Světový den obětí dopravních nehod čtvrtstoletý

foto Jiří Strašek (1)(ČB 12/2018) Již po pětadvacáté si lidé po celém světě o třetí listopadové neděli připomněli oběti dopravních nehod. V Česku v dálniční kapli u Plzně, u památníku obětem nehod v Praze a o týden později také v evangelickém kostele v Moravské Chrastové. Vzpomenout na ty, kdo zemřeli při dopravních nehodách, a vyjádřit solidaritu s utrpením jejich blízkých a dalších, kdo nesou dlouhodobé dopady neštěstí na silnicích – to jsou hlavní cíle řetězce, kterému nechybí ani duchovní rozměr. Již tradičně patří k jeho vrcholům ekumenická bohoslužba v naší dosud jediné dálniční kapli na D5 u Šlovic nedaleko Plzně. Letos ji zahájil plzeňský římskokatolický biskup Tomáš Holub

Poslechněte si článek:

pohledem bývalého vojenského kaplana: „Je úžasné, že si vážíme vojáků, kteří za naši svobodu položili životy. Vzpomeňme ale i na ty, kteří jsou obětí našeho stylu života a komunikace. Jsou jich stovky. A na rozdíl od mrtvých vojáků je nikdo nevítá na letišti a o jejich blízké se společnost příliš nestará.“

foto Jiří Strašek (4)Před symbolickým zapálením svíček a zapisováním jmen obětí do knihy, hovořil v kázání evangelický farář Karel Šimr o biblickém pohledu na život člověka v jeho křehkosti a nedokončenosti. Připomněl Ježíšovo podobenství o pšeničném zrnu, přinášejícím užitek tehdy, když padne do země. To odhaluje smysl Ježíšova příběhu a v jeho světle otevírá i nám cestu k plnosti života právě v jeho bytostné nedokončenosti a zlomkovitosti. A také k naději v „budoucí slávu, která má být na nás zjevena“ a jejíž splnění „celé tvorstvo toužebně vyhlíží“. „Jsme na jedné lodi, nedělíme se na šťastné a nešťastné, oběti a nedotčené. Společně se rmoutíme a společně doufáme,“ uzavřel.

O moci v bezmoci svědčí ale také především ti, kterým zkušenost s dopravní nehodou změnila život. „Vrátit čas nedokážeme. Vrátit životy neumíme. Ale můžeme při sobě stát, navzájem si pomáhat a vědět, že nikdy nejsme sami. Ani v těch nejhorších chvílích, kdy bolí i dýchat. Hodně věcí nemůžeme, ale být tu pro sebe navzájem, ano,“ říká spoluzakladatelka sdružení Plzeňská zastávka Mirka Šimková, která sama před devíti roky přišla při autonehodě o manžela.

Bohoslužba končí, v kapli mihotají v soumraku zapálené svíce a kolem se míhají světlomety pádících aut. „Jeďte ve jménu Páně,“ vysílá shromážděné biskup Tomáš Holub.

Karel Šimr, foto Jiří Strašek

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.