Pavel Smetana in memoriam

Smetana v Třebechovicích 2002 (4)(ČB 11/2018) Pavel Smetana měl velký vliv na mnoho lidí; já k nim rozhodně patřím, a to velice rád. To on mne pozval, abych sloužil v Českobratrské církvi evangelické jako tajemník pro ekumenu a zahraniční vztahy. Bylo to myšleno na pár let, ale pro mne se to stalo životním posláním. Velice rád vzpomínám na důvěrnou a přátelskou spolupráci, během níž se z nás stali dobří a velice blízcí přátelé.

Poslechněte si článek:

Odpovědnost za budoucnost církve
Poznali jsme se na začátku devadesátých let, v době, kdy jsem spolu s dalšími hledal novou budovu pro Evangelickou teologickou fakultu. Pomáhal jsem děkanu Jakubu Trojanovi v komunikaci nejprve s německými církvemi a diakonickými organizacemi a postupně více a více i s ekumenou v Evropě, v USA a Jižní Koreji. Od začátku byl Pavel Smetana pro fakultu nejdůležitější církevní partner. Velice přátelsky přijímal návštěvy ze zahraničí a podporoval snahy získat novou budovu, vyhovující rostoucím počtům studentů na fakultě. Když se konečně našla vhodná budova v Černé ulici, bylo jasné, že otázku financí bude muset řešit církev, protože církve v zahraničí mohly podporovat jenom církve, a ne státní instituce. Pro synodní radu to bylo velice těžké rozhodnutí, protože potřebné finance byly zatím k dispozici jenom zčásti a bylo jasné, že se církev bude muset zadlužit. Pavel Smetana cítil odpovědnost za církev, nechtěl ji zadlužovat. Bylo to velké dilema a Pavel Smetana věděl, že jeho slovo bude rozhodující. Měl mnoho těžkých nocí a koneckonců to byla jeho víra v Boha a podpora přátel, že nakonec souhlasil. A ukázalo se, že jeho odvážné rozhodnutí bylo správné pro církev i pro fakultu. Když se budova fakulty před několika lety prodala Karlově univerzitě, už málokdo věděl, jaké obrovské starosti s touto koupí synodní rada a zvlášť její synodní senior měli.

Česko-německé vztahy
Smíření mezi Čechy a Němci byla Pavlova srdeční záležitost a udělal pro ni hodně s velkou pokorou a upřímností. Prvním zážitkem se staly česko-německé bohoslužby v kostele u Martina ve zdi k 50. výročí konce války v květnu 1995. Důležitou roli hrálo pozoruhodné prohlášení synodní rady k tématu vysídlení sudetských Němců po válce. Bylo připraveno Poradním odborem synodní rady pro společenské a mezinárodní záležitosti a věnovalo se celým dějinám Čechů a Němců v českých zemích. Prohlášení končí konstatováním, že po všem, co se stalo během války a po válce, je nutné přiznat vinu, kde jsme se provinili, a prosit o odpuštění a nastolit nový začátek na základě Božího odpuštění a milosti. To bylo i přesvědčení Pavla Smetany a na základě toho žil a jednal. Pro mne nejpozoruhodnější rozhovor, velice otevřený a upřímný, vedl Pavel Smetana v září 1996 se sudetskými Němci v Bad Alexandersbadu. Laskavě a s pokorou, ale také jasně se tam Pavel vyrovnal s tvrdými otázkami sudetských Němců, kteří asi nikdy předtím nehovořili o těchto věcech s Čechem. O tomto rozhovoru se ještě dlouho potom mluvilo. V prosinci 2000 dostal za velké zásluhy o smíření a za dobré česko-německé vztahy velké ocenění od Spolkové republiky Německo /grosses Verdienstkreuz des Bundesverdienstordens/ z ruky německého velvyslance v České republice Hagena Lambsdorffa.

Pavel Smetana rád pěstoval vztahy i s německými církvemi. Rád v Německu kázal a vedl znovu a znovu dialog o minulosti, současnosti a budoucnosti nejenom v česko-německých vztazích, ale také v otázkách víry, misie a významu evangelia v dnešním světě. Mluvil dobře německy a uměl se dobře vyjadřovat i ve složitých otázkách. Velice podporoval práci česko-německé skupiny Českobratrské církve evangelické a Evangelické církve v Německu, která začala svou práci v roce 1996 a ukončila činnost v roce 1999 vydáním knihy Rozdělující zeď je zbořena. Na základě námětu Pavla Smetany na synodě EKD v roce 2003 byla vytvořena další pracovní skupina ČCE a EKD k tématu sexuálního zneužívání žen a dětí v pohraničí, která pracovala několik let a připravila k tomu tématu česko-německé prohlášení.

20170416_175339Pavel Smetana se také angažoval v nadaci „Memento Lidice“, která připravila a vybudovala v Lidicích dům Oáza, místo pro setkávání, bohoslužby, semináře a bydlení pro seniory. V listopadu to bude již 20 let, co byl tento dům smíření otevřen. Pavel Smetana byl duchovním otcem tohoto počinu spolu s biskupem Radkovským a dr. Uhlem z Brém.

Pozemská cesta Pavla Smetany je ukončena, ale jeho stopy zůstávají v mém srdci a v mé víře. Jsem jemu, jeho manželce a celé jejich rodině nesmírně vděčný za to, že mne přijali jako svého. Velice pomohli tomu, že jsem dnes, a velice rád, v Praze, v Česku a v Českobratrské evangelické církvi doma.

Gerhard Frey-Reininghaus

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.