Biblická úvaha: Prozíravá nepoctivost?

téma(ČB 11/2018) Nazývat podobenství z Evangelia podle Lukáše 16,1–8a „Podobenství o nepoctivém správci“ není příliš šikovné. Jako by se tím naznačovalo, že se v něm jedná hlavně o nepoctivost, i když ta představuje výrazný sporný bod, který ale není všechno. Spíše by se podobenství mohlo nazývat „o propuštěném správci“, čímž by zůstávalo otevřeno, oč v něm jde.

Visí totiž ve vzduchu, nadnášeno bezradností vykladačů. Proč bohatý člověk správce obvinil? Kdo se myslí pánem, který správce pochválil? Možná onen boháč – ale neztotožňuje s ním Ježíš sebe nebo snad Boha? Navíc podobenství provokuje, ale tím se ještě nevysvětluje.

Poslechněte si článek:

Když bohatec správce obviňuje, že špatně hospodařil s jeho majetkem, správce se mu neomlouvá ani se nevymlouvá. Nepíše se ani, že by vůbec nějak správci přímo odpověděl. Zato podle podobenství až ve chvíli, kdy zůstane sám, začne přemítat, jak si se svým vyhazovem poradit. „Na práci nejsem, žebrat se stydím.“ To tedy správce nepracoval? (Patrně Ježíš myslel manuální práci, protože jinak by ta slova postrádala smysl.)
Jeho záměr ovšem byl zajistit si přijetí k službě do jiného domu. A tak jeho úvaha asi počítala s tím, že vyhazov mu zhorší pověst a možná jeho dosavadní pán o něm i něco negativního mezi lidmi zmíní. Rozhodně se ale sám rozhodl, jak víme, smazat část dluhu dvou boháčových věřitelů. Tímto pokoutním počinem učinil alespoň zčásti onu hrozící špatnou pověst méně pravděpodobnou a navázal pozitivní vztahy.

Není jen jasné, jakým způsobem byla část dluhu umazána. Nejednomu čtenáři ovšem vyráží dech to, že služebníka jeho dosavadní pán pochválí. Copak Ježíš velebí temné finanční machinace? Ale zbystřeme zrak – vždyť pán chválí správce právě za prozíravost, za nic jiného. Za prozíravost, jíž se správce pokusil zajistit další obživu. Na to zřejmě naráží také dodatečný komentář ve verši 8b–9: podívejte, jak si dokážou poradit „synové tohoto světa“, zatímco „synové světla“ koukají, jako by jim uletěly včely. Podobenství má „syny světla“ spíš zahanbit než vybízet k podvodu. Ale je také možné, že správce svým počinem na vlastní pěstičku prospěl i svému dosavadnímu pánovi, a to tak, že usnadnil dlužníkům splátky dluhů či je v tom povzbudil. Pánovi samému na penězích tolik nezáleželo, když jich měl navíc až až. A možná ocenil to, jak se k němu služebník postavil, když mu ukázal, že není tak neschopný, jak si pán myslel.

Při výkladu není radno bezhlavě správce omlouvat, i když Starý zákon zná řadu příběhů, v nichž není nepoctivost právě odsuzována (například jak Jákob oklamal vlastního otce). Ovšem můžeme snadno podlehnout i tendenci jeho motiv zlehčovat. Když však takto jednal, zřejmě mu šlo opravdu o krk, pracovní úřady v Ježíšově době neexistovaly.

Podobenství tedy ukazuje, jak si jeden člověk v nouzi ve světě špinících se a špinících peněz poradil a jak využil patrně poslední možnost k záchraně. Od špíny bude popřípadě očištěn až v nebesích. Jistotou výkladu si ale nemůžeme být jisti, protože třeba neznáme dost dobře detaily tehdejších finančních operací. Jako by se však za přísným, ale velkorysým boháčem skrýval Bůh a za správcem člověk spravující Boží statky, z nichž rozdává druhým i po svém potrestání. Rozdává konkrétně odpuštění vin (v příběhu je narážka na aramejský výraz, který označuje dluh i vinu), a tím si říká i o vlastní odpuštění. Zvláštní naděje pro křesťany? I pro ty, kteří podivně operují s penězi… Jen by na odpuštění neměli hřešit, když už hřeší a potřebují odpuštění jako sůl.

Jiří Hoblík, farář a vysokoškolský učitel

Příspěvek byl publikován v rubrice Téma. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.