O hrdých dětech krále Šalomouna. Rozvojová spolupráce v zemích třetího světa

Český bratr 7/2012.

Martin Hrubeš je zaměstnanec Ministerstva životního prostředí ČR, ordinovaný presbyter a kurátor sboru v Praze-Horních Počernicích. Spolupracuje s Českou rozvojovou agenturou na projektech rozvojové spolupráce v zemích tzv. třetího světa. Byl několikrát v Mongolsku, Nikaragui a dobře zná i Etiopii – zemi krále Šalamouna. Jako hudebník má velmi rád i skupinu Afričanů a pro africkou hudbu nadšených Čechů Nsango malamu.

Martine, aktivně se podílíš na rozvojové pomoci České republiky se zeměmi tzv. třetího světa. Můžeš tento projekt představit?

Musím tě opravit – správně se nyní říká rozvojová spolupráce, už ne pomoc.
Neměla by se plést s humanitární pomocí. Podle litery této koncepce chce ČR pomáhat v chudých zemích snižovat chudobu, počet hladovějících, vést k samostatnému rozvoji. V praxi to znamená zajišťování přístupu k pitné vodě, investice do veřejně prospěšných staveb, například nemocnice, čistírny odpadních vod, školy, zpracování ekologických auditů i technických opatření, pomoc v zemědělském hospodaření a mnoho dalších sfér činností. Patří sem i poskytování stipendií studentům z těchto zemí na českých vysokých školách.

Do jakých zemí jde z Česka rozvojová pomoc?

V současnosti jsou programovými zeměmi české rozvojové spolupráce Mongolsko, Etiopie, Moldavsko, Bosna a Hercegovina a Afghánistán. Tam jde většina projektů a peněz. O stupeň níže jsou tzv. projektové země, kde jsou realizovány jen jednotlivé projekty. Pak je několik zemí, kde pouze dobíhají dříve započaté projekty, ale s další spoluprací se už nepočítá. Mezi těmito posledními jsou bohužel i dvě země africké – Angola a Zambie.

Jak finančně náročné jsou tyto projekty? Jaké procento HDP je určeno na tuto pomoc? Omezily nějak tuto pomoc škrty ve státním rozpočtu?

To je velmi různé. Projekty zadávané Českou rozvojovou agenturou v Praze se pohybují od necelého milionu až do prvních desítek milionů Kč. Zastupitelské úřady mohou provádět tzv. malé projekty (cca do 400 tisíc Kč). Reálně je na rozvojovou spolupráci věnováno asi 0,1 % hrubého domácího produktu, což je podstatně méně, než se ČR zavázala. Toto nedostatečné financování však nesouvisí se škrty za současného ministra financí. Je staršího data a je výrazem neochoty pomáhat, je to obyčejná chamtivost na státní úrovni, aby naše peníze zůstaly nám.

Jak se na pomoci podílí vaše pracoviště?

Všechny aktivity rozvojové spolupráce jsou od roku 2008 postupně převáděny do tehdy založené České rozvojové agentury (ČRA). Moje pracoviště, v nejširším smyslu je to Ministerstvo životního prostředí ČR, se na ní již nepodílí vůbec. Spolupracuji s ČRA jako nezávislý expert.

Téma tohoto čísla je zaměřeno na Afriku. Co proto tebe znamená tento kontinent? Dokážeš jej krátce charakterizovat?

Nedokážu. Byl jsem krátce v několika afrických zemích a to na charakteristiku kontinentu nestačí. Relativně lépe znám jen Etiopii, ale co o ní stručně říct? Snad jen to, že jako jediná africká země nebyla nikdy evropskou kolonií (nepočítám-li asi dvacet let mezi válkami, kdy se o kolonizaci pokusili Italové). Jde o hornatou zemi, kterou prochází Východoafrický prolom – jedna z největších geologických struktur na Zemi. Je to mladá příkopová propadlina s řadou jezer a termálních pramenů – dno příkopu leží asi 1 000–1 700 m nad mořem.
V Etiopii jsou desítky sopek, mnohé z nich aktivní. Addis Abeba leží ve výšce zhruba 2 600 m nad mořem, původní královský hrad, kde sídlil král, se nachází nad městem ve výšce přes 3 000 m. Královně tam prý však bylo zima, tak přenesli sídlo níže – a vzniklo dnešní hlavní město. Na severu země povrch klesá hluboko pod hladinu Mrtvého moře do žhavé Afarské prolákliny. Po Mrtvém moři je to nejhlubší propadlina na pevnině. Etiopie nemá přístup k moři, připravila ji o něj separatistická Eritrea.

Je těžké přiblížit sedmdesát milionů lidí, příslušníků desítek národů a jazyků. Jsou uvyklí chudobě, tvrdé práci a čekání na déšť. Jsou hrdí na svou dlouhou křesťanskou tradici, kterou odvozují již od krále Šalamouna. Muslimové jsou tu spíše nenápadní, za ně tiše, leč nepřehlédnutelně promlouvají početné, zářivě nové mešity i v nejzapadlejších koutech venkova.

Kromě zaměstnání působíš i jako kurátor sboru v Horních Počernicích, co může Afrika znamenat pro českého evangelíka?

Nevím, těžko hledat spojitost. Etiopané jsou zbožní (včetně tzv. jižních národů, které zůstaly animistické). Tradiční je Etiopská pravoslavná církev, blízká egyptským Koptům. Protestanté se shlukují v menších, více méně charismaticky se projevujících kroužcích. Celkově jich je asi dost, jenže „českému evangelíkovi“ nejsou moc blízcí. Původní africká náboženství jsou spíše okrajová.

Vím, že jste ve sboru nedávno měli přednášku koordinátorky humanitární pomoci Diakonie pro Afriku a několikrát i vystoupení černošské skupiny Nsango malamu. S jakým ohlasem se setkaly tyto akce mezi členy sboru?

Vždy byly hojně navštíveny, byl o ně zájem. Beseda se sestrou Evou Grollovou byla výjimečná, vyplynula ze zájmu, který vyvolal projekt Diakonie ČCE v Etiopii.
Nsango malamu je něco jiného – skupina Afričanů a pro jejich hudbu nadšených Čechů. Jejich zpěv, hudba a bubnování je službou lidem a Bohu. V Čechách, nota bene na církevní půdě je to zjev neobyčejný a krásný. Škoda, že dva hlavní aktéři  odjeli zřejmě natrvalo do zahraničí.

Ptal se Jan Kirschner

Příspěvek byl publikován v rubrice Téma. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.