Farářem na vzdálené Ukrajině

20180515_181432(ČB 7-8/2018) S přibližujícím se koncem období, na které jsem byl povolán sloužit ve Sněžném a v Sázavě, se mi začala v hlavě rodit myšlenka, zda neprožít další životní zkušenost v podobě dlouhodobějšího pobytu v zahraničí.

Plány a vyřizování pobytu
Farářování mě baví a naplňuje, a proto zůstat i v tomto čase farářem bylo jedním z parametrů pobytu mimo domov. A protože Magda umí rusky a já neumím zcela dobře anglicky či německy, vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem jako začínající student v Praze bydlel v pokoji

Poslechněte si článek:

s Danielem Hellerem, který byl tou dobou farářem v Bohemce na Ukrajině. Naše úvahy se protly s plány Miroslava Pfanna i naší církve – uvažovalo se opět o farářských službách v

Veselynivka

Veselynivka

Bohemce a Veselynivce, a my jsme tak více než rok předem začali plánovat. Na faře v Bohemce však není topení a pobyt je zde možný pouze v letních měsících. A tak bylo rozhodnuto, že od 1. května do 31. října budeme vysláni s Magdou do nezávislých sborů ČCE na Ukrajině. Já jako kazatel sborů a Magda bude pracovat s dětmi, učit český jazyk a dělat mnohé další, co bude třeba.

Vzhledem ke změně migračních pravidel Ukrajiny jsme potřebovali oba víza pro pobyt nad 90 dní. Po čtyřech měsících usilovného získávání podkladů, razítek a povolení jsem obdržel vízum pouze já s tím, že na Ukrajině budu mít dlouhodobý pobyt a pak teprve může požádat v ČR o své vízum moje manželka. (Tehdy jsem ještě netušil, že získání dlouhodobého pobytu na Ukrajině bude obnášet další potřebné dokumenty, poplatky, pojištění, stovky kilometrů jízdy a bude trvat déle než měsíc.) V tomto ohledu patří velké díky paní Provazníkové a ekumenickému oddělení ÚCK, bez jejichž pomoci bychom ještě dnes asi seděli v Brně před konzulátem.

Na trase Bohemka – Veselynivka – Pervomajsk
Naše práce se soustřeďuje na sbor v Bohemce (vesnice s 350 obyvateli), Veselynivce (vesnice se 150 obyvateli) a v kazatelské stanici Pervomajsk (město s 50 000 obyvateli). Vzhledem k špatným silnicím a velkým vzdálenostem na Ukrajině žijeme trochu nomádským životem. Pobýváme deset dní v Bohemce, dva až tři dny v Pervomajsku a týden ve Veselynivce. V každém z těchto míst se konají bohoslužby (v Pervomajsku bývají buď v bytě, nebo v garáži), biblický program pro děti, výuka češtiny pro děti, pastorace, biblické hodiny; v Bohemce se pořádá i setkání střední generace a jistý pokus o schůzky mládeže. Zajímavý fenomén je, že se sborových aktivit účastní (kromě Pervomajsku) výhradně ženy. Ty rády zpívají − bohoslužby proto obsahují i sedm písní a na konci je ještě prostor pro písně na přání. V Pervomajsku jsme po skončení bohoslužeb dokonce zpívali ještě další hodinu.

Pervomajsk

Pervomajsk

Po necelém měsíci žití na Ukrajině jsme čím dál tím více přesvědčeni, že jsme se rozhodli dobře. Jde totiž nejen o smysluplnou službu lidem a Bohu, ale i o velkou životní zkušenost, která ukazuje jiné žebříčky hodnot a nutí člověka přemýšlet o světě i o společnosti. O vlastním luxusu a dobrém bydle. Uvědomujeme si například, jak moc je třeba deště a co to znamená, když tři měsíce neprší a je ohrožena úroda, a tedy i jistota dostatku jídla. Jakou radost přinášejí narozená mláďata a kolik dřiny je za naší představou vesnické romantiky s kravkou, koněm a housaty.

Miki Erdinger

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.