A. Langová, R. Růžičková: Stopy Židů v Paredubickém kraji

Stopy Židů(ČB 9/2018) Vydavatel Štěpán Bartoš vydal letos pro kraj Pardubice práci našich historiček Alžběty Langové a Renáty Růžičkové Stopy Židů v Pardubickém kraji; je to už druhé doplněné vydání téhož díla z roku 2006. Knihu čtvercového rozměru, která se vám představuje barevnou fotografií typického židovského hřbitovního přístřešku; po otevření ji jen pootočíte ve směru hodinových ručiček a máte před sebou čtení o třech souběžných sloupcích v jazyce českém, anglickém a novohebrejském.

Poslechněte si článek:

Čtení je bohatě proloženo snímky židovských hřbitovů, modliteben a synagog z poslední doby (zřejmě už po opravách nejhorší devastace z časů, kdy na uchování mizející kultury u nás nikdo nedbal). Autorky se zastavují u celkem sedmnácti důležitých lokalit, jako jsou Pardubice, Heřmanův Městec, Polička, Litomyšl, Přelouč (odskočí však i mimo tento rámec do Hlinska, Svitav či Žamberku), ale také u venkovských míst jako jsou Hoješín, Přestavlky, Dřevíkov či Hroubovice. Židé se do těchto končin dostávají v průběhu 15. a 16. století i později (v hlavním městě Praha jsou však už více než o sto let dříve). Křesťanská šlechta je na svých panstvích přijímala porůznu a s rozpaky (celý středověk rád vynášel starý antisemitský argument, že Židé jsou nepřátelé, neboť zabili Krista; ani dnešek není prost takto zjednodušených soudů).

Autorky si dávají práci, aby nás seznámily s místními početními přílivy a zase odlivy těchto dětí Izraele, s jejich stylem života (košer jídlem, očistnými zařízeními, způsobem pohřbívání a rabínskou duchovenskou správou). Nedůvěřivé české prostředí si nemůže nevšimnout jejich pracovitosti a organizačních zdatností. Když se ukáže, že se hosté mohou stát důležitým prvkem hospodářské prosperity, mění svůj názor a postoj a pod podmínkou jistých omezení i poměrně vysokých poplatků je posléze přijímá. Důležitou výpověď o židovských komunitách nám poskytují jejich většinou oddělená sídliště (ghetta), dále jejich sakrální stavby (modlitebny, synagogy) a posléze jejich hřbitovy.

Stopy Židů2Hlavní pozornost však naše literátky věnují narůstajícímu nebezpečí pro toto etnikum, jež začíná v sousedním Německu rokem 1935 protižidovskými „Norimberskými zákony“, které byly prosazovány i v našich poměrech ihned po okupaci zbytku Čech a Moravy v březnu 1939.

Bezostyšnost nacistického postupu se dá ještě pochopit, méně už přizpůsobivost české veřejnosti nastoleným poměrům. Ze dne na den začne platit úsudek, že lidem, označeným žlutou hvězdou Davidovou, je bezpečnější se vyhnout, odvrátit hlavu, když je potkáme, přerušit s nimi veškerý styk a nedopustit byť jen podezření, že s nimi máme něco společného. Jistěže v chování příslušníků znásilněného národa byly i světlé výjimky (a židovstvo na takové pamatovalo stromem v jeruzalémském sadu spravedlivých). A přece jsou v postojích různých evropských zemí výjimky nepřehlédnutelné – krátce po nás bylo nacistickými vojsky obsazeno Dánsko, počtem obyvatel poloviční než Česko: Než se okupační moc zorientovala, stačilo devadesát procent svých Židů v tichosti odklidit do Švédska.

Naše dokumentaristky nezapomenou zmínit ušlechtilého Angličana sira Nicholase Wintona, který předvídavě na poslední chvíli zachrání šest set šedesát devět českých židovských dětí převozem do Velké Británie, ani poněkud záhadného svitavského Němce Oskara Schindlera, který až do posledka hájil židovské zaměstnance svých válečných výrob, a tak je uchránil toho nejhoršího.

Obsáhlý seznam použité literatury je v závěru knížky připojen. Za vydavatelský počin dueta našich historiček děkujeme a čtenářům připomínáme, jak důležité je všímat si přítomného dění a neupadnout do netečnosti, a to jak v našem nejbližším okolí, tak i v dnešním globalizovaném světě!

Kaleb

Alžběta Langová– Renáta Růžičková. Stopy Židů v Pardubickém kraji.
Vydal Štěpán Bartoš 2018.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.