Jaro Křivohlavý: Hořet, ale nevyhořet

Český bratr 8/2012.

„Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, nesnesu tě v ústech!“ tak píše Jan ve Zjevení  křesťanům v Laodikeji. (Zj 3,15–16)

Je dobré být horký, planout, dělat věci s nadšením, dát do nich sebe…
Ale. Pozor. Když chystáme dřevo na oheň, nestačí jen vystavět vysokou hranici a pak si užívat táborák, vyprávět, zpívat… Je potřeba do ohně přikládat, jak píše Jaro Křivohlavý ve své knize Hořet, ale nevyhořet.

Nadšené a motivované zdravotní sestry, lékaře, učitele, sociální pracovníky, kněze, faráře, zaměstnance věznic, manažery, dlouhodobě nemocné lidi, zamilované manžele… ohrožuje burnout, vyhoření. Co to je?
„Burnout je formálně definován a subjektivně prožíván jako stav tělesného, citového a duševního vyčerpání, způsobeného dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálně mimořádně náročné. Tato náročnost je nejčastěji nastolena spojením velkého očekávání s chronickými situačními stresy.“ (str. 12)

Vyhořením nejsou ohroženi ti vlažní, ale právě ti hořící. Například zdravotní sestry na onkologii nebo v hospicu. Svou práci začaly dělat s velkou motivací a empatií, ale stále znovu čelí bolesti, beznaději, umírání. Když se k těmto stresovým faktorům přidají další: únava, nedostatek personálu, chybějící ohodnocení (nejen finanční), nefungující tým, případně osobní problémy v rodině,… na misce vah je rovnováha povážlivě nakloněna na stranu stresu, vzniká stres patologický, distres. Člověka práce netěší, zmáhá ho únava, mizí empatie, všechno se jeví černé, maličkosti iritují, člověk si připadá neschopný… Akutní psychologická pomoc je nezbytná.

Co dělat, aby člověk nevyhořel? Tím se zabývá druhá část knihy. Max Kašparů pojmenovává šest stěn krychle, které mohou ochránit plamen svíčky, aby nezhasl:
Přední stěna: smysl naší existence – motivace dodává energii.
Zadní stěna: bezpečný týl – lidé, kteří stojí za námi, můžeme se o ně opřít.
Stěna po levici: přátelé – můžeme s nimi bez obav a důvěrně mluvit.
Stěna po pravici: lidi, pro které pracujeme.
Dolní podstava: vědomí, že jsem člověk nejen na správném, ale také na svém místě.
Horní podstava: ten, který všechno drží pohromadě a všemu dává smysl. (str. 94)

Důležité rady dává také hospicová lékařka Sheila Cassidy. Jsou to zdánlivé drobnosti, kde brát i dávat povzbuzení, jak se smiřovat s tím, že nejsme všemocní, rada, že měnit můžeme jedině sebe, ale ne druhé lidi. Nezapomínat na radost, odpočinek, měnit zaběhnuté. Věci hezké a radostné si naplánovat a své plány neopustit. Naučit se říkat nejen „ano“, ale i „ne“. Umět říct, že víc se dělat nedá.

Proti vyhoření by měl člověk bojovat jednak sám, jednak by se prevencí burnoutu měl zabývat celý tým, firma, vedoucí, na prevenci vyhoření už by měli být připravováni studenti než nastoupí do praxe. Právě nadšení mladí vysokoškoláci jsou po nějaké době v zaměstnání častými obětmi vyhoření.
Několik rad na závěr: humor, pohyb, dovolená, změna prostředí. Společenské hry, hudba, změna zaměstnání. Péče o své zdraví. Mít rád život, být za něj vděčný. Nezapomenout na svou duši.

Žít znamená „pro něco žít“. Dobrý kapitán nevypluje s lodí „jen tak“, ale jede někam. Volba životního cíle nám umožní odlišovat věci podstatné od nepodstatných. Autor končí knihu slovy: „Rady – i dobré rady – jsou neúčinné, pokud nejsou realizovány.“ Možná je čas odložit časopis a vyjít na procházku.

Lenka Ridzoňová

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Hořet, ale nyvyhořet. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2012. 175 s.
ISBN: 978-80-7195-573-3

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.