K petici na podporu manželství

brigáda na faře 13.11.2010 114(ČB 10/2018) Téměř po celé České republice se v katolických kostelích začalo vyzývat k podpisu petice „na podporu manželství“, kterou organizuje Aliance pro rodinu a kterou podpořili čeští i moravští katoličtí biskupové. Nejvíce byl ale slyšet hlas pomocného biskupa Zdenka Wasserbauera z Prahy, který napsal: „V naší zemi se v současné době určitá skupina snaží o změnu ústavy a v ní zakotveného manželství jako svazku muže a ženy. Je třeba, abychom se my, katoličtí křesťané, a všichni rozumní lidé snažili pozvednout svůj hlas a udělat, co bude možné, abychom tomuto zabránili.

Poslechněte si článek:

Pan kardinál žádá všechny věřící k podepsání petice osobně na arších nebo na internetu.“

Jak je to v ústavě
Tento argument však není přesný a to hned ze dvou důvodů. Ústava České republiky taková slova o manželství nebo rodině neobsahuje, protože tam o nich žádná zmínka není. Ani Listina základních práv a svobod neobsahuje definici manželství. V článku 32 se pouze konstatuje, že „rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona“. Manželství je ale definováno v zákoně o rodině jako „trvalé společenství muže a ženy, založené zákonem stanoveným způsobem“. Tuto formulaci v podstatě převzal nový občanský zákoník, který v roce 2014 zákon o rodině nahradil. V § 655 je uvedeno: „Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.“

Další nepřesnost je tvrzení, které má vzbudit zdání, že v petici jde o ochranu ústavy, o jejíž změnu se „určitá skupina“ údajně snaží. Ve skutečnosti o změnu ústavy usilují organizátoři petice „na podporu manželství“, když požadují přijetí ústavního zákona, který by stanovil, že „manželství, rodina a mateřství jsou pod zvláštní ochranou zákonů“ a „manželství je trvalý svazek muže a ženy“. Podobný návrh na změnu výše citovaného článku 32 Listiny základních práv a svobod nedávno předložil lidovecký poslanec Marek Výborný, který navrhl formulaci: „Rodina, rodičovství a manželství jako svazek muže a ženy jsou pod ochranou zákona.“

Jak je to na Slovensku
Ke změně ústavy vložením věty „manželství je jedinečným svazkem mezi mužem a ženou“, došlo v roce 2014 na Slovensku. Následující rok se z podnětu Aliance pro rodinu konalo na Slovensku referendum, které mělo podpořit myšlenku, aby se manželstvím nemohlo nazývat žádné jiné soužití osob kromě svazku mezi jedním mužem a jednou ženou. Přes masivní mediální kampaň, podporovanou zvlášť v církevních kruzích, byly výsledky referenda pro nízkou účast neplatné. Tato aktivita však měla negativní dopad. Nastalo rozdělení společnosti i samotných rodin.

Dosavadní zkušenosti z podobných diskusí v jiných zemích ukazují, že vyvolávání emocí ohledně otázky sexuálních menšin bývá spojeno s argumentací určitých politických skupin, často na pomezí extremismu. Podobné umělé rozdělování společnosti ji ve skutečnosti jen oslabuje a odvádí pozornost od skutečných problémů. Věcná argumentace je navíc často nahrazována emotivními vyjádřeními a pochybnými příměry. Tím se vytváří prostředí už dopředu vylučující seriózní debatu. Přitom věcná debata by byla v křesťanském prostředí přece na místě.

Etika a protestantská teologie
Inspirací mohou být třeba slova Wolfganga Hubera, profesora evangelické teologie a v letech 1994–2009 biskupa v Berlíně: „Rodinám je třeba uznat přiměřené místo na stupnici hodnot nejen v individuálním plánování života, ale také ve společenských hodnotových postojích a v politickém jednání. Právě tak si zaslouží úctu a podporu lidé žijící sami, matky nebo otcové sami vychovávající děti, partnerské vztahy bez oddacího listu, homosexuální životní společenství, společenství založená na odpovědnosti mezi příslušníky různých generací a formy společného života založené na přátelství. Ve všech těchto případech jde o to, aby se vytvářely rámcové podmínky pro posilování spolehlivosti a odpovědnosti a pro působení proti lidské osamělosti. Eticky tedy musíme souhlasit s tím, že se pro životní společenství lidí stejného pohlaví vytvořil vlastní právní rámec, který podporuje záměr vést natrvalo společný život ve vzájemné odpovědnosti… Ale ocenění manželství a rodiny může učinit skutečností jen živý étos společnosti – státní právo samotné na to stačit nemůže.“ (Huber, Wolfgang. Etika: základní otázky života. Praha: Vyšehrad, 2016, 35 s.)

