Oslavy 100 let kostela v Hradci Králové

Český bratr 8/2012.

 

Na víkend 16. a 17. června byly připraveny hlavní oslavy stého výročí otevření kostela Českobratrské církve evangelické v Hradci Králové. Termín nebyl náhodný, neboť právě před sto lety zde vyvrcholilo čtrnáctileté úsilí našich předků, spojených stejnou vírou a touhu postavit chrám Páně, kde by mohli hledat útěchu a posílení pro svůj mnohdy nelehký život.

„Za pilných prací na staveništi přiblížil se 16. červen 1912, kdy konány poslední Služby Boží v Sokolovně. Tělocvičné jednotě Sokol vřele poděkováno za dlouhé poskytování útulku našim shromážděním a připravováno důstojné otevření vlastního Chrámu Páně. Pozvánky rozeslány na všechny strany, aby radoval se s námi celý český Sion nad zdarem našeho díla, jemuž Bůh požehnal.“ Ve zprávě Spolku pro vystavění evangelického reformovaného chrámu Páně a pro zřízení evangelického reformovaného farního sboru v Hradci Králové se dočteme podrobně o všech přípravách, jednáních, rozhodování, horlivé práci, vzácné obětavosti osobní i finanční a nakonec i o celém průběhu neděle 7. července 1912, kdy byl kostel slavnostně otevřen. Při prvních bohoslužbách s posvěcením chrámu  byl instalován osobní vikář z Černilova J. Kantorek (kazatelskou stanicí Černilova byl Hradec Králové až do roku 1920). Tisícihlavé shromáždění, slavnostní průvod, učitelský pěvecký sbor, družička recitující k této příležitosti složenou báseň, jásavé zvuky varhan, společný zpěv, krásná kázání uvnitř i vně kostela, působivé proslovy hostí a hostina.

Sobotní podvečer
O tom, jaké bylo tenkrát počasí, se ve zprávě nepíše. Věřím však, že od účasti na takové slávě by tehdy naše předky neodradilo ani krupobití. A dnes? Slavnostně oblečení, usmívající se členové sboru a hosté vcházejí do kostela. Lavice se plní jen pomalu a mnoho míst zůstává volných. Když zvony na náměstí odbíjejí šest hodin, evangelický kostel se rozeznívá krásnou hudbou. Sólová trubka Jana Vernera a soprán Ludmily Vernerové, sólistky Národní opery, nám v duetu pronikají do uší a rozechvívají srdce.

Po hudebním zážitku následuje raut připravený ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Skok do života. Rozhovory u dobrého jídla a pití pokračují i po západu slunce a každý, kdo se podílel na přípravách, cítí, že vynaložená námaha se přetavila v radostné společenství. V kostele je zatím šero a ticho. Radostné veselí z farní zahrady sem nedoléhá. Voní lilie a opuštěné lavice čekají na ráno, na své věrné členy sboru i na vzácné hosty z blízka i zdaleka. A dočkaly se.

Nedělní jitro
V devět hodin už žádné volné místo nezůstalo a za varhanního preludia přicházejí synodní senior Joel Ruml, synodní kurátorka Lia Valková, generální vikář královéhradecké diecéze Mons. Josef Socha a samozřejmě náš farář Štěpán Brodský. Žalm 138 (Srdcem celým tebe, Pane) zní jistě stejně krásně jako před sto lety. Kázání Joela Rumla na text z knihy Ezechiel (12,21–25a) bylo o naději. O tom, že je blízko čas, kdy se splní všechna zaslíbení, i když často míváme pocit, že nic nemá smysl (kolikrát to muselo přijít na mysl i našim předkům, když dlouhých čtrnáct let pracovali na vybudování kostela). Snad každý si zapamatoval citovanou tezi dánského teologa a filosofa Sørena Kierkegaarda „Bůh je – to jest: existuje možnost.“

Při společném slavení večeře Páně zní krásné preludium varhanice Ireny Audrlické a v závěru bohoslužeb se Mons. Socha zamýšlí nad složitou křižovatkou s pěti cestami, u které náš kostel stojí. Vnímá ji jako symbol poslání, že máme vyjít z kostela do všech stran a hlásat evangelium.

Po bohoslužbách všichni setrvávají v družném rozhovoru, mnozí si prohlížejí výstavu o historii kostela. Odpoledne za zvuku klarinetu vychází z fary průvod kolem kostela k nově vysazenému buku. Není to tak dávno, co tady stával buk statný a rozložitý. Nevzpomínáme ale jen na tohoto němého svědka historie kostela. Chceme k novému buku symbolicky přisypat hrst hlíny přivezené z Bohemky, vesnice, v níž na vzdálené Ukrajině žijí nejen krajané z českého národa, ale také souputníci v naší evangelické víře. Navzdory vzdálenosti jsme s nimi spojeni, stejně jako s ostatním lidem víry napříč staletími i vzdálenostmi.

Pokračování oslav na podzim
Na podzim budou oslavy sto let evangelického kostela v Hradci Králové pokračovat a my vás srdečně zveme do našeho společenství – 16. září na odpoledne her a zábavy Století pro děti a 21. října na divadelní představení o umění žít i umírat Oskar a růžová paní a 4. listopadu na koncert Dechového kvinteta Filharmonie Hradec Králové.

Na závěr poděkování všem, kdo zachovávají přízeň evangelickému kostelu v Hradci Králové, aby mohl sloužit k tomu, k čemu je určen – aby zde zaznívalo slovo Boží, slovo o naději a záchraně. Do tohoto prostoru je každý člověk zván, nejen proto, aby obdivoval jeho krásy, ale především proto, aby naplnil dny svého života smyslem.

Dagmar Urbanová (redakčně kráceno)
foto: Radek Jůza, Pavel Šimáně, autor loga David Urban

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Církev žije. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.