v životě je stálé téma. Dnešní zodpovědný personál, tj. faráři a pověření církevní hudebníci, by měli spolu více hovořit o estetické povaze a místu písní a jiných nepísňových zpěvů v liturgii.

Zpěv je živá a zajímavá interaktivní součást vzdělávacího procesu v církvi, která přes umělecko-hudební dimenze patří k zvěstování evangelia. S nadsázkou by se dalo říci, že evangelická teologie slova souvisí s teologií zpěvu. Písně, slova i hudba, mají vést člověka k ztišení a k dalšímu přemýšlení; k tomu, aby mohl svůj vnitřní zrak pozvedat k Pánu Bohu a zpěvem či hudbou ho oslavovat, jak nejlépe dovede.

Ladislav Moravetz, celocírkevní kantor

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.