Poselství papeže Františka
Výzvu, která je však založena na zkreslených a zavádějících informacích, jako to je v případě prezentace petice „na podporu manželství“ v katolických kostelích, je možno považovat za opovážlivé a nezodpovědné podkopávání věrohodnosti církevní autority a charakteru církve samotné. Poslání církve je zvěstovat Boží milosrdenství, které je tepajícím srdcem evangelia a skrze něj se má dostat k srdci a mysli každého člověka. Kristova nevěsta si osvojuje jednání Božího Syna, který vychází vstříc všem a nevylučuje nikoho (Papež František – Radost z lásky 309). Pokud se tu budeme odvolávat na Písmo svaté, neměli bychom zapomínat na to, že při výkladech biblických textů by měl být kladen důraz na následující věci: Biblické texty musí být interpretovány s ohledem na centrální zvěst Bible a je vždy nutné zohlednit kontext, ve kterém vznikaly. Centrální zvěst Bible je zpráva o Boží lásce a o spáse lidí z Boží milosti skrze Ježíše Krista. Cíl tedy znamená přinést tuto zprávu – evangelium všem lidem. V Bibli nemusíme za každou cenu hledat jen seznam pravidel víry a morálky, to by bylo do jisté míry povrchní. Hodnotnější a poctivější je pokusit se najít něco jako vzorec, na základě kterého ty „jiné vztahy“ vznikly, co za nimi stojí a čím mohou být pro společnost přínosné. Podstatná je tu myšlenka vzájemného doplňování. Tato komplementarita však nemusí být nutně vázána jen na muže a ženu. Dva lidé stejného pohlaví se mohou vzájemně doplňovat stejně jako dva pohlaví odlišného. Texty v Bibli o manželství lze interpretovat i tak, že Ježíši nesmírně záleží na tom, aby v manželství, ve vztahu dvou osob, byla dodržována především věrnost.

Aliance pro rodinu je nástupnický spolek Výboru na obranu rodičovských práv, který vznikl v roce 1995 jako reakce na snahu zavést ve školách sexuální výchovu. Jednalo se o solidní návrh sexuální výchovy, vypracovaný kolektivem v čele se sexuologem Antonínem Brzkem. Tomuto výboru se skutečně údajným „jménem rodičů“ podařilo zavedení sexuální výchovy zabránit. Místo toho se do škol dostaly materiály mnohem méně kvalitní. Novelu zákona, týkající se „zrovnoprávnění manželství a registrovaného partnerství“, připravila skupina poslanců a nedávno s ní vyslovila souhlas vláda v demisi, která ji však označila za citlivé téma, vhodné pro celospolečenskou diskusi.

Církve by měly být především společenství svobodných a otevřených lidí, kteří se nezavírají před skutečností a nebojí se aplikovat progresivnější výklad Písma. Ve vztazích by měly hledat více než jen různost pohlaví či právo zplodit dítě. Římský biskup František ve své apoštolské exhortaci Amoris laetitia (Radost z lásky) volá po přijetí i těch lidí, kterým se nepovedlo dostát ideálům Kristova učení. Církev má vylévat Boží milosrdenství na všechny, kteří si o ně s upřímným srdcem požádají (AL 295). František po nás chce porozumět lidem ve složitých a bolestných situacích, vyhýbat se pranýřování či příliš tvrdým a nesnášenlivým soudům. Tzn. nesoudit a odsuzovat druhé, ale přibližovat se k nim se soucitem. Vstoupit do reality života druhých a dát zakusit moc něhy (AL 308). Na závěr František píše: „Vybízím pastýře, aby naslouchali citlivě a klidně s upřímnou touhou dobrat se jádra lidských dramat, porozumět hledisku lidí, a pomoci jim tak lépe žít a rozpoznat jejich místo v církvi.“ (AL 312)

Sepsáno na základě textu samotné petice, článku Nepravdy z kazatelny? od Dr. Martina Vaňáče na christnet.eu a otevřeného dopisu biskupovi Z. Wasserbauerovi a českým kněžím od Mgr. Tomáše Bílého.

Dušan Ehmig

Příspěvek byl publikován v rubrice Slovo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.