Otázka na tělo: Máte nějakou zkušenost s diakonií? Jakou?

Diak1(ČB 7-8/2018)

Monika Žárská, Ústav translatologie FF UK
Rok co rok překládám do němčiny výroční zprávu vsetínského střediska Diakonie ČCE. Málokdo čte texty pečlivěji než osoba, která je překládá. A mně od začátku byla nápadná jedna věc: jak se ta práce rozšiřuje, přestože stát a kraj je skoupý, v některých obdobích byl skoupý až skandálně. Na nejistotu, pokud jde o finanční zabezpečení, reaguje tato Diakonie zvýšenou aktivitou a vynalézavostí, vynakládáním „času navíc“ (počítá si hodiny ten, kdo ve Vsetíně vysedává nad žádostmi o granty?). Stačí porovnat čísla. A zamyslet se nad tím, co tuto práci pohání.

Poslechněte si článek:

 

Irena Kovaříková
Diakonii považuju (v některých oblastech) za dobrou kamarádku již mnoho let. Byla mi nablízku v době, kdy jsem sama hledala pomoc, podporu, pochopení, provázení i prostor pro kvalitní podobu života svých blízkých. Je věrna svému poslání; na křesťanských základech, jež budovaly předchozí generace, stále staví a šíří povědomí o solidaritě s bližními, kteří potřebují pomoc. Jako důležitou u Diakonie shledávám též spolupráci s jejími partnerskými sbory, pravidelného docházení farářů do středisek si velice cením. Diakonii mohu popsat jako krásně košatý strom s hlubokými kořeny, stabilním kmenem a širokou korunou, pod kterou se může uchýlit každý, kdo hledá odpočinek i stín.

Martina Hájková, speciální pedagog
Sama jsem v Diakonii, ve speciální škole, přes deset let pracovala. Pro tehdejší paní ředitelku bylo naprosto přirozené, aby lidské i pracovní podmínky vycházely z křesťanských hodnot. Pracovníky z různých církví spojovala jedna myšlenka. Nebyl to kolektiv, bylo to společenství. Vzájemná úcta, pomoc, tolerance… Po odchodu ředitelky do důchodu dalo vedení Diakonie v konkurzu přednost řediteli – manažerovi bez jakéhokoli spojení s křesťanskou myšlenkou. Původní pracovníci začali odcházet a nastoupili noví, kteří s církví už neměli nic společného. Mám štěstí, že už tam chodím jen na návštěvu. A jestli se na pracovišti zřizovaném církví pozná, že je jiné než běžné provozy? Zřizovatel je mnohem méně důležitý než konkrétní lidé. Moc bych si přála, aby si to vedení Diakonie uvědomovalo.

Zdeněk Šorm, evangelický farář
Mám zkušenost s diakonií s malým i velkým „D“ a vždycky dobrou. Díky ní se mi otevřel hlavně svět lidí se zdravotním postižením a prožíval jsem a prožívám v něm sílu, radost a veliké obohacení. Uvědomil jsem si také, jak je náš pohled, i pohled faráře, bez téhle zkušenosti omezen, jaký má handicap.

Lída Janská,
divadelní dramaturgyně a překladatelka

Sleduji s úctou a s účastí její činnost, teď hodlám povzbudit jistou větší skupinu, aby přispěla na činnost Diakonie v uprchlickém táboře v Jordánsku a také jsem s radostí vyslechla koncert Syřana Aymana Jarjoura právě ve prospěch tohoto tábora. A jinak – už řadu let využívám středisko Diakonie Církve československé husitské v pražském Břevnově na Hládkově, kam odkládám všechno, co nepotřebuji a jsem ráda, že to umějí předat někomu, kdo to potřebuje.

JPl

Příspěvek byl publikován v rubrice Téma. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.