Peter Tudvad: Dánská biografie mistra Jana Husa

(ČB 4/2019) V řadě výročí, která si v posledních letech v naší církvi připomínáme, bezesporu rezonovala připomínka šesti set let od upálení mistra Jana Husa. Jednou z cenných výjimek zahraničních ohlasů se stala kniha z pera dánského teologa a filosofa Petera Tudvada, vydaná v srpnu loňského roku. Autor platí v Dánsku za kvalitního spisovatele, milovníka detailu i ostrého polemika. V Husově biografii se mu podařilo shromáždit a přívětivě zprostředkovat veliké množství informací k tématu, které je dánskému čtenáři značně vzdáleno. A v době, kdy bohemistická, resp. slavistická studia v západní Evropě pod tlakem všudypřítomných ekonomických argumentů o jejich „nevýdělečnosti“ spíše paběrkují, je to o to vzácnější. V případě Dánska se na novou biografii Jana Husa čekalo 53 let.

Poslechněte si článek:

O Janu Husovi, dobovém pozadí i dění po jeho smrti

Autorův text se v první části zaměřuje na Husův život a smrt. Úvodní kapitola, pojednávající o dni potvrzení a vykonání rozsudku, má charakter téměř filmového scénáře. Tudvad s pozorností pro detail provádí čtenáře skrze středověké spory o transsubstanciaci přes českou recepci Wycliffových myšlenek až po nejrůznější spory, které cloumaly tehdejším českým královstvím. Po celou dobu však ani na okamžik nespouští z dohledu Jana Husa, jeho dílo, myšlenkový vývoj a zápasy o církevní reformu.

Druhá polovina knihy popisuje dění po Husově smrti. Politická krize, sociální i národnostní napětí (nejen) v pražských městech, peripetie války, štěpení husitského tábora a konečně smír katolíků s utrakvisty a omezená svoboda vyznání, to vše je autorem líčeno v hutných, ale srozumitelných kapitolách. I když místa není mnoho, seznamuje dánské publikum se vznikem a vývojem Jednoty bratrské, s vyrovnáváním Martina Luthera s českými reformačními proudy nebo s rolí husovské tématiky v novodobých zápasech Čechů s Němci až po komunistickou (dez)interpretaci (s obrazovým doprovodem, vzatým z filmů O. Vávry). Autor ukazuje též některé z vlastních motivů k sepsání knihy, konkrétně z života a díla proslulého dánského filosofa Sørena Kierkegaarda. Z původní vlasti vyhnaná Jednota bratrská totiž žila v emigraci přes všechny peripetie dál a v podobě „moravských bratří“ z lužického Ochranova (Herrnhutu) se dostala až do Dánska. Modlitebnu Jednoty, respektive „Společenství bratří“ (dán. Brødremenigheden) navštěvoval v Kodani právě Kierkegaard jako malý chlapec.

Dánské ohlasy

Jakého přijetí se dostalo knize v samotném Dánsku? O poměrně značné odezvě svědčí (vedle rozhovorů s autorem v rádiu a novinách) pět samostatných recenzí v celostátních denících a dalších pět textů na známých i méně známých internetových portálech. Všechny v různé míře hodnotí Tudvadovu knihu pozitivně. Zmiňme tedy alespoň některé.

Peter Wivel v deníku Politiken (1. 9. 2018) vyzdvihl knihu jako opravdový epos. Jan Hus se podle něho stal „užitečnou figurou ve hře mezi císaři a králi, papeži a protipapeži, katolíky a kacíři, Němci a Čechy, laiky a učenci“. Wivel ale také soudí, že „Luther byl jasně lepší teolog než Hus a navíc větší ‚reálpolitik‘. Od Husa se Luther odchyloval v rozhodujících bodech: Slova a učení evangelií jsou důležitější než papežská nádhera nebo prostota husitů. Ani pýcha ani skromnost nám nemávají skrze bránu ráje. Boží milost je zadarmo, řekl Luther“. Tak píše Wivel.

Luteránský pastor a spisovatel Kristian Ditlev Jensen ve svém hodnocení na stránkách týdeníku Weekendavisen (21. 9. 2018) píše hned na úvod: „Věc se má tak, že bez Jana Husa si sotva můžeme představit protestantský svět, ve kterém dnes žijeme.“ Za nejvíce vizionářskou považuje „ideu o tom, že vůbec není třeba papeže. Každý si má prostě číst Bibli sám“. V důrazu na kalich a rovnost v okamžiku večeře Páně vidí Jensen počátky budování církve zdola. „Zde v Dánsku ji ostatně proto nazýváme lidovou církví (pozn.: dán. //folkekirken//).“ Snad podle vlastního liberálního přesvědčení domýšlí z Husova učení, že „právě arcidánská myšlenka, která stojí za zarputilým protestantismem, jenž – tak jako to učinil i Søren Kierkegaard – nakonec skoncuje s církví jako institucí, má fakticky své kořeny v idejích Jana Husa. Jednou z jeho centrálních tezí totiž bylo, že máme věřit v Boha, nikoliv v církev“.

Bezesporu stojí za pozornost diskuse, která se rozvinula mezi spisovatelem a T. R. Rasmussenem na stránkách časopisu sdružení duchovních Præsteforeningens Blad (říjen – prosinec 2018). „Naše společná historie má mnoho zdrojů a pramenů a Jan Hus je jeden z těch velkých,“ uvádí Rasmussen. Spisovatelovu reakci ale vzbudily jiné výroky: „Tudvad se domnívá, že kněz má ukazovat, jak si život a nauka vzájemně odpovídají. Luther však soudí, že to není možné. Existuje jen spasení v Kristu, a ne také ve zbožném životě. Samotný Kristus – to je právě Lutherova pointa. (…) Pokud život a nauka jsou identické, pak se z křesťanského pohledu jedná buď o blouznění, nebo o živého Krista na zemi.” Tudvad v odpovědi uvedl, že to byl především Hus (nikoliv on sám), kdo soudí, že kněz má vést zbožný život podle křesťanského učení. Autor však navíc vytýká, že v části luteránské církve se zakořenila jistá spokojenost se sebou samým: „Ježíš říká tomu, kdo se stane jeho učedníkem: ‚Pojď a následuj mne!‘ Ale o takovém následování nechce evangelicko-luteránské učení nic vědět: Zůstaň, kde jsi! Ježíš říká hříšníkovi připravenému k pokání: ‚Jdi a už více nehřeš!‘ Ale věrouka nechce znát nic víc než připravenost k pokání: Přiznej se ke svým hříchům a vše je ti odpuštěno!“ Jádro sporu vidí Tudvad v Rasmussenově prohlášení o „blouznění“ a v Lutherových výtkách vůči Husovi. „V celém Ježíšově zvěstování posledního soudu nestojí ani slovo o víře či milosti, ale jen a pouze, že spravedliví, kteří jsou spaseni, jsou ti, kteří činili dobro. A přece toto nepřiměje Rasmussena k pochybnostem, když píše: ‚Není to následování, které vede ke spáse, ale Kristus.‘ No dobře, je to Kristus, který vede ke spáse, ale také ten samý Kristus, který vyzývá k následování.“ Jak je vidět, Husovy a Lutherovy myšlenky a jejich výklad evangelií inspirují svými otázkami jako před stovkami let.

Vít Mišaga
Peter Tudvad. Jan Hus. Církev – Křížové výpravy – Kacířství (orig: Jan Hus. Kirke – Korstog – Kætteri). Kodaň: People’sPress 2018, 336 stran.