T. Halík: To že byl život?

Halík(ČB 9/2018) V letošním roce slaví známý katolický kněz a teolog Tomáš Halík 70. narozeniny. Toto jubileum je podtrženo také dvěma výraznými publikacemi: Jednu z nich, s názvem Vykročit z uzavřenosti, připravili Halíkovi přátelé a kolegové. Tu druhou, která s touto knihou tvoří pomyslný pandán, napsal sám jubilant a nese název To že byl život? Z podzemní církve do labyrintu svobody a autor v ní svých 70 let shrnuje. Kdo by ovšem čekal standardní autobiografii, bude zklamán. Více kniha potěší tu část čtenářstva, která si ráda přečte další „halíkovskou“ knihu. Autor se sice věnuje vlastnímu životu, spíše než téma samotné ovšem tvoří jakousi osu Halíkových úvah, které mnohdy zasahují až daleko za hranice „ich-formy“, Halíkova životního příběhu.

Poslechněte si článek:

Kniha tedy zcela nenaplňuje žánr (auto)biografie; autor i zde – jak je jeho dobrým zvykem – směřuje k přesahům za jediný život, za jediný konkrétní případ. Objevují se tu náznaky svůj vlastní život nejen popsat, ale také vyložit, zhodnotit, interpretovat: až s překvapivou objektivitou, s jakou k této analýze sebe sama Halík přistupuje, se věnuje důležitým mezníkům ve svém životě, jako je konverze, rok 1968 (a Palachova smrt), vstup do semináře apod., přičemž podél celé této cesty Halíka – podle jeho vlastních slov – vedlo „cosi“, co se mu později dalo ukázat jako Hospodin. Tím se mu otevírá onen prostor k obecnějšímu, filosoficky laděnému rozvažování, které je sice na jednu stranu elegantním východiskem z toho, aby se člověk příliš nezabýval sám sebou, mnohde ale Halík sklouzává k nadbytečnému a rušivému moralizování a velikášskému rozmachu svého intelektu. Přitom ovšem nelze tvrdit, že by se úkolu rozebrat vlastní život a poodhrnout pomyslnou roušku soukromí snažil vyhnout či rychle odbýt; přistupuje i k němu s typickou svědomitostí a pečlivostí, zároveň ale halíkovsky po svém.

HalíkVýše zmíněné intelektuálně přesycené pasáže jsou, zdá se, nejslabším místem Halíkovy knihy, ovšem důvodů, proč si ji přečíst, je hned několik. Předně Halíkovo pero je zárukou příjemného a zajímavého čtení. Jeho projev je kultivovaný a pregnantní, přitom však přístupný a čtivý. Přestože bylo na začátku řečeno, že tato kniha není v pravém smyslu autobiografií, neznamená to, že by se o Halíkově životě čtenář nic nového nedozvěděl. Autor naopak zmiňuje některé pozoruhodné detaily svého curricula a místy je také překvapivě sebekritický: jedním z působivých dokladů toho je pasáž, kde se hovoří o tom, že „byl vždy hodně sebestředný a toho se asi nikdy úplně nezbavil“, přestože tuto svoji negativní vlastnost reflektoval a také s ní celý život sváděl boj. Na pozadí podobných – sice drobných, ale přesto závažných – vyznání se Halíkův život nakonec opravdu vyjevuje z jiné stránky, než jak se může jevit z běžného vnějšího pohledu. Je to kniha, která není jen převyprávěním odžitého života, ale usiluje o to být svěží inspirací pro životy další.

A to je nakonec jedna z největších devíz knihy: Heslo „vykročit z uzavřenosti“, které Halíkovi přátelé zvolili jako zkratku Halíkova celoživotního kréda, se i zde ukazuje být opravdu přiléhavé. Čtenář se sice nedozví komplexní a zcela vyčerpávající sled událostí a fakt z života této věhlasné osobnosti humanitních věd, ale kniha mu pomůže nazřít souvislosti jednoho specifického životního příběhu, pochopit jejich lidský rozměr, a zároveň dá impulz pro další rozvažování nad otázkami lidského bytí.

Adéla Rozbořilová
Martin Kočí. Vykročit z uzavřenosti – Festschrift k 70. narozeninám Tomáše Halíka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